Rozhovor TÝDNE
A slepí prohlédnou... Jak vrátit zrak? Zázraky oční chirurgie

Jeden z jeho pacientů znovu uviděl svět po padesáti třech letech. Některé operace zvládl jako vůbec první na světě. Oční chirurg Pavel Stodůlka mluví o nejnovějších trendech ve svém oboru i o tom, jak bychom měli pečovat o svůj zrak.

Podle studie publikované v odborném časopise Ophthalmology bude v roce 2050 polovina lidstva krátkozraká, ve střední Evropě dokonce čtyřiapadesát procent. Proč je číslo v naší části světa takto vysoké?

Je třeba si uvědomit, že jsme sice nad celosvětovým průměrem, ale nejvíce touto vadou trpí v jihovýchodní Asii. Pravděpodobně půjde o genetickou dispozici. Kromě toho se spekuluje o tom, že zrak zhoršuje dlouhodobé dívání do počítače a čtení. V Asii to pak může být podpořené kaligrafickým písmem. Nadpoloviční většina dětí v této oblasti už musí nosit brýle.

Není to z vašeho pohledu boj s větrnými mlýny? Lidstvo je na moderních technologiích čím dál více závislé.

Naštěstí jsou díky technologiím lasery a operace podstatně lepší než dříve. Na druhou stranu se stále prodlužuje doba, kdy se člověk dívá do monitoru, a přibývá lidí s očními vadami.

Škodí i obrazovky mobilů a tabletů?

Při dostatku přirozeného pohybu by tolik vadit neměly. Děti ale koukají do monitorů už odmala, a pokud činnost nebudou kompenzovat pohybem na zdravém vzduchu, v budoucnu by to mohlo napáchat škodu. Dlouhodobý utkvělý pohled do blízka na stejnou vzdálenost stejným směrem je pro oko nepřirozený a nezdravý. Oko bylo od přírody vyvinuté k tomu, aby se dívalo různými směry a na odlišné vzdálenosti. Tím, jak svaly pohybují okem, jej zároveň masírují, prokrvují, stimulují látkovou výměnu.

Kde děláme další chyby?

Hlavně v běžném životě. Nechráníme si oči při rizikových činnostech. Z dlouhodobého hlediska má negativní vliv i strava.

Co bychom měli jíst? Mrkev?

Nejen ji. Měli bychom konzumovat spíše olivový olej než rostlinné tuky. Samozřejmě je vhodná strava bohatá na vitaminy. Zelenina, mořské ryby... Zkrátka kvalitní a čerstvá strava.

Dědí se krátkozrakost zapříčiněná našimi špatnými návyky?

I když vzniká z různých příčin, pokud jsou jeden nebo oba rodiče krátkozrací, je větší pravděpodobnost, že potomci se narodí s podobnou vadou.

Šest milionů lidí v Česku nosí brýle nebo čočky. Šedým zákalem trpí půl milionu lidí, sto tisíc lidí je nevidomých... Máte někdy volno?

Všichni nechodí ke mně! (smích) Volna moc není. K těm číslům jsem lehce skeptický, některé zdroje je trochu ohýbají přes koleno. Lidí, kteří mají brýle, je ale moc. A to i vzdor tomu, že přibývá osob, které si nechávají korigovat oční vady pomocí laseru, a potřeby nosit brýle se tím zbaví. Šedého zákalu je také poměrně hodně, ale ročně se provádí až sto tisíc operací k jeho odstranění. Dobrá zpráva je, že se počet šedých zákalů nezvyšuje. I přes nejmodernější přístroje a léky pořád existují slabozrací a nevidomí, kterým se zatím pomoci nedá.

Je možné vrátit zrak lidem od narození nevidomým nebo těm, kdo přišli o zrak třeba kvůli zelenému zákalu či cukrovce?

Lidem, kteří se slepí narodili a celý život nevidí, současná oční medicína zatím neumí pomoci. Zelený zákal ani cukrovka, i když jsou to nemoci zákeřné, ke slepotě nevedou, pokud tedy člověk chodí na pravidelné kontroly a dodržuje pokyny lékařů. Nevratná situace je v případě některých vážných úrazů.

Jsou případy, kdy zrak zachránit umíte. Zvládáte transplantovat rohovku, operovat sítnici... Je to rutina?

Nejsou to už operace, které by vybočovaly z běžné praxe, v posledních letech prodělaly velký vývoj. V Česku jsem zaváděl operaci, kdy stačí transplantovat jen vnitřní vrstvičku rohovky, a nikoli rohovku celou. Tak se zrak vrací rychleji, hrozí méně komplikací a výsledné vidění je kvalitnější.

Jak dlouho takové zákroky trvají?

Málokdo dnes ví, že se provádějí ambulantně na soukromé klinice - neoperuje se pouze v nemocnicích. Výjimečná je ale operace umělé rohovky, která trvá až tři hodiny. Vedle transplantace bývá v oku nutné provést i několik dalších náročných úkonů, aby se oko stalo průhledným a mělo skrze umělou rohovku opět schopnost vidět. Důležité je i pooperační hojení, aby oko umělou rohovku přijalo.

