Práva homosexuálů
Rusko využívá praktik minulého režimu. Propaganda 24 hodin

Dokument Putinovy děti 404 ruských režisérů Askolda Kurova a Pavla Lopareva se dotýká problematiky homosexuálních teenagerů. V roce 2013 totiž ruská vláda schválila zákon na zákaz propagace homosexuality mladistvých. Kurov a Loparev natáčeli se 45 mladistvými homosexuály, na kameru se ale nebálo promluvit jen pár z nich. Homosexuály chtějí Rusové vymazat z povrchu. Kam může zajít omezování lidských práv?

Proč jste se rozhodli natočit dokument Putinovy děti 404? Co vás k tomu vedlo?
AK: Předcházela tomu diskuse o zákoně, který zakazuje propagaci "netradičních sexuálních vztahů" mezi mládeží. To vyvolalo diskusi v hromadných sdělovacích prostředcích a ve společnosti. Homofobie ve společnosti začala po schválení tohoto zákona velmi narůstat.

Jak funguje zákon o zákazu propagace netradičních sexuálních vztahů mezi mladistvými v praxi?
PL: Primárně je směřován na zákaz propagace odlišné orientace mládeže. To je ale už samo o sobě lživé. To je, jako by bylo možné vybírat si orientaci a měnit ji na základě nějaké propagace. Na základě informovanosti o existenci různých druhů sexuality. Naopak nemůžu říct, že by někoho za tu takzvanou propagaci pokutovali.
Nepřímo má ale několik důsledků. Ospravedlňuje a legitimizuje násilí ve vztahu k LGBT společnosti. Když člověk řekne, že je homosexuál, stává se pro společnost nepřítelem. A lidé začnou přemýšlet, co s tím dělat. Homosexuálové a transsexuálové jsou nepřátelé státu. Společnost si myslí, že rozkládají stát a že jsou to agenti Západu.
Velký problém je taky v tom, že teenageři, kteří si začínají uvědomovat svou odlišnou sexuální orientaci, potřebují podporu dospělých. Tenhle zákon podporu rodičů v podstatě zakazuje. Rodiče a učitelé mají strach, že když přiznají, že být homosexuálem je normální, poruší tím zákon.

Co jsou "Děti 404"?
AK: Otevřená skupina, do které může vstoupit každý. Funguje na ruské sociální síti a vytvořila se v reakci na zákon o propagaci. Když se mládeži nedostává podpory ze strany dospělých, rozhodli se, že se budou podporovat navzájem sami. Jeden ze sloganů je "My existujeme", protože zákony a moc nepočítají s těmi dospívajícími, kteří přijali, jací jsou, nebo to v sobě řeší. Stát nevnímá, že takoví lidé existují. Webová stránka se skládá z jednotlivých příběhů mladých lidí, kteří o sobě vyprávějí. Píšou o svých problémech, co cítí a jestli je společnost přijala.

Co dospělí homosexuálové? Mohou se otevřeně přiznat ke své orientaci?
AK: Vždycky to záleží na konkrétním člověku. Existuje jistá část této komunity, která si myslí, že není potřeba sdělovat svou sexuální orientaci. Zastávají názor, že je třeba se skrývat a nikomu se nesvěřovat. Do jisté míry by se dalo říct, že je to jediný způsob existence homosexuálních lidí v Rusku, který zajišťuje bezpečný život.

Je to tím, že je nesvoboda slova a trestá se?
PL: Ne. Když porušíte ten zákon, udělí vám peněžní sankce. Nemůžou vás zatknout za to, že se otevřeně přiznáte k tomu, že jste homosexuál. Ale když vydáváte veřejně články a komentujete tuto problematiku třeba na internetu, tak vám za to mohou udělit velmi vysokou pokutu. Na druhou stanu máme dost otevřených LGBT aktivistů, kteří o tomhle do médií píší. Existují a nikdo je za jejich činy nezatýká. Dá se s nimi jít po ulici nebo na kafe. Možná jsou na nějakém zvláštním seznamu, ale existují.

Já osobně znám několik případu, kdy propustili novináře ze zaměstnání. Anton Krasovsky přiznal svou orientaci v přímém přenosu a hned další den ho propustili. O jednom novináři z kanálu Kultura se říkalo, že je gay. On sám se k tomu veřejně nepřiznal, ale vedení stanice mu nabídlo, aby odešel. Nakonec vyšlo najevo, že ho vyhodili, protože se o něm jen říkalo, že je gay. Podobně byl odejit i člověk ze státní správy. Mnoho problémů mají učitelé, propouštějí je. To jsou ale konkrétní příběhy lidí, které znám. Nedá se to zobecňovat a nedá se říct, že být gayem v Rusku nejde.

