Dlouhověkost
Kubánští senioři se dožívají vysokého věku. Co je jejich tajemstvím?

Delia Barriosová sedí před zrcadlem, na tvář si nanáší pudr a rty oživuje rtěnkou. Na oslavu svých stodruhých narozenin chce být co nejkrásnější. Narozeniny oslaví obklopena rodinou a dalšími kubánskými stoletými, jejichž dlouhověkost budí zvědavost expertů. "Necítím se na ten věk. Mám rodinu, která mě miluje, a to mi pomáhá cítit se dobře," řekla agentuře AFP žena, která zručně ovládá své invalidní křeslo. Na kolenou má sedmiletou prapravnučku Patricii.

Na narozeninovém dortu jsou jen dvě svíčky. Delia je sfoukne za potlesku třicítky hostů na dvoře domu v havanské čtvrti Playa.

Když jí bylo 60, lékaři jí diagnostikovali rakovinu tlustého střeva a dávali jí rok života. Chorobu však překonala a za hospodářské krize v roce 1993 Kubu opustila a usídlila se ve Spojených státech, kde žije její syn.

V roce 2013 ale skoro každý týden upadla a lékařka jí řekla, že nemůže žít sama. Delia, která se svěřuje, že v životě hodně tančila, kouřila a mírně popíjela, se vrátila na Kubu a bydlí u své osmapadesátileté vnučky Yumi.

Na ostrově, který má zhruba 11,2 milionu obyvatel, teď žije asi 2070 stoletých. Průměrná délka života na Kubě činí 79,5 roku. To je srovnatelné s bohatými zeměmi, přestože průměrná měsíční mzda ve státním sektoru dosahuje ekvivalentu 30 amerických dolarů (675 korun).

Podpora zdravého životního stylu

V této socialistické zemi s hustou sítí lékařů a zdravotní péčí zdarma povzbuzuje Klub stodvacetiletých obyvatele, aby o tento úctyhodný věk usilovali.

"Biologicky je prokázáno, že člověk může žít 120 až 125 let," říká doktor Raúl Rodríguez, předseda této společnosti, kterou v roce 2003 založil osobní lékař Fidela Castra Eugenio Selman-Housein. Klub se snaží podporovat zdravý životní styl, neboť to je "jediná cesta, jak dosáhnout takového věku," upozorňuje lékař.

Penzisté pobírají v průměru ekvivalent deseti dolarů (225 korun) měsíčně. Stát zřídil veřejné vývařovny pro ty, kteří tohoto průměru nedosahují a nemají v zahraničí příbuzné, kteří by je podporovali.

O stoleté je postaráno nejlépe. "Snažíme se jim zajistit mimořádnou péči. Všichni století v Havaně nám v případě problémů se zdravím mohou zatelefonovat a okamžitě je navštíví geriatr," vysvětluje doktorka Alina Gonzálezová Morová z Centra pro výzkum dlouhověkosti.

"Nemyslela jsem si, že bych dosáhla takového věku, a podívejte, jsem tady," říká Rigoberta Santoveniaová, jíž bylo v lednu 102 let. Má šibalský úsměv a překvapivě hladkou tvář. Chodí rychle i s pomocí hole a ještě trochu vaří, lékaři jí však doporučili, aby s tím přestala. Zanechala i šití, i když stále ještě nemá problém s navlékáním niti do jehly a noviny čte bez brýlí.

Její tajemství? "Jsem obklopena rodinou, mám moc ráda své děti a vnoučata a mám i šest pravnoučat. Nikdy jsem nebyla sama," říká.

Manipulace s výsledky

Experti však upozorňují, že pokud jde o dlouhověkost, dochází i k manipulacím. Kubánští lékaři totiž musejí vykazovat výsledky, jinak jsou trestáni. Do statistik se nezahrnuje dětská úmrtnost, uvádí profesor Vincent Geloso z Královské univerzity v Kanadě. Ale i při tom nejhorším manipulačním scénáři je Kuba stále místem s vysokou délkou života ve srovnání s úrovní příjmů. Na Kubě je málo aut, a tedy i méně dopravních nehod. Geloso uvádí také omezení v přídělu potravin za hospodářské krize v 90. letech, což snížilo onemocnění cukrovkou, a donucovací opatření, jako bylo v 80. letech izolování HIV pozitivních.

"Kubě se opravdu daří zachovat lidi velmi dlouho při životě," říká Geloso. "Kdyby ale někdo Kubánce nechal, aby si vybrali mezi rokem života navíc a vyššími příjmy nebo lepším vzděláním, co by asi zvolili?"