Lídra luhanských povstalců Igora Plotnického smetl puč uskutečněný s pomocí sousedního Doněcku. Možným scénářem je i spojení obou separatistických republik. Co by to přineslo?
Ulice východoukrajinského Luhansku, centra samozvané Luhanské lidové republiky (LNR), připomínaly v posledních listopadových dnech Krym během anexe na jaře 2014. Ulice blokovaly obrněné transportéry, u státních úřadů postávali ozbrojenci bez označení, nevysílalo rádio ani televize. Za těmito kulisami se odehrávalo finále sporu lídra této samozvané republiky Igora Plotnického a silových struktur v čele s ministrem vnitra Igorem Kornetem.
Plotnickij se rozhodl Korneta sesadit, ten odmítl poslušnost a poslal do ulic podřízené vojáky a policisty. Moskva se ale neočekávaně postavila spíše na stranu ministra vnitra. Navíc Kornetovi přijela na pomoc vojenská kolona ze sousední Doněcké lidové republiky (DNR) i se speciální jednotkou Viťaz. Ministr zatkl generálního prokurátora Vitalije Podobrého a několik desítek dalších Plotnického věrných, které označil za ukrajinské špiony. Plotnickij zmizel do Moskvy, další den podal rezignaci "ze zdravotních důvodů". Parlament i vláda samozvané republiky následně na jeho místo dosadily zástupce silových struktur, ministra státní bezpečnosti Leonida Pasečnika.
Nesympatický pracant
Luhansk byl už od sovětských dob "mladším bratrem" Doněcku a také události války v Donbasu tu byly o něco divočejší. Už na jejím začátku se tu vytvořilo několik center s nezávislými veliteli. Ti se posléze stali jeden po druhém oběťmi atentátů oficiálně připsaných "ukrajinským diverzantům". Plotnickij, za sovětských dob major dělostřelectva a za Ukrajiny úředník obchodní inspekce, budí dojem předsedy kolchozu, ve skutečnosti byl lepším správcem země než třeba Alexandr Zacharčenko v sousedním Doněcku.
Nesympatický zjev doháněl nasazením, sám rozhodoval i o nepodstatných záležitostech. Podle svých spolupracovníků vládl poctivě a bez přijímání provizí, což je v této oblasti výjimečné. Dokázal zařídit, aby základní věci jako záchranka či dodávky vody fungovaly i přes válečnou situaci. I tak se dostal do konfliktu se silovými ministry: na jedné straně byl Plotnickij spolu s prokuraturou a státní televizí, na straně druhé stálo vnitro a mocná státní bezpečnost. Obě si vzájemně dělaly naschvály. Jedním z takových okamžiků byl incident, kdy Plotnickij dal Korneta vystěhovat z domu, který ministr vnitra užíval neoprávněně - a vše natáčela státní televize.
Separatisté, spojte se
Podle listu Novaja Gazeta nyní existují tři scénáře: pokračování vlády s Plotnickým, s jiným lídrem místo Plotnického nebo spojení obou separatistických republik.
Poslední varianta může být předehrou k dalšímu vývoji událostí. Myšlenka spojení DNR a LNR má totiž stále zastánce právě v Doněcku. Už během začátku povstání v Donbasu v květnu 2014 vyhlásil aktivista Pavel Gubarev s několika ruskými nacionalisty Novorusko. Gubarev pak upadl v nemilost a na myšlenku se zapomnělo. Letos v červenci ale ideu společného celku oprášila vláda DNR, když vyhlásila nový stát Malorusko. Ten zahrnoval i Kyjev a devatenáct ze čtyřiadvaceti regionů Ukrajiny, jež se však separatisté chystají teprve dobýt. Následně plánují zrušit i název Ukrajina, protože se podle jejich názoru zdiskreditoval.
Luhanští rebelové - ale i Moskva - přijali ideu Maloruska neochotně.
"V současné době vyvolává takový krok velké pochybnosti," řekl předseda luhanského parlamentu Volodymyr Dehtjarenko. "Povstalci by měli být v podobných věcech ostražitější," varoval také předseda výboru pro záležitosti postsovětského prostoru ruské Státní dumy Leonid Kalašnikov. Moskva se k dění v separatistických republikách vyjadřuje velmi opatrně.
Ve skutečnosti je vznik jednoho celku na východě Ukrajiny lákavou myšlenkou pro každého, kdo chce narušit více než tři roky trvající status quo. Sjednocený stát doněckých a luhanských separatistů totiž pohřbívá stávající minské dohody, které Donbasu zajišťují alespoň současný relativní klid. Změna by mohla vést k dalšímu kolu války separatistické konfederace versus Ukrajina. Nebo naopak k nové a lepší mírové dohodě s jednotným vedením povstalců místo dvou rozhádaných republik.
Autor je editorem Českého rozhlasu - Radiožurnál.