Jak se díváte na to, že státní média rozhodují o tom, které informace lidem sdělovat, a které ne?
PL: Je hodně mýtů, hodně nepřesných definic. Co se týká vnímání sexuality, je zřejmé, že je to nějaká politika. V Rusku dnes neexistuje civilizovaná diskuse na tohle téma. Využívá se hlavně zkreslování faktů za účelem naladit většinovou společnost proti LGBT menšině. Dá se mluvit o konkrétní objednávce z mocných kruhů a potom o vlastní iniciativě těch kterých novinářů, kteří se chtějí zavděčit.

Existují v Rusku veřejnoprávní média, která by o menšinových tématech informovala?
PL: V současné době neexistuje v Rusku koncepce veřejnoprávních médií. Většina médií je nějakým způsobem závislá na státu. Já jsem pracoval na prvním kanálu. O nezávislých médiích se nedá mluvit. Z Kremlu přichází konkrétní objednávka a pak se na nějaké radě projednává, jak má televize informovat a co se má říkat. Já bych to nenazýval veřejnoprávními médii. Jsou to prostředky pro propagandu.

Má to souvislost i s tím, že má Kreml hlavní slovo, aby pak bylo jednodušší manipulovat s fakty?
AK: Ano, zajisté. Tento zákon je k tomu, aby poskytl většině možnost někoho legitimně nenávidět a zlegalizovat násilí, kterým se lze spojit proti menšině. Je to ale také nástroj, jak odvrátit pozornost od aktuálních problémů (například od ekonomické situace a podobně), kterých je v Rusku opravdu moc.

Co si myslíte o válce na Ukrajině? Jak hodnotíte současnou ukrajinskou krizi?
AK: Myslím si, že ve vztahu k Ukrajině, ke Krymu se používá stejných technik. Dá se ovládat větší celek lidí pomocí státem kontrolovaných informačních zdrojů, a ospravedlnit tak ruský zásah na Ukrajině. Čtyřiadvacet hodin denně běží v televizi propaganda, že je to spravedlivý boj, že na Ukrajině vznikají neonacistické skupiny a že je třeba na Ukrajině bránit skupiny rusky mluvících.

Opozice tedy také dezinformuje, snaží se vyvolat nenávist vůči Rusku?
PL: Pro úplnost bych dodal, že nelze získat o této válce objektivní informace. Propaganda funguje jak z jedné, tak druhé strany konfliktu. Nevidím v tom Rusko jako nijak výjimečné zlo. Nevím o tom mnoho, neřekl bych, že jsou jednoznačně zaujati proti Putinovi, ale používají stejné metody. Že také neobjasňují situaci objektivně.

Nejsou to praktiky bývalého režimu? Jak se proměnilo toto vnímání světa z pohledu Rusů?
AK: V poslední době se čím dál víc mluví o tom, jak velký stát jsme ztratili. Jak daleko pokročil Sovětský svaz, a i glorifikace Stalina tam má místo. Je čím dál tím víc sympatií k obrození sovětského impéria.

S jakou reakcí jste se setkali v Rusku po promítání filmu?
AK: Problém je v tom, že v Rusku nemáme možnost film promítat široké veřejnosti. Když jsme měli premiéru dokumentu na festivalu Hot Docs v Torontu, tak jsme film zpřístupnili pomocí YouTube v Rusku. Zhlédlo ho tam cca patnáct tisíc lidí. Dále se pak distribuoval pomocí sociálních sítí. Otevřená promítání byla dohromady čtyři. Dvě z nich doprovázely různé skandály. První promítání bylo soukromé, kam se mohli dostat jen dospělí lidé s dokladem totožnosti a po předchozím zápisu. I tak se stalo terčem pravoslavně orientovaných aktivistů a zasahovala tam policie.

Existuje nějaká podobnost s Polskem? Jakou roli hraje pravoslavné náboženství?
AK: Myslím si, že náboženství zde hraje ohromnou úlohu, protože pravoslavná církev v současném Rusku je jakési ministerstvo ideologie, které tyto zákony podporuje. Pro mnoho lidí je autorita církve bez diskuse, a tím pádem pro ně není důvod nad problémy polemizovat.

Jaké následky by mohlo mít stíhání homosexuálů v Rusku?
PL: Na vaši otázku nepřímo odpovídají v našem filmu dva aktéři. Jedna je dcerou popa a uvědomuje si, že se jí líbí holky. Samozřejmě že její rodina ji nepřijala. Snažila se s nimi o tom mluvit. Nejdřív to ale popírali a pak se z toho stalo téma, o kterém se nemluví. Ona se dostala do slepé uličky, protože miluje boha stejně tak, jako má ráda ženy.

Potom také z jiné perspektivy... Rodiče děti nepřijímají a vyhánějí je z domova, pak je nepřijímá ani většinová společnost. Když žijí na ulici, někteří se musejí živit prostitucí, což je další část problému. Špatná informovanost rodičů vhání mladistvé na okraj společnosti. Berou drogy, dostávají se do vězení a podobně.

