Očima fotografa
Svědectví z ukrajinské války. "Putin se sám od sebe nezastaví"

Fotograf Alexandr Glajdělov poprvé dokumentoval válku v roce 1992 v Podněstří. Trefila ho zbloudilá kulka. Do stejné nohy, těsně vedle starého zranění, ho teď v ukrajinském Ilovajsku zasáhla střepina.

V nedávné minulosti fotografoval třeba v Somálsku, Súdánu a Kyrgyzstánu pro Lékaře bez hranic. Od začátku do konce dokumentoval dění na kyjevském Majdanu, v červenci vyrazil na východ Ukrajiny. Pohyboval se na první linii s dobrovolnickým batalionem Donbas. Pod Ilovajskem utrpěly ukrajinské síly porážku, z níž se vzpamatovávají dodnes. Bylo to v momentě, kdy se podle mnoha svědectví vložily do bojů dobře vyzbrojené jednotky pravidelné ruské armády.

Jak probíhal útok u Ilovajska?

Síly, které do města vstoupily 18. srpna, tedy batalion Donbas a rota motostřelců, ihned obsadily polovinu města. Ve druhé polovině oddělené železnicí měli své základny povstalci a na to už naši nestačili. Kdyby bylo víc sil, vyhnali bychom je a pak by bylo možné vzdorovat ruským jednotkám na celistvé frontě. Všechno by pak asi vypadalo jinak.

Ruským jednotkám? Kdy se tam objevily?

Opravdové boje začaly druhý den, když se naši pokoušeli dostat přes koleje do druhé části města. Tehdy tam byli bojovníci Doněcké lidové republiky, ruští specialisté a další dobrovolníci. Z Osetie, Dagestánu, Čečny i ze Srbska. Teprve později se objevily pravidelné jednotky ruské armády. Čerství, odpočinutí, dobře zásobení. Známé je i jejich označení, já si pamatuju 31. výsadkovou brigádu. Tito vojáci pak celé teritorium rozparcelovali na kapsy, kde uvízli naši bojovníci.

Co se dělo dál? Ukrajinská strana musela ustoupit?

Domluvili se s ruskou armádou na koridoru pro ústup, a když pak naši tím koridorem projížděli, začali po nich Rusové střílet z tanků a minometů. Sám jsem byl 21. srpna raněn střepinou do nohy a ještě ten samý den mě odvezli vrtulníkem do dněpropetrovské nemocnice. A tam jsem dostával od lidí z batalionu esemesky. Poslední přišla, myslím, 25. srpna v devět hodin devatenáct minut ráno. Před tím, než jim v zajetí sebrali všechny osobní věci. Někteří ještě měli to štěstí, že stihli zavolat domů a oznámit, že je zajali.

Regulérní armáda garantovala koridor pro ústup a pak slovo nedodržela?

Pokud vím, dali čestné slovo. A pak postříleli taky své lidi, protože v koloně byli i ruští zajatci, které se podle dohody chystali naši vyměnit. Kdo ví, jestli se to někdy vyšetří.

Jak se chovali ukrajinští vojáci, když se jim vzdávali bojovníci druhé strany?

Mají zájem na výměně, a tomu odpovídá i chování k zajatcům. Naši dokonce chytili tři Srby - první z nich byl občanem Slovenska. Jmenoval se, myslím, Miroslav (příjmení Roháč, pozn. red.). Vypověděl, že je tam proto, že zkoumá vojenskou historii. Oblékl si prý maskáče proto, že jinak by ho nenechali zkoumat vojenskou historii. Střílel proto, že jinak by nemohl zkoumat vojenskou historii. Ale chováním připomínal profesionála.

A jak se chová k zajatcům druhá strana?

Všichni říkají, že dostat se k ruské armádě je lepší než být v rukou separatistů. Vojáci ošetří zranění, i jinak se chovají líp.

Jací lidé bojují v dobrovolnických jednotkách? Traduje se, že jde často o demonstranty z Majdanu, kteří po protestech jen změnili působiště.

Demonstranti z Majdanu jsou tam taky, ale většina lidí se dala zapsat až v momentě, kdy
Rusko sebralo Ukrajině Krym. Jde hlavně o starší a střední generaci, mladíky byste tam hledali jen těžko. Někteří z nich si svého času vydobyli "modrou knížku" a divili byste se, jak dobře dnes bojují.

Ale když jsou raněni, stát už nezajímají. Nikdo se o ně nepostará jako o vojáky nebo policisty. Vím o případech, kdy si musejí shánět peníze na léčení sami.

V poslední době se u nás vytvořila silná občanská společnost a tyto věci bedlivě sleduje. Když mě propouštěli z nemocnice, mé spolubojovníky převáželi do nemocnice ministerstva vnitra.

V pátek 5. září bylo dohodnuto příměří. Vydrží? Kdy to vlastně všechno skončí?

Na tohle nikdo nemůže spolehlivě odpovědět. Kam až chce zajít Putin? Dojet na tancích do Prahy? Tu asi nepotřebuje, ale všechno, co bylo dříve v sovětském impériu, ano. Ukrajinu, Pobaltí. Jisté je, že sám od sebe se nezastaví.

REPORTÁŽ STARONOVÉ POŘÁDKY NA UKRAJINĚ SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 15. ZÁŘÍ.