Vladimír Putin je nyní nejvíce populární za dobu své vlády. Přesto se objevily úvahy, aby se prezidentské volby v Rusku uspíšily a posunuly z roku 2018 na 2016. Aby to měl jistější?
Pokud jde o oblibu a vážnost u občanů, můžou snad všichni světoví vůdci Putinovi tiše závidět. Jeho popularita dosáhla v červnu nového vrcholu a atakovala hranici 89 procent, uvedlo Centrum Levada, ve svém oboru nejrespektovanější instituce na širé Rusi.
Může si tedy její car pro 21. století v poklidu lebedit na svém trůně a vyčkávat, až ho do něj roku 2018 znovu zvolí? Že by tomu tak nemuselo být, naznačila i iniciativa bývalého ruského ministra financí (2000 až 2011) Alexeje Kudrina, který na mezinárodním hospodářském fóru v Petrohradě navrhl konání voleb do úřadu ruského prezidenta o dva roky dříve, než je plánovaný termín. A sice už v příštím roce.
Podle Kudrina, respektovaného ekonoma a přívržence liberálních reforem, by tyto reformy šly snadněji realizovat, kdyby hlava státu měla "nový mandát důvěry".
Poukázal na návrh zákona, jenž předpokládá uspořádání předčasných parlamentních voleb, jejich posunutí z prosince 2016 na září téhož roku. Ideu podporují všechny partaje vyjma komunistů (KPRF).
Státní duma, dolní komora, přijala návrh koncem června v prvním čtení. Zářijové hlasování by tak spojilo troje volby: místní, regionální a parlamentní. Přilepilo by s k nim též hlasování o prezidentovi? Kudrin sám žádný možný termín neuvedl.
Mobilizace ála Stalin
Posunutím prezidentských voleb se v listu Vedomosti zabýval i ekonomický expert Jevgenij Gontmacher, člen think-tanku Výbor občanských iniciativ, v jehož čele stojí Kudrin. Jako důvod, který by k tomu mohl Kreml pohnout, uvádí trvale se zhoršující sociální a hospodářskou situaci v zemi, jež by ztížila konání voleb roku 2018.
Gontmacher míní, že Vladimír Vladimírovič by podle všeho předčasné hlasování vyhrál a že jeho nový mandát by mohl být užitečný ekonomice při realizaci "mobilizačního scénáře".
Jeho model by se mohl podobat Stalinově modernizaci (generalissimus ji však prosazoval dosti barbarským způsobem).
Zdá se, že stranám v parlamentu se Kudrinova iniciativa nezamlouvá. Místopředseda dumy Sergej Neverov z vládní strany Jednotné Rusko nápad označil za "neaktuální". Vidí v něm dokonce pokus vyvolat uvnitř společnosti jistou nestabilitu.
Hlavou vrtí i partaje Spravedlivé Rusko a liberální LDPR. Putinův mluvčí se konkrétní odpovědi vyhnul. Je podle něj jasné, že se o věci bude odborně diskutovat, ale údajně neví zda ji Kudrin s Putinem probíral.
Igor Bunin, šéf nezávislého Centra pro politické technologie, považuje Kudrinův nápad na pokus testovat veřejné mínění. Věří, že Kudrin to má s prezidentem dohodnuté.
Bunin si rovněž myslí, že výhodou předčasných voleb, legislativně by stačila změna jednoho federálního zákona, je, že by se nekonaly na vrcholu krize, jejíž vrchol se očekává právě roku 2018. Kdyby se Kudrinův návrh prosadil, byl by Putin nejspíše opravdu dotlačen uskutečnit velké reformy.
Ty byl ale neměly podobu mobilizačního plánu, ale realizovaly by se podle liberálního modelu, zcela podle Kudrinova gusta. Na mobilizaci podle stalinského vzoru nemá ruská atomizovaná a posttotalitní společnost ani zdroje, ani k tomu není dost ideologicky naladěná, argumentuje Bunin.
Považuje rovněž za možné, že cílem předčasných voleb je hlavně to, aby se garantovalo setrvání Putina v čele Kremlu.
(Ne)záhady snové popularity
Ještě začátkem letošního roku někteří ruští i zahraniční sociologové předpovídali, že v důsledku krymské a ekonomické kocoviny začne u Rusů obliba Putina už brzy klesat. Opak je pravdou. Fenomén prezidenta coby miláčka davů se tak alespoň nejrůzněji vysvětluje.
Mimo jiné tím, že režim uměle udržuje konfliktní situaci a manipuluje s mentalitou obyvatel, jejich úzkostmi, frustracemi, pocity méněcennosti, ohrožení, zrazení, touhou po ztracené velkosti...
Je ovšem zajímavé, že na nedávné konferenci ruských opozičních politiků a intelektuálů v estonském Tallinnu, která se věnovala otázce, co si Ruskové opravdu myslí, snad nikdo nepopíral, že je Putin u svých krajanů tak ohromně populární.
Otázkou nicméně je, co se za vysokými procenty obliby všechno skrývá. Účastníci konference vesměs konstatovali, že něco jako kult Putinovy osobnosti neexistuje.
A také že bez ohledu na ruskou pilnou mediální propagandu jsou lidé vůči těm nahoře kritičtí a vědí, co je pravda.