Transplantoval jste ji i Karlu Pavelovi, který velkou část života neviděl. Vy jste mu, ač jen na rok, zrak vrátil.

V Česku jsme zavedli transplantaci umělé rohovky takzvaného bostonského typu, aktuálně nejlepší, jaká na světě existuje. Pan Pavela byl jedním z prvních pacientů. Začal znovu vidět po třiapadesáti letech, což je údajně nejdelší doba, po níž se podařilo člověku vrátit zrak. Oslepl v sedmnácti při výbuchu horkého kovu v továrně. Ženil se už jako slepý, manželku nikdy neviděl, stejně jako děti. Po půlstoletí si je mohl poprvé prohlédnout. Přesto v prvních dnech nic neviděl.

Jak to?

Nebylo nám to jasné. Oko bylo průhledné a zdálo se v pořádku, umělá rohovka na svém místě. Přesto pacient neviděl. Když jsme pomalu přestávali věřit kvůli podezření na špatný zrakový nerv a sítnici, začalo se vidění lepšit. Došlo nám, že pan Pavela za těch více než padesát let zapomněl vidět. Přestalo mu fungovat zrakové centrum v mozku. Zapomnělo analyzovat zrakové vjemy. O tom jsem se do té doby nedočetl v žádné literatuře.

Toto centrum se dá kdykoli znovu nastartovat?

Podařilo se nám u tohoto případu prokázat, že je to možné i po půlstoletí. Ty, u nichž se to zdařilo po takto dlouhé době, sčítáte po světě na prstech jedné ruky. Mozek se zkrátka musí znovu naučit vidět.

Výuka vidění? Opravdu?

Moje paní dělá dlouhé roky akupunkturu, pomocí které jsme pacientovi stimulovali mozek, aby se lépe učil dívat. Trvalo to několik týdnů. Nejprve viděl černobíle, zapomněl rozeznávat barvy. Postupně začal rozpoznávat menší a menší předměty a nakonec byl schopen i číst bez brýlí.

Takže jste se na tomto případu sám učil...

Ano. Pro mě i pro neuropsychology bylo fascinující pozorovat, jak začínal poznávat věci. Třeba čas na nástěnných hodinách, to se tehdy radostí roztančil. Nezapomenutelné bylo, když nám přinesl vlastnoručně namalovaný obrázek a dokázal si číst. Měli jsme z toho obrovskou radost a vše s ním prožívali. Bohužel, stihl pouze šest knih - zradila nás svraštělá sítnice, kterou se nepodařilo zachránit, a on vidění znovu ztratil. I ten necelý rok byl pro něho přínosný, dodnes se občas setkáváme a vzpomínáme, co se tehdy podařilo.

V jiných případech se operace zdařila? Jak dopadla ta první?

První pacientkou byla paní ze Vsetína, která neviděla šestnáct let. Dodnes žije samostatný život, čte si bez brýlí, umělá rohovka ji vrátila do života bez bílé hole a brýlí na čtení. Nosí pouze brýle na dálku. Dodnes vzpomínám, jak hned na sále dokázala přečíst název dezinfekčního roztoku na lahvi. V čekárně pak po dlouhé době konečně uviděla svého manžela... Na to se hezky vzpomíná.

A nemůže se z toho časem stát stereotyp?

Opakovaně zažíváme situace, kdy si pod laser lehne člověk s deseti dioptriemi a za několik minut bez brýlí vidí, kolik je hodin. To jsou krásné okamžiky, které si s pacienty a personálem naší kliniky užívám, ale někdy mám pocit, že už nám trochu zevšedněly, což je vzhledem k jejich významu škoda.

Připravujete pacienty psychicky na takový šok?

Dlouhodobě slepí lidé jdou do operace většinou po hlavě, raději je tedy připravujeme na možnost, že zákrok nemusí s určitostí vyjít. U laserových operací se už s úspěšností počítá jako se samozřejmostí.

Mají lidé po nabytí ztraceného zraku problém s běžným životem?

Jednomu z našich pacientů se podařilo vrátit zrak po dvaceti letech. Pracoval jako ladič pian, sám za zákazníky chodil s bílou holí. Když začal znovu vidět a vyšel první den z kliniky, měl přejít cestu, aby se dostal do nedalekého penzionu. Viděl jedoucí auto, ale nedokázal rozeznat, zda jede rychle, nebo stojí, nevěděl, jak je daleko. Neuměl tento vjem po tak dlouhé době zpracovat. Chvíli bezradně stál a pak postupoval tak, jak byl dvacet let zvyklý. Zavřel oči a řídil se sluchem. Cestu přešel, až auto přejelo. Další problém byl, že onu první noc vůbec nespal.

Proč?

Bál se, že až se vzbudí, znovu neuvidí.

Kolika lidem jste vrátil zrak?

Těch úplně slepých bylo jen pár desítek. Co se týká lidí, kterým zlepšíme zrak, jsou jich ročně tisíce.

