Pracují a odvádějí daně, ze kterých se mimo jiné vyplácí třeba i důchody, jenže mladí nemají na vlastní bydlení a důchodci si stěžují, že po 45 letech práce prostě a jednoduše nevyjdou s důchodem. Co s tím? Takové bylo Téma TÝDNE v televizi TV Barrandov. Hosty pořady byli předsedkyně Socdem Jana Maláčová a lídr pražské kandidátky Motoristů Boris Šťastný.
Pořad odstartoval mimo zvolená témata moderátor Vladimír Pinker dotazem k aktuální kauze Filipa Turka, europoslance Motoristů. Ten se Českem proháněl v autě vysoko nad jakýmkoli rychlostním limitem, natáčel se u toho a ještě přidal výzvu fanouškům rychlé jízdy, aby se chovali podobně. Začalo se tomu říkat „hranatá výzva“. Turkův stranický kolega Boris Šťastný tak hned v úvodu dostal dotaz, jestli se i on zapojil do hranaté výzvy. „Já se přiznám, já jsem se narodil jako doktor a ne jako automobilový závodník, takže já jezdím trošku jako Rudolf Hrušínský a prostě se kochám,“ pousmál se Boris Šťastný.
Pak už ovšem přišla řeč na první hlavní téma – mezigenerační solidaritu. Funguje vůbec v Česku? Mladí a pracující nemají téměř šanci dosáhnout na dostupné bydlení, přestože pracují a odvádějí daně. Senioři už mají odpracováno, přesto obracejí každou korunu, aby s důchodem vyšli.
„Mezigenerační solidarita musí fungovat, protože na tom je postavená naše společnost,“ rezolutně reagovala Jana Maláčová ze Socdem (někdejší ČSSD). „Já si myslím, že to je v české nátuře, že lidi remcají, ale podle mě je rodina základ státu a pokud lidé na sebe přestanou být hodní a my přestaneme pomáhat našim rodičům, kteří nás vychovali, tak jediné, co nás čeká, bude velmi tvrdý osud ve stáří, protože naše děti to pak zopakují,“ domnívá se Maláčová.
I podle Borise Šťastného mezigenerační solidarita existuje a funguje. „Určitě se shodneme v tom, že mezigenerační solidarita má v české společnosti dlouholetou historii, i když dnes žijeme jinak, dřív jsme žili více pospolu. Bohužel je pravda, že politici někdy dělají z té mezigenerační solidarity klišé. Typickým příkladem může být právě Fialova reforma - nereforma důchodového systému. To reforma nebyla, byla to změna parametrická, pouze dílčí, která nic nepřinesla. Jenom lidem ublíží,“ opřel se do vlády Šťastný jako zdravotnický expert strany Motoristé sobě.
Spoření na důchod ano, ale z čeho?
„Nedávno jeden významný český politik řekl, že my vlastně žádnou reformu nepotřebujeme, že ta důchodová reforma žádná není a nikdy nebude. Faktem je, že musí dojít k některým zásadním změnám. Určitě se všichni shodneme na tom, že ten průběžný systém by měl být zachován, ale podle názoru nás Motoristů by neměl být dramaticky měněn za pochodu. To znamená, ten vzorec, který byl nastaven, tak by podle našeho názoru měl zůstat a měl by být konstantní bez ohledu na to, jaká vláda je v tu chvíli u moci. My určitě podporujeme, aby druhý pilíř byl na principu dobrovolnosti, určitě podporujeme to, aby například lidé měli možnost investovat v dlouhodobých investičních produktech. My si myslíme, že jeden z těch možných produktů by například mohla být dlouhodobá investice do sociální a zdravotní péče, to znamená například investice do výstavby domovů seniorů, investice do nemocnic a podobně, protože víme, že obyvatelstvo stárne,“ navrhl Boris Šťastný.
Spoření na důchod podporuje i Jana Maláčová, ovšem podotkla, že lidé nemají dost peněz, aby to bylo dostatečné. „Za prvé je třeba říct, že Češi jsou zodpovědní a spoří si naprostá většina dospělých. Akorát, že si spoří sedm stovek, protože víc nemohou. Máme drahé potraviny, bydlení, energie a extrémně nízké mzdy, jak to mají Češi zvládat? A na druhou stranu - proč by si měli Češi spořit, když odvádí ze své výplaty 28 procent, skoro třetinu na důchod. To je obrovská pálka a já očekávám, že stát při těch velkých penězích, které každý měsíc odevzdáváme, dokáže zajistit, aby na důchody bylo. To říkáme my - pojďme udělat to, co udělala většina západní Evropy v minulých letech a desetiletích. Přestaňme jenom zdaňovat práci, to je nespravedlivé. Pojďme ten důchodový systém dofinancovat z jiných zdrojů,“ uvedla Maláčová.
