Vrásky na ruských čelech. Neohrozí krize vodku?

"Co spasí Rusko před vodkou? Jedině pivo!" žertoval v silvestrovském pořadu ruské televize jeden z bavičů před sálem přiťukávajících si celebrit. Statistiky sice pomalounku dávají vtipálkovi za pravdu, ale stačí letmý pohled do ruských supermarketů, aby bylo jasné, co je v Rusku národním nápojem.

Láhev vodky s balíčkem soli, cukru a zápalek se stala i součástí "antikrizového" dárkového koše, kterým na Nový rok jedna reklamní agentura obdarovala své klienty.

"Vodka je pro Rusy více než jen alkoholický nápoj. Spíše je to historický zvyk, který se stal součástí kulturní tradice," praví jedna studie, nikoli snad sociologická či etnografická, ale marketingová.

Rusko je po USA druhým největším odbytištěm vodky, měřeno však velikostí tržeb, nikoli množstvím vypitého alkoholu. Ze sedmi miliard půllitrových lahví světové produkce se třetina vyprázdní mezi Kaliningradem a Čukotkou.

A to statistiky, podle nichž na Rusa a rok připadá 15 litrů lihu, zahrnují jen legální výrobu. Deset volných dnů ruských novoročních prázdnin si mnozí vysvětlují nutností vystřízlivět po silvestru.

Šestnáct kartonů vodky, které si parta chlapů vzala s sebou na ryby, se postaralo i o zápletku filmu Svéráz národního rybolovu: rybáři nestačí ani vypakovat pruty a proud je zanese i s drahocenným nákladem do Finska. Kvapem se vrátí přes státní hranici do vlasti, ale v cizině zapomenou škatule s pitivem... Zároveň šlo o první "product placement" v historii ruské kinematografie. 

I pití vodky se v Rusku vyvíjí. "Kolik chcete 'knížek'? Jednu nebo dvě?" ptali se zákazníků taxikáři, kšeftující s nedostatkovými lahvemi alkoholu za prohibice nařízené sovětským prezidentem Michailem Gorbačovem na konci 80. let.

O pár let později byl minulostí Sovětský svaz a žízeň davů hasily plné regály, ale s počátkem tisíciletí se objevily nové obzory. Lihovarníci začali soupeřit o to, kdo ukousne větší sousto z trhu vysoce ziskových prvotřídních vodek, který se každoročně zvětšoval o pětinu až třetinu, spolu s tím, jak s rostoucími cenami ropy rostla i zámožnost ruských spotřebitelů.

S odbytem pomáhal v jedné reklamě i Silvestr Stallone, který si po zabíjení ruských zlosynů v roli Ramba vzpomněl na babičku z Oděsy.

Východ následoval Západ. Společnost Pernod Ricard v roce 2000 koupila firmu Seagram i s drahou whisky Chivas Regal a koňakem Martell. Prodej o pár let později sice zvýšila jen o procento, ale zisk vzrostl o sedm procent. Cosi podobného se začalo dít i v Rusku, jak klesala rentabilita laciné vodky vinou růstu daní a cen surovin. V pozadí byla i snaha přilákat zahraniční investory, kterým nejvíce líbí právě vysoké marže vodek třídy "premium".

To, že středně drahé a dražší vodky ukrajují stále větší díl z trhu na úkor "lidovějších" značek, vykazovaly statistiky až do chvíle, než udeřila krize. 

Těžké časy postihly i výrobce průzračné lihoviny. Počátkem listopadu se v obchodech nahromadilo nevídaných 82 milionů litrů vodky, šestkrát více než před rokem. "Rusové kvůli krizi začínají šetřit na vodce," usoudili západní novináři.

Domácí experti však pochybují, že by Rusové snad přestali pít. Potíže s odbytem vysvětlují spíše opět rostoucí popularitou samohonky, načerno pálené vodky. Nejen zdravotní experti bijí na poplach.

"Za poklesu příjmů klesá koupěschopnost a spotřebitelé si vybírají lacinější - a co je vůbec nejhorší - nelegální produkci," uvedl v rozhovoru pro list Kommersant Alexandr Glus z holdingu Nemiroff. Čím horší krize, tím větší riziko návratu Rusů k samohonce, varoval.

Zatímco láhev nejlacinější vodky vyjde v obchodu v přepočtu na padesátikorunu, půllitrovku samohonky lze sehnat za polovic.

Výrobci zase zařazují cenově dostupnější vodky do sortimentu. Místo dobývání nových horizontů nezbývá než se soustředit na udržení dosaženého, než se zase vrátí lepší časy. Anebo snad zase zkusit to, co se dosud nepovedlo - uspět s "ženskou" vodkou.

Na Rusky sice připadá pětina spotřeby tvrdého alkoholu v zemi a více než třetina prodaných lahví bývá zaplacena z peněženek domácích hospodyněk. Ale "dámské" vodky stále představují jen zlomky celkového odbytu.

"Platí dvě pravidla: šampaňské kupují muži pro ženy a vodku ženy pro muže," vysvětluje Vladimir Michnevič z moskevské firmy Istok. A dámy holdující vodce mají spíše mužské gusto.

Je tu však argument, který má zákazníky přesvědčit, že kvalita ve sklence je důležitější než cena: dobrá vodka se pozná tím, že po ní druhý den hlava nebolí.

"Na zdraví šetřit nelze," tvrdí ruští znalci.

Foto: wikipedie, ruské muzeum vodky a adme.ru