Vizitky hlavních politických stran ve Velké Británii
03.07.2024 20:05
Vizitky hlavních politických stran v Británii před parlamentními volbami 4. července:
KONZERVATIVNÍ STRANA (CP) - Rishi Sunak
- Tradičně pravicová a euroskeptická strana vládla v Británii uplynulých 14 let, z toho prvních pět let v koalici s liberálními demokraty, což byla první poválečná koaliční vláda v Británii. Poslední volby v roce 2019 vyvolal předčasně tehdejší premiér Boris Johnson ve snaze zajistit si silnější mandát při schvalování brexitové smlouvy, konzervativci je suverénně vyhráli. Uplynulé volební období ale poznamenaly mimo jiné četné skandály členů této strany, a nyní se nad ní stahují mraky; podle předvolebních průzkumů, které jí připisují mezi 19 a 22 procenty, by mohli konzervativci skončit až na historickém třetím místě, za labouristy a stranou Reform UK populisty Nigela Farage, která je už jednou předběhla v průzkumech veřejného mínění.
- CP vznikla ze strany toryů, založené v roce 1678, a často se o ní ještě mluví jako o straně toryů a mnoho jejích politiků k tomu názvu hlásí.
- Konzervativci byli u moci po dvě třetiny dvacátého století. V roce 1912 se spojili s frakcí Liberální strany podporující spojení Velké Británie a Irska. S malými přestávkami řídili zemi buďto zcela sami nebo v koalici s liberály až do poloviny 20. let, kdy je u moci začali střídat labouristé.
- Za druhé světové války byla CP součástí vládní koalice a od roku 1945 vyhrála jedenáct parlamentních voleb. Mezi její nejvýznamnější vůdce patřili Winston Churchill, Harold Macmillan, Edward Heath a Margaret Thatcherová. První britská premiérka vydržela v úřadě rekordních 11 a půl roku.
- Po porážce ve volbách v roce 1997, do kterých vedl stranu John Major, byli konzervativci 13 let v opozici. Po volbě Davida Camerona do čela strany v roce 2005 přišel úspěch ve volbách v roce 2010, strana ale nezískala většinu, proto vládla v koalici. Ve volbách 2015 již získala 36,9 procenta a 330 mandátů a vládla sama, v posledních volbách to bylo 42,4 procenta a 317 mandátů. V roce 2016 po referendu o brexitu podal Cameron demisi a vedení strany převzala Theresa Mayová. Po třech neúspěšných pokusech o prosazení brexitu v parlamentu podala v červnu 2019 demisi a v čele strany ji vystřídal Boris Johnson. Ten vypsal předčasné volby, jež skončily triumfálním výsledkem v podobě 43,6 procent hlasů a 365 mandátů ve sněmovně, polepšili si o 45 křesel oproti volbám předchozím v roce 2017.
LABOURISTICKÁ STRANA (LP) - Keir Starmer
- Status jedné ze dvou hlavních politických sil v zemi mají britští labouristé už bezmála století. Z toho ale vládli samostatně jen asi 35 let. Nejdelší období u moci pod vedením Tonyho Blaira a Gordona Browna přišlo až ve chvíli jistého odklonu od tradiční odborářské rétoriky - v letech 1997-2010. Po volebním fiasku v posledních volbách mají nyní labouristé šanci na historické vítězství, podle průzkumů mohou dostat až 40 procent hlasů. Voličům slibují, že "ukončí chaos" v zemi, a hlásí, že po 14 letech vlády konzervativců "je čas na změnu".
- LP vznikla z odborového hnutí v roce 1900. Od roku 1922 byla již jednou ze dvou nejsilnějších stran a v roce 1924 poprvé vytvořila vládu.
- V roce 1945 zaznamenali labouristé velké volební vítězství. Zásadně restrukturalizovali mnoho aspektů britské společnosti i ekonomiky: založili sociální stát a zestátnili klíčová odvětví průmyslu - uhelný a ocelářský - a železnice.
- V 60. letech minulého století se pod vedením Harolda Wilsona strana opět propracovala k moci, nejdříve těsnou většinou v roce 1964 a poté vítězstvím v roce 1966.
- Nejúspěšnějším vůdcem, který setrval nejdéle v premiérském úřadě, byl Tony Blair (deset let). Dalším úspěšným premiérem z řad labouristů byl po válce Clement Atlee. Jen léta v opozici naopak zažil jiný šéf strany - Neil Kinnock, který musel odejít po volbách v roce 1992, kdy měli labouristé vítězství na dosah.