Jaké zdroje by to měly být? Podle Maláčové je třeba sáhnout na peníze velkým korporacím, které z Česka odvádějí stovky miliard ročně. „Já si myslím, že tam je velký prostor. My bychom jako sociální demokraté chtěli důchodový věk vrátit zpátky na 65 let. Ale upřímně říkám, že i to je moc. Proto bychom chtěli ulevit náročným profesím. Ty by měly za každých 10 let odcházet do penze dříve o jeden rok. No, a pak bych chtěla, aby ženy, které prostě vychovaly ty budoucí daňové poplatníky, tak aby za každé vychované dítě taky odešly o rok dříve, protože já prostě vím z rozhovorů s lidmi, že tím, jak máme dneska nízkou porodnost, mladí nemají prostě odvahu zakládat rodiny, tak je to nízkými mzdami, drahým bydlením, ale taky, že nemají babičky a dědečky na pomoc, protože ti musí dlouho pracovat. Takže my bychom těm rodinám chtěli ulevit a skloubit prostě užitečné a příjemné a ať si lidé prostě užívají aktivního stáří a ať prosperuje rodina jako taková,“ navrhla Jana Maláčová za sociální demokraty.
I Motoristé by chtěli snížit věk odchodu do důchodu zpět na 65 let. „Ten důchodový systém je velice složitý. Asi se shodneme na tom, že věk odchodu do důchodu je potřeba vrátit na těch 65 let. V čem se zásadně neshodneme je to, že Motoristé nikdy nepřipustí nějaké zvyšování daní. Musíme nastartovat hospodářství, musíme se dostat k vyrovnaným rozpočtům a v tu chvíli samozřejmě budou peníze v systému, které dokáží pokrýt důchody pro stávající důchodce. Dobrovolné produkty a spoření, to jsou věci pro budoucí generaci,“ tvrdí Boris Šťastný.
Podle Jany Maláčové by se důchody měly odvíjet od průměrné mzdy a dosahovat její poloviny. Jenže Češi podle ní mají zároveň extrémně nízké mzdy, i ty by tedy podle ní bylo třeba zvýšit.
Jak vyzrát na bydlení v Česku? Má byty stavět i stát a obce?
Druhým tématem pořadu se stalo dostupné bydlení. Byty nejenže nejsou, ale když jsou, bývají tak drahé, že je pro běžnou rodinu téměř nemožné na nějaký byt finančně dosáhnout. S tímto konstatováním Jana Maláčová bezvýhradně souhlasí: „Musí se stát změna, protože takhle už to dál nejde. Já jsem nedávno četla, že dokonce nějaký odborník řekl, že jestli stát zásadně nezasáhne, tak tady bude revoluce, protože mladí skutečně nemají kde bydlet.“
Sociální demokraté jsou si téhle situace vědomi a mají plán podle rakouského modelu. Počítají s tím, že by stát měl více investovat na výstavby sociálních bytů. „Když jsme se podívali, kde ve světě je bydlení dostupné, tak jsme zjistili, že to je ve Vídni. Já jsem se dokonce do Vídně jela inspirovat, mluvila jsem tam s těmi odborníky. Stát a obce musí začít stavět.“
To se ovšem nelíbilo Borisi Šťastném: „Představa, že se vrátíme zpátky desítky let do socialismu a budeme stavět tisíce bytů a pak na ně budou lidé čekat v pořadnících jako za komunismu, tak to já zásadně odmítám. Stát samozřejmě neumí stavět lépe než soukromá osoba, soukromí developeři, je prokázáno ze všech studií, že ti staví o 10 až 15 procent levněji.“
Podle Šťastného by bylo nejlepší, kdyby stát podporoval soukromníky. Třeba jen tím, že jim usnadní cestu stavebním řízením. „Proč ty byty nejsou a proč jsou drahé? Je to proto, že se staví málo? A proč se staví málo? Je to proto, protože za prvé, stavební řízení je neúměrně dlouhé, třeba několik let. Takže to je první důvod, zpackané stavební řízení a jeho digitalizace. A pak třeba ještě územní plánování. Praha nemá třeba osmnáct let schválený územní plán, ty územní plány jsou každý jiný. Ty by se měly sjednotit a mělo by se to pravidelně povinně aktualizovat,“ domnívá se Boris Šťastný.
U Jany Maláčové ale nepochodil. Ta stále trvala na tom, že je důležité, aby se ve výstavbě angažoval stát, potažmo obce. „V Londýně se staví hodně a podívejte se, jak je tam bydlení drahé. Skutečně je důležité, kdo staví. Já jsem pro to, aby se stavělo hodně, ale musí ve velkém stavět i stát, aby držel ceny dole. To je strašně důležité. A mluvit o komunismu v souvislosti s Vídní je úplně absurdní, protože Rakousko by nám mělo být v mnohém vzorem,“ vysvětlila Maláčová.
Podle ní trh s bydlením nefunguje. „Potřebujeme, aby stavěl stát, protože ten na tom nebude chtít co nejvíce vydělat. To je ten hlavní problém,“ trvala na svém Maláčová.
A ani Boris Šťastný nedokázal svou myšlenku debyrokratizace opustit. „Tady se musí zrychlit stavební řízení, musí se zrychlit u normálního běžného rodinného domu na měsíc až tři, ne na několik let, u velkého developerského projektu maximálně na rok, musí se zrychlit obnovy územních plánů a využití těch jednotlivých území,“ zopakoval Boris Šťastný s tím, že by bylo vhodné podpořit i firmy ke stavbě podnikových bytů pro své zaměstnance.
