Tělesně postižení
Handicap neznamená nemít hlavu, říká ředitelka nadačního fondu

V současné době žije v Česku více než milion osob se zdravotním postižením. Podle předběžných odhadů je asi polovina těchto lidí v produktivním věku, přitom pracuje jen asi 125 tisíc z nich. Údajně tak zůstává přibližně 300 tisíc lidí bez práce. Podle ředitelky Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením Zdeny Štěpánkové je hlavním úskalím neinformovanost, jak na straně zaměstnavatelů, tak osob s handicapem. Často navíc přestávají věřit, že je chce někdo zaměstnat. "To, že mám handicap, neznamená, že nemám hlavu," zmiňuje ředitelka jeden z rozšířených omylů.

Jak poukázal nedávný seminář pořádaný ve spolupráci s Nadačním fondem pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, je pracovní zařazení osob s handicapem stále komplikované. "Nyní se věnujeme takzvanému 'síťování'. Chceme na úrovni krajů spojovat školy se zaměstnavateli, úřadem práce, ministerstvem práce a sociálních věcí a podobně," vysvětluje Štěpánková a dodává, že podobné propojení na mnohých místech nefunguje. Potřebné informace by tak díky tomu obdržely obě strany.

Zmíněnému kroku nahrává také fakt, že celá řada handicapovaných sice ukončí některý ze stupňů vzdělání, ale úspěšný nástup do praxe se u mnohých nekoná. "Například Metropolitní univerzita v Praze dává tělesně postiženým až 70 stipendií, ale máme informace, že se z toho počtu velká část nezařadí na trh práce. My chceme být těmi, na které se obrátí s důvěrou, když hledají práci," vysvětluje. Právě zmíněná důvěra je v případě tělesně postižených osob kámen úrazu. Většina má za sebou navíc nepříjemné zkušenosti, jak potvrzuje ředitelka nadačního fondu.

Mnozí tak často vykonávají neadekvátní práci a jsou finančně podhodnocení. "U nás pracuje Luboš Mráz, který už hýbe jenom třemi prsty, postupně mu přestávají fungovat svaly. Trvalo mu dva měsíce, než uvěřil, že ho chceme opravdu zaměstnat a nechceme ho jenom využít jako maskota," říká ředitelka. Luboš ale uvěřil a nyní vede nadačnímu fondu celé IT služby, skladové hospodářství a do toho ještě studuje.

Zítra se to může stát mně

Řešení mohou představovat také sociální podniky, které v rámci republiky zaměstnávají jak handicapované, tak sociálně vyloučené osoby. Jenom v Moravskoslezském kraji, kde je zastřešuje Klastr sociálních inovací a podniků SINEC, mají celkem dva tisíce zaměstnanců.  Společnost na ně však stále nahlíží s nedůvěrou.

"Rozhodně si ho podnikatelé nespojují se schopností vydělávat a vyrábět kvalitní výrobky či poskytovat služby," vysvětluje Jana Juřenová, prezidentka Klastru. Situace se podle ní změní, až vejde v platnost zákon o sociálním podnikání. "Budeme je mít potom na co odkázat," říká. Současně vidí smysl ve sdružování sociálních podniků v každém kraji. "Mohou se jednoduše domáhat stejných práv a nemusí si každou informaci hledat sami," dodává.

Ze zákona však musí postižené osoby zaměstnávat každý podnikatel, který má 25 a více zaměstnanců. V opačném případě je povinen zaplatit pokutu ve výši 70 tisíc. "Tuhle povinnost většina zná, ale málokdo už ví, jak s postiženými pracovat. Samozřejmě, je nutné jim vyjít vstříc, například s klouzavou pracovní dobou nebo se změnou pracovních podmínek," říká Štěpánková. Osvěta je však v tomhle případě zcela klíčová. "Zaměstnávat osoby s handicapem musíme brát jako něco normálního, protože zítra se to může stát komukoliv z nás," uzavírá.