Velký vliv
Jak vznikly pověry a proč jim ještě věříme?

Lidové pověry, byť jsou zcela iracionální, mají odjakživa na lidi značný vliv. Podle psychologa Stuarta Vyseho je pověra "akcí v rozporu s vědou". Miliony lidí na celém světě ale stále věří, že pátek třináctého přináší neštěstí, že černá kočka přes cestu je špatnou zvěstí a že rozbité zrcadlo znamená smůlu. "Je tomu tak proto, že pověry slýcháme od dětství," vysvětluje psycholog Vyse. "Jsou součástí lidových tradic a hrají významnou roli v procesu socializace. V dnešním světě není možné uspět ve všem a všechno mít pod kontrolou, pověry se tedy stávají jakýmsi ujišťujícím mechanismem, který snižuje úzkost a dává naději, že všechno půjde dobře," dodává.

Dalším zajímavým aspektem lidových pověr je jejich zjevně nahodilý charakter. "Nejsou žádné důvody k tomu, abychom se báli pátku třináctého, černých koček nebo abychom nechodili pod žebříkem," říká profesor psychologie z Cornellovy univerzity ve Spojených státech Tom Gilvich. "Přesto nás to vybízí k tomu, abychom jim i tak věřili ze strachu, že bychom jinak provokovali osud a že by se nám pak mohlo stát něco zlého," podotýká.

Pověry však mohou být i užitečné, především mají-li co dělat se štěstím. Potvrzuje to studie zveřejněná v časopise Psychological Science zaměřená na důsledky a potenciální přínos pověr. Autoři studie rozdali všem osobám podílejícím se na výzkumu golfové hole a polovině z nich řekli, že jejich hole jsou šťastné. Tyto osoby pak byly v hraní golfu o 35 procent úspěšnější než ostatní. "Aktivace pověry zvýšila sebedůvěru hráčů a to vedlo ke zlepšení jejich výkonu," konstatovali vědci, které citoval italský list Corriere della Sera.

Na černé kočky, které uctívali staří Egypťané a oslavovala severská tradice, se začalo špatně pohlížet od 13. století, kdy je papež Řehoř IX. ve svém kulturním boji proti pohanským symbolům označil za Satanovy sluhy. Od té chvíle začaly být v celé Evropě hubeny kočky, zejména ty černé. Důsledkem podle některých historiků bylo, že se na starém kontinentě rozšířily choroby přenášené krysami, a to vedlo až k moru z roku 1348. Ještě v 17. století mnozí puritáni věřili, že černé kočky jsou démoni ve službách čarodějnic, a nabádali k jejich hubení.

Pověra, že se nesmí projít pod žebříkem, se traduje od prvních křesťanů. pro něž každý trojúhelník, tedy i žebřík opřený o zeď, představoval Svatou Trojici. Narušit jej znamenalo přivolat na sebe neštěstí a uvést duši v zatracení. Dnes je strach z procházení pod žebříkem motivován spíše praktickými důvody: aby nám něco nespadlo na hlavu.

A jak je tomu s pověrou, že rozbít zrcadlo znamená na sebe přivolat sedm let neštěstí? Četné antické kultury se shodují, že v odrazu v zrcadle je i kousek duše, a tedy když se rozbije na kousky zrcadlo, stane se dotyčná osoba zranitelnou vůči pohromám. Skutečnost, že na sebe přivolává neštěstí po dobu sedmi let, zřejmě pochází od starých Římanů, kteří byli přesvědčeni, že se duše a tělo zcela obnovují vždy po sedmi letech a že tedy člověk musí žít s "negativní karmou" až do nové obrody.

Jestliže někdo kýchne, říkáme mu "na zdraví", "pozdrav pánbůh" a podobně. Přání dobrého zdraví při kýchnutí souvisí s papežem Řehořem I. Při první pandemii moru v 6. století se často stávalo, že ti, kdo opakovaně kýchali, následně nečekaně zemřeli. Papež prý tehdy vyzval své ovečky, aby při kýchnutí opakovali větu "Bůh ti požehnej". Z toho vzniklo pozdější pozdrav pánbůh, zdravíčko, na zdraví, které vyjadřuje přání, aby se dotyčné osobě vyhnuly choroby. Dnes je takové pozdravení jen známkou dobrého vychování.