AK: Pro dospívající je to velmi složité, když tomuto problému čelí a nemají o tom s kým promluvit. Když se rodiče drží stejného názoru jako většinová společnost, která homosexualitu nazývá hříchem. Děti propadají zoufalství, a proto založili skupinu "Děti 404". Lena Klimová, která je zakladatelkou této skupiny, otiskla článek o sexualitě dospívajících. Jako zpětnou vazbu dostala článek jedné dospívající dívky, která jí napsala, že Lenin článek ji zachránil před sebevraždou. Lena pak usoudila, že mladiství potřebují pomoc.

Jaké tedy mají mladiství homosexuálové nebo transsexuálové možnosti coming-outu v Rusku?
AK: To je nejfrekventovanější otázka, na kterou se mladiství ptají a se kterou se potýká zakladatelka skupiny. Jestli je nutné se veřejně přiznat k sexuální orientaci. Ona jim doporučuje, aby to neříkali. Pokud je člověk závislý na rodičích, není soběstačný, příbuzní ho mohou dostat do psychiatrické léčebny, vyhodit ho z domu nebo ho bít.

PL: Existuje nějaká statistika, Lena má asi dva tisíce dopisů. Je tam pět případů coming-outu a pouze jeden hovoří o tom, že teenager byl přijat svoji rodinou. Čtyři nebyli. Buď tě vyhodí z domova, nebo tě zbijí či doženou až k sebevraždě.

Ve filmu vystupuje chlapec Pavel - ve škole na něj pokřikují a šikanují ho. Co je s ním teď? Takové situace, jaké vidíme ve filmu, jsou normální?
AK: Tohle je obvyklá situace v ruských školách. Mnozí z teenagerů, kteří se vyoutovali, zažívají takovou šikanu od spolužáků nebo učitelů. Co se týká Pavla, jeho situace je unikátní. Jeho matka ho podpořila. Nejen že mu umožnila odcestovat do Kanady, nejen že ho přijala, jaký je, ale umožnila mu studovat v zahraničí. Pavlovi se vede dobře, absolvoval jazykové kurzy a pokračuje ve studiu na univerzitě. Zabývá se aktivismem, pomáhá svým vrstevníkům v Rusku, kteří se chtějí dostat do Kanady.

V čem vidíte pozitivní vývoj za posledních 25 let na poli lidských práv v Rusku?
PL: Odvrácenou mincí narušení práv lidí s odlišnou sexuální orientací a zákonů na zákaz propagace je, že vznikají organizace, které lidská práva hájí. V Rusku se porušují lidská práva, ale zároveň vznikají organizace, co je hájí. Když to vztáhneme na "Děti 404", dá se říct, že díky tomuto "úžasnému" zákazu se teenagerům dostalo podpory, protože se o nich ví. A hodně z nich má podporu. Před 25 lety bychom si jen těžko mohli představit existenci nějaké takové skupiny.

AK: Domnívám se, že v dnešní době nemá současná moc takové nástroje, aby potlačovala práva, jako to bylo v Sovětském svazu. A když kolem tohoto zákona o zákazu propagandy homosexuality vznikala diskuze, tak se začalo formovat jakési LGBT hnutí, které se tím problémem začalo zabývat. Máme tu obrácený efekt, když něco hodně zakazují, tak to společností rezonuje. Takže i kvůli tomu, že náš film vyvolal lavinu protestů a pravoslavní aktivisti narušili jeho promítání, mluvilo se o tom v médiích. Dosáhli jsme toho, že oni přitáhli víc pozornosti.

Měla by fungovat církev pospolu s uznáním svobody jednotlivce?
PL: Oni by to měli dělat. Mělo by to fungovat ruku v ruce. Nenávist vůči LGBT menšině by neměla existovat. Je to velmi složité z hlediska náboženství. Ve vztahu k LGBT společnosti není láska, to je pro mě osobně v rozporu s božími zákony.

AK: Kdyby církev sama dodržovala zákony, které po sobě zanechal Ježíš Kristus, tak by nebyla nutnost zřizovat organizace na ochranu lidských práv.

LGBT Zkratka, která označuje lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby. V Rusku je v současné chvíli okolo 2,5 milionů mladých s odlišnou sexuální orientací. V červnu 2013 ruská Duma schválila 99% shodou zákon o zákazu propagace netradiční sexuální orientace mladistvých. V praxi to znamená, že v zemi není legální se otevřeně hlásit k jiné sexuální orientaci než je heterosexuální, ve školách se o ní neučí a teenageři nemají většinou podporu ani doma u vlastních rodičů. Rusko, v područí pravoslavné církve, je přesvědčené, že při zákazu propagace homosexuality nebude docházet k nárůstu homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů v zemi. Bojovat se s tím snaží dokument Putinovy děti 404.