Před 90 lety Adolf Hitler zlikvidoval opozici ve vlastních řadách

Jen rok poté, co se Adolf Hitler stal říšským kancléřem, nechal zlikvidovat své poslední odpůrce ve vlastních řadách a definitivně si tak upevnil moc. Akce, od jejíhož počátku uplyne 30. června 90 let, vstoupila do dějin pod označením Noc dlouhých nožů.

Pod záminkou likvidace údajného státního převratu bylo během tří dnů zavražděno několik desítek až stovek osob, jež byly Hitlerovi nepohodlné. Vedena byla hlavně proti kdysi mocné polovojenské organizaci Sturmabteilung (SA), na seznamech smrti se ocitli i Hitlerovi další nepřátelé či odpůrci.

Noc dlouhých nožů patřila ke klíčovým událostem období konsolidace nacistického režimu v Německu. Skutečnou příčinou čistky, která je známá i pod dobovým názvem Röhmův puč, byl mocenský boj mezi vůdci SA a vedením armády o kontrolu nad německými ozbrojenými silami.

Organizace Sturmabteilung sehrála důležitou úlohu při nástupu nacistů k moci. Skupiny mladých mužů oblečených do hnědých uniforem využívala Hitlerova Nacionálně socialistická německá dělnická strana (NSDAP) k fyzickým útokům vůči svým politickým konkurentům. Zvláštní postavení těchto úderných jednotek podtrhovala skutečnost, že velitel štábu SA Ernst Röhm patřil k nejbližším spolupracovníkům Adolfa Hitlera.

Poté, co byl Hitler v lednu 1933 jmenován říšským kancléřem, staly se pro něj pouliční násilnosti páchané členy SA přítěží. Narušování veřejného pořádku, stejně jako Röhmovy radikální politické požadavky, komplikovalo Hitlerovu snahu o stabilizaci moci. Hlavním důvodem k zásahu vůči špičkám SA byly ale jejich mocenské ambice.

Organizace, která v roce 1934 čítala kolem tří milionů členů, byla v očích odpůrců SA zárodkem nových ozbrojených sil, jež by mohly nahradit stávající německou armádu. Tím se ovšem vedení SA nevyhnutelně dostávalo do konfliktu s představiteli Reichswehru (ozbrojené síly meziválečného Německa). A když se Röhm začal ucházet o místo ministra obrany, rozhodlo se vedení armády přimět Hitlera, aby celou věc řešil.

Vůdce zpočátku váhal; Röhm byl jeho věrným souputníkem na cestě k moci, nadto veřejně známým a u členů SA respektovaným. Na straně druhé Röhmovy ambice a neochota podřídit se vytvářely stále větší tlak na jeho pacifikaci, a to nejen ze strany armády. V rozhodnutí zasáhnout proti Röhmovi Hitlera utvrzovali i jeho nejbližší spolupracovníci - Heinrich Himmler, Hermann Göring a Joseph Goebbels. Ti navíc přichystali materiály, jež měly vedení SA usvědčovat z přípravy puče.

Právě obvinění z plánování státního převratu se stalo bezprostřední záminkou k násilné čistce, kterou v noci 30. června 1934 začali provádět příslušníci konkurenční organizace SS. Tři dny trvající vlna zatýkání a poprav se dotkla nejenom vrcholných představitelů SA, ale i řady dalších osob, které Hitler považoval za nespolehlivé, nebo se kterými měl nevyřízené účty z minulosti.

Čistku nepřežil ani Röhm, který byl nejprve zatčen a posléze ve vězení bez soudu zastřelen. Pro Röhma si dokonce přijel osobně Hitler. Mezi další prominentní oběti patřil Hitlerův předchůdce v kancléřském úřadu Kurt von Schleicher, či bývalý vysoký představitel NSDAP Gregor Strasser.

Údaje o celkovém počtu obětí noci dlouhých nožů se různí. Nejčastěji se uvádí 85 mrtvých, podle některých zdrojů mohlo zemřít až několik set osob. Akce, při které byly zavražděny veřejně známé osoby, se ale nedala utajit. Nacistická propaganda proto přišla s tvrzením, že se jednalo o likvidaci protistátního spiknutí. Vhod přišlo i obvinění vůdců SA z homosexuality, o Röhmovi se to například veřejně vědělo. To mělo zásahu dodat morální ospravedlnění. Popravy bez soudu následně Hitler legalizoval zákonem jako "nutnou obranu státu."

Novým velitelem štábu SA se po Röhmově smrti stal Viktor Lutze, který v roce 1943 zahynul při automobilové nehodě. Ačkoliv organizace mohla působit i nadále, její postavení citelně upadlo. Obzvláště to vynikalo ve srovnání s jednotkami SS, které naopak noc dlouhých nožů vynesla na výsluní nacistického režimu.