Rozhovor s odborníkem
Psycholog: Ježíšek nemusí být pro děti lží, ale hrou

Jedna z nejhorších zpráv dětství je, že Ježíšek ve skutečnosti neexistuje. V kolika letech je vhodné tuto "novinu" oznámit či jak zareagovat na otázku existence vánoční postavy? Na tyto otázky odpovídal pro Týden.cz dětský psycholog Vít Čelikovský z organizace Centrum Hladina. Podle něj nemusí být Ježíšek pouze lží, ale také rodinnou hrou. 

V jakém věku je ideální říct dětem, že Ježíšek neexistuje?

V zhruba šesti letech je to ideální.

Proč?

Protože děti do šesti let žijí ve světě, kde pro ně realita není úplně jasná. Například si hrají s kostkou, která jim představuje letadlo, a vědí, že není letadlo, ale hrají si tak. A dokonce ta kostka může představovat i více věcí najednou. V šesti letech však nastává zlom, kdy děti postupně přecházejí z pohádkového do reálného světa.

Nemůže je ta skutečnost, že je Ježíšek ve skutečnosti imaginární, nějak poznamenat?

Nemyslím si. To, že jim to řekneme, jim může relativně i pomoci v přechodu z dětského světa fantazií do dospělého způsobu nahlížení reality.

Jakým způsobem by se jim to mělo říct?

Rozhodně bych se vyhnul tomu, říct jim na rovinu, že Ježíšek neexistuje. Naopak, přistupoval bych k tomu citlivě a opatrně. Můžeme jim postupně nastínit třeba to, že si dárky dáváme sami, protože Ježíšek má hodně práce, a my mu v obdarovávání pomáháme. Taky doporučuji říct, že je hezká tradice, když si rodina mezi sebou kupuje dárečky, a ukazujeme si tak, že se máme rádi. Postupně tak na to dítě přijde samo a bude to pro něj mnohem lepší, než mu tvrdě říct do očí, že nic jako Ježíšek neexistuje.

Není přece jen lepší odmalička nelhat a naopak říct pravdu?

To je na každém rodiči, jakou cestu si zvolí. Pokud se však rozhodnou tradici dodržovat, ale nechtějí lhát, zkusil bych Ježíška v rodině nastavit jako hru, která bude dítě bavit. Dítě bude vědět, že se jedná o imaginární postavu, která nosí dárečky, ale prostřednictvím rodičů. Tím budou spokojené obě strany, a o žádném lhaní nemůže být tudíž řeč.

Jak ale postupovat v případě, že vás dítě předběhne a samo zjistí, že Ježíšek neexistuje?

Jakmile se dítě začne ptát přímo, nelhal bych. Pokud by ho dospělí začali přesvědčovat o tom, že Ježíšek skutečně existuje a to, co říkají ostatní, jsou lži, mohlo by to mít negativní důsledky. Dítě by pak po zjištění, že mu rodiče lhali, mohlo k nim ztratit důvěru. Naopak bych zkusil zdůraznit, že je přeci hezké, jakou má hodnou rodinu, která mu nadělila dárečky, protože ho má moc ráda.

Pak ale nastává problém školek a škol. Myslíte si, že by měli učitelé Ježíška podporovat?

Je dobré, když to učitelé dodržují. Ve školkách je to jasné, v některých dokonce připravují Vánoce nanečisto, tedy že i tam děti zdobí stromeček a čekají na dárky od Ježíška. Ve školách je to pak jiné, ale nemyslím si, že by bylo správné, aby učitelé něco takového dětem prozrazovali. Nechal bych to čistě na rodičích.

A co americký Santa Klaus? Není pro děti matoucí, že jim dárky nosí Ježíšek, a pak v obchodním domě spatří vousatého pána v červeném?

Do jisté míry to matoucí je, ale jak jsem říkal, do šesti let je pro ně možné mít vícero pravd vedle sebe, takže tomu moc velkou pozornost nedávají.

Co si myslíte o tom, že rodiče využívají vánoční postavu k zastrašování? Tedy, že když budou děti zlobit, Ježíšek jim žádné dárečky nepřinese ...

Rozhodně to není dobré. Obdarování by nemělo být podmíněné. Smyslem Vánoc je navodit přátelskou atmosféru nejen v rodinném kruhu, na kterou se děti budou těšit. Nemůžeme v dětech přeci vyvolávat představu toho, že je někdo neustále sleduje a trestá! Mohly být mít naopak strach, což by vše hezké poškodilo.