- S transformací strany poté začal John Smith, který výrazně omezil vliv odborů. Přeměnu na "New Labour" - formaci politického středu spíše než sociálnědemokratického typu - pak úspěšně dokončil Tony Blair, zvolený do čela strany v roce 1994. V červnu 2007 jej vystřídal Gordon Brown a v září 2010 Ed Miliband. V září 2015 po prohraných volbách převzal vedení strany Jeremy Corbyn, po brexitu ustál tlak na své odstoupení.
- Po fiasku v minulých parlamentních volbách, kdy strana získala jen 32,1 procenta hlasů a 202 mandátů, ztratila 60 křesel oproti předchozím volbám. Poté se zbavila neoblíbeného vůdce Corbyna, kterého na začátku dubna 2020 vystřídal právník Keir Starmer. Ten pootočil kormidlo strany mnohem více k politickému středu, a učinil ji mnohem přijatelnější pro britské voliče, jak naznačují aktuální průzkumy.
REFORM UK (Reformovat Spojené království) - Nigel Farage
- Populistická extrémně pravicová strana, která v Británii existuje šest let, pod vedením prominentního euroskeptika Nigela Farage, který se do jejího čela vrátil na začátku letošního června. V polovině června dokonce předstihla vůbec poprvé v průzkumech konzervativce, když dosáhla na 19 procent voličské podpory. Konkurovat dvěma velkým stranám sice nebude moci, Konzervativní straně ale zřejmě sebere část hlasů, což by v důsledku mohlo labouristům zajistit ještě významnější parlamentní většinu. Reform UK by podle jednoho průzkumu mohla získat i 12 křesel včetně vítězství v obvodu, kde kandiduje Farage. Ten tak zažívá triumfální comeback.
- Reform UK vznikla v listopadu 2018 jako Strana pro brexit, která hájila brexit bez dohody. V roce 2019 vyhrála volby do Evropského parlamentu v Británii, ale ve všeobecných volbách v tom roce nezískala žádné křeslo. Spojené království vystoupilo z EU v lednu 2020.
- O rok později, v lednu 2021, byla strana přejmenována na Reform UK. Během pandemie COVID-19 vystupovala proti lockdownům.
- Od roku 2022 vede kampaň na širší platformě, zejména se zavazuje snížit čistou migraci, podporuje nízké zdanění a staví se proti vládní politice úspory energií.
- Farage odstoupil z jejího čela v březnu 2021, nahradil ho Richard Tice. V březnu 2024 vstoupil do této strany konzervativec Lee Anderson, který byl v roce 2019 zvolen do parlamentu za svoji tehdejší stranu. Nyní je tedy jediným poslancem strany Reform UK v britském parlamentu. Letos na začátku června převzal Farage opět vedení strany poté, co na konci května po vypsání voleb na 4. červenec prohlásil, že kandidovat nebude.
- Do britského parlamentu zdatný řečník Farage kandiduje již poosmé. V minulosti se o zvolení neúspěšně pokoušel se svou stranou UK Independence Party, pětkrát však byl zvolen do Evropského parlamentu, kde působil v letech 1999 až 2020.
LIBERÁLNÍ DEMOKRATÉ (LD) - Ed Davey a Mark Pack
- Liberální demokraté, tradičně "třetí strana Británie", se v roce 2010 dostali do vlády a do koalice si vybrali pravicové konzervativce, i když jejich voličům by mohla být bližší spolupráce s levicovými labouristy. Jejich voliči jim to neodpustili a jejich popularita klesla. Před nynějšími volbami, kdy stále nabízejí alternativu ke dvěma hlavním stranám, jim průzkumy přisuzují asi 13 procent, mohli by získat 38 křesel. V letošních eurovolbách dosáhla tato proevropská strana pouze na 16 křesel.
- Centristická strana má své kořeny v období po politické krizi v roce 1832, kdy moc převážně aristokratických whigů začali čím dál častěji napadat "liberálové" a "radikálové".
- Od poloviny 19. století byli LD jednou ze dvou hlavních politických sil v Británii - až do vzestupu labouristů ve 20. letech 20. století. Od té doby se stali třetí stranou s větší či menší působnosti až do roku 1988, kdy se sloučili se Sociálnědemokratickou stranou (založena 1981).
- V prvních desetiletích 20. století pocházeli z řad liberálů i dva premiéři - Herbert Asquith a David Lloyd George. Po volbách v roce 1924 se však liberálové natrvalo stali až třetí stranou, což se nezměnilo ani pod vedením Paddyho Ashdowna od roku 1988. Název proevropské formace se po několika změnách ustálil na Liberálních demokratech.
- Liberální demokraté usilují o reformu britského volebního systému z většinového na poměrný, jež by zvýšil jejich šance na úspěch.
- Od ledna 2020 vedou stranu Ed Davey a Mark Pack. V minulých volbách získala 11,6 procenta hlasů a 11 mandátů.