Před osmi lety se uskutečnila operace, při níž britský lékař vyvrtal díru do zubu a vložil do ní speciální umělou čočku. Zub na tři měsíce umístil do pacientovy tváře, aby se kolem vytvořily nové cévy a tkáň. Pak zub s čočkou z tváře vyjmuli a vložili do očního důlku. Pacient opět vidí. Setkal jste se s něčím podobným?

Stejnou operaci jsme jednou provedli i v České republice. Má takový nezapamatovatelný název: osteoodontokeratoprotéza. Byl to předstupeň před umělou rohovkou. Pacientka díky tomu určitou dobu viděla. Nepředstavujte si ale, že má člověk v oku celý zub. Jde jen o kousek tkáně, který se na oko přihojí a drží v sobě umělou optiku. Umělá rohovka je určena pouze pro lidi, kteří jsou úplně slepí, rozeznají maximálně světlo. Nelze ji užít v případě odumřelého zrakového nervu nebo sítnice. Všechny slepé bohužel zachránit nedokážeme.

Kolik stojí umělá rohovka?

Zhruba tři tisíce dolarů, tedy asi pětasedmdesát tisíc korun. Bostonskou rohovku u nás ale zdravotní pojišťovna neproplácí, prý snad kvůli certifikaci. Přijde mi to absurdní a do nebe volající nesmysl. Když nemáte pětasedmdesát tisíc, zůstanete slepý. Kdyby stála sedm a půl milionu a šlo by o tisíc operací, ne dvě nebo tři ročně jako v České republice, možná bych to pochopil. Takto je to vůči slepým nefér a zodpovědní lidé ve zdravotní pojišťovně by se měli stydět.

Má nějaká skupina postižených, které dosud nelze léčit, šanci, že díky vývoji medicíny budou moci časem opět vidět?

Hodně se mluví o kmenových buňkách, ale na tyto řeči jsem malinko alergický. Spousta lidí myslí, že buňky se budou někde pěstovat, pak se injikují do zadku nebo oka a z toho člověku vyroste nový zadek či oko. Tak jednoduché to není. V budoucnu snad sehrají významnou roli. Velké naděje se upínají i ke genetické léčbě... Svítat na lepší časy by v tomto ohledu mohlo třeba v případech degenerativních nemocí sítnice.

Pracujete s nejrychlejším laserem pro operace očních vad na světě, kterému odstranění jedné dioptrie trvá jednu a půl sekundy. Sám se na vývoji moderních laserů podílíte...

Je to trochu satisfakce. V devadesátých letech jsem se jezdil dívat na operace hlavně do Kanady. Nikdy mě ale nenapadlo, že jednou budou lidé ze zámoří či ze západní Evropy jezdit za námi do Zlína a učit se s nejnovějšími lasery pracovat. Pěkný pocit!

Které operace člověk laserem nezvládne?

Třeba v případě slepoty zaviněné cukrovkou nebo neléčeným zeleným zákalem zatím laser ještě pomoci neumí. Posledním významným skokem byla operace šedého zákalu a oční čočky laserem místo ultrazvuku. Od první operace šedého zákalu pomocí laseru uběhlo zhruba deset let, dnes je to rutina, máme za sebou desítky tisíc těchto operací.

Omezuje oční operace věk?

Ne, operujeme od malých dětí po lidi v důchodovém věku. Naší nejstarší pacientkou byla stosedmiletá žena, zbytek života strávila bez brýlí. Dožila se bez měsíce sto deseti let, byla nejstarší občankou České republiky.

Co specifické oční choroby? Jsou nějaké nové?

Nevím, že by narůstal výskyt nějaké nové choroby či postižení. Přibývá ale takzvaného suchého oka, kdy lidé nemají dostatečně kvalitní slzy a oko se stává červeným a podrážděným. Potíže se zhoršují v suchých klimatizovaných prostorách. Na vzestupu je také věkem podmíněná degenerace sítnice. K té se váže i smutná skutečnost.

Jaká?

Existuje lék, Avastin, který je poměrně levný, účinný a bezpečný. Česká republika jej ovšem zakázala. Místo toho musíme používat lék, který je stejně bezpečný, účinný, ale stokrát dražší. A na ten není v ČR dost peněz. V dnešní době, v jednadvacátém století, uprostřed Evropské unie, lidé slepnou, protože nejsou prostředky na drahé injekce, ač existuje lék, který by mohl být vhodný pro každého, kdo takovou nemocí sítnice trpí.

MUDr. Pavel Stodůlka, Ph.D., FEBOS-CR (52) Pochází z Havířova, odkud se přestěhoval do Zlína, kde v roce 2004 založil oční kliniku Gemini. S vyznamenáním absolvoval lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, postgraduálně studoval také na Univerzitě Karlově v Hradci Králové. Je mezinárodně uznávaným inovátorem v oblasti oční chirurgie, několik operací provedl jako vůbec první chirurg na světě. Přednáší na prestižních mezinárodních kongresech a vyučuje české i zahraniční oční lékaře. S manželkou Janou vychovává syna Jiřího a dceru Dorotu.