Projekt
Nemoc může být výhodou a novou příležitostí

Jestliže zhodnotíme schopnosti, které všichni máme, může nám to pomoci lépe čelit problémům a utrpení. Nemoc se může přeměnit ve výzvu k růstu, k rozvoji nových schopností, stanovení cílů, píše italský deník Corriere della Sera.

Kdo je připraven považovat chorobu, a to i těžkou, za výhodu? Tato otázka jistě může vyvolat odmítavé reakce a popravdě řečeno, i zdravou touhu považovat toho, kdo ji klade, za provokatéra. To je pochopitelné. Můžeme však o tom přemýšlet.

"Pokud jde o mě, pochopila jsem, že mohu nemoc prožívat jako nepřátelskou okolnost, nebo naopak jako velkou a nezaslouženou příležitost učit se," říká africká lékařka, která shrnula své poznatky v knížce Sendino umírá. Co si o tom myslet?

Podívejme se do minulosti a na druhou stranu světa. V Číně před tisíci lety sestavili dva znaky, které se v našem jazyce staly slovem: wej-ťi. Toto slovo obsahuje dvě koncepce: krizi a klíčový bod změny. Dnes rostoucí počet studií ukazuje, že není třeba těšit se dobrému zdraví, abychom mohli prožívat spokojenost a aby byl náš život kvalitní. Problematická událost, jako je nemoc, může mít různé dopady na kvalitu života jednotlivce podle toho, zda je pojímána negativně, jako zdroj hrozeb a nebezpečí, či pozitivně, jako výzva k růstu, k rozvoji nových schopností a k vytyčení nových cílů.

Vznikl tak projekt Nemoc jako příležitost, který nevychází z abstraktní myšlenky, ale spíše prohlubuje naše znalosti z výzkumu pozitivní psychologie, která podle experta na klinickou psychologii Marcella Cesy Bianchiho usiluje přihlížet k pozitivním možnostem a ukazuje, že jejich zhodnocení může pomoci postavit jednotlivce do takové situace, že lépe čelí utrpení.

V posledních dvaceti až třiceti letech studie na poli pozitivní psychologie tuto koncepci vědecky dokázaly. "Nemoc může být považována za minci se dvěma stranami: jedna je charakterizována bolestivými zkušenostmi, druhá zahrnuje pozitivní aspekty vyplývající z počáteční fáze," říká Giuseppe Masera, ředitel pediatrické kliniky univerzity Milano-Bicocca.

Nesmíme zapomenout, že za každým nemocným stojí rodina, která rovněž trpí. Také rodinným příslušníkům je třeba věnovat pozornost, aby se naučili psychicky podporovat svého nemocného. I tento aspekt se stal předmětem vědeckého studia, které vedlo k rozvoji programů přímých zásahů do rodin. Nemoc blízkého člověka může představovat příležitost k odhalení významných hodnot a nalezení nových rolí. Je třeba dodat, že tomu tak vždy není. Jinak řečeno, jde o to přejít od nynějšího biologicko-lékařského modelu soustředěného na nemoc k modelu biopsychosociálnímu, který soustřeďuje pozornost na nemocného s jeho psychickými a sociálními potřebami začleněnými do empatické komunikace.

Jak zdůrazňují v posledních 50 letech mnohé studie, vztah lékaře a nemocného vstoupil do vážné krize zejména v souvislosti s velkým pokrokem ve vědě. K významným faktorům takové krize patří stále více neosobní diagnostika, minimální pozornost ke komunikaci s nemocným a "defenzivní" medicína, která vede k tomu, že lékař vidí v nemocném možného nepřítele. Naopak pozitivní vztah lékaře se může stát zásadním zdrojem k usnadnění procesu uzdravování a konstruktivnímu soužití s chorobou. Lékař má být také nositelem naděje, která může být považována za katalyzátor uzdravování.

Lékaři, kteří se chtějí připojit k projektu Nemoc jako příležitost, budou shromažďovat svědectví nemocných osob za účelem jejich studia. Přenášet tyto poznatky a empirické zkušenosti do klinické praxe znamená dávat pacientům významné nástroje k tomu, aby si uvědomili schopnosti a zdroje, jež jim jsou často už vlastní, aby je využili a společně s lékařem vybudovali konstruktivnější vizi choroby.