Studie
Jak se dožít ve zdraví sto dvaceti let

Aktivní společenský život, který stimuluje mozek, správný jídelníček umožňující udržet si odpovídající váhu, přiměřená fyzická aktivita: to je recept na stárnutí ve zdraví, píše italský deník Corriere della Sera.

V dnešním hyper-efektivním světě, kde se vše zrychluje, není dovoleno zůstávat pozadu. Křehkost jakékoli povahy se netrpí a často je jen stěží tolerována. To platí i pro staré lidi, kteří tvoří čím dál tím početnější vrstvu populace. Stáří však s sebou přináší větší křehkost a zranitelnost, a proto jsou senioři vytlačováni ze společnosti a ze života. Tato křehkost však není nutností, která nás nezbytně po překročení pětašedesátého roku čeká.

"Je třeba jasně říci, že elixír dlouhověkosti neexistuje. Stárnout a přitom si udržet dobré zdraví je však možné, jestliže co nejvíce oddálíme nástup křehkosti a zranitelnosti," vysvětluje Nicola Ferrarová, předsedkyně italské Společnosti pro gerontologii a geriatrii (SIGG). "Starý člověk na první pohled nevypadá tak zranitelně, ale funkčnost jeho organismu se postupně zhoršuje: občas si něco zlomí, prodělá těžkou chřipku, ale i smutek může nezvratně zhoršit jeho stav."

Křehkost přichází postupně, aniž si to uvědomujeme: myšlenky jsou méně jasné, krok je méně pevný, pohyby jsou pomalejší a svaly slábnou. Stačí pak maličkost, aby takový člověk ztrácel rovnováhu. Zranitelnost se však může měřit, a tak můžeme zjistit, kolik kroků nás ještě od této hranice dělí.

"Jestliže má starý člověk problém udržet rovnováhu ve stoji, například když jednu nohu přednoží, jestliže se nedokáže snadno a bez podpory zvednout ze sedadla, jestliže se jeho chůze zpomalí na méně než jeden metr za vteřinu, pak ve dvou případech ze tří ztratí do čtyř let svoji soběstačnost," říká viceprezident Italské společnosti pro geriatrickou kardiologii Niccolò Marchionni.

Zvláště chůze je podstatným faktorem umožňujícím zjistit stupeň zranitelnosti, protože to je aktivita, která hodně závisí na celkovém stavu nervstva a svalů: správná chůze se nedaří, pokud se zhorší motorická koordinace, jak se to děje zároveň s poklesem kognitivních funkcí, nebo když člověk trpí zánětem či sarkopenickou obezitou, kdy jsou svaly prorostlé tukem a přestávají být funkční.

Dobrou zprávou je, že čas, kdy se staneme zranitelnými, není dán geneticky, a můžeme ho tedy oddálit. Recept je prostý: aktivní společenský život, aby se stimuloval mozek, odpovídající a nepříliš hojná strava, která je bohatá na výživné látky, pravidelná fyzická aktivita podle zdravotního stavu. Cílem je zabránit tomu, abychom stáří prožívali jen v nemoci a utrpení.

Žít déle znamená žít déle v nemohoucnosti? Většinou je tomu tak, ale údaje z různých evropských zemí ukazují, že tu jsou výjimky, viz například Itálie a Španělsko, kde lidé žijí v nemohoucnosti kratší dobu. Opakem jsou Island a Finsko, kde se sice žije dlouho, ale hůře. Itálie a Španělsko jsou země, kde se nejvíce jí ovoce a zelenina, zatímco strava na Islandu nebo ve Finsku má ke středomořské dietě daleko. To svědčí o tom, že si můžeme udržet zdraví do vyššího věku určitým životním stylem.

Samozřejmě se ne všichni staneme Metuzalémy: jestliže žijeme zdravě, stejně nepřekročíme maximální délku života, která se zřejmě pohybuje kolem sto dvaceti let. "Znamená to však, že se můžeme dožít vysokého věku v dobré fyzické kondici a samostatní," zdůrazňuje Niccolò Marchionni. "Stává se to stále častěji: v posledních deseti letech se v Itálii počet stoletých zvýšil o 300 procent, dnes jich je asi 17 tisíc. A všichni jsou čilí a energičtí."