Prostředí na Titanu by většině pozemšťanů asi připadalo poněkud nevlídné. Má sice atmosféru, ovšem odlišnou od naší. Povrchová teplota se pohybuje okolo -179,5 °C. Dost na to, aby na měsíci vydržel kapalný metan.
Na oběžné dráze Titanu obíhá už od roku 2004 sonda Cassini. Mezi vědeckými přístroji, které nese, je i výkonný radar. Ten je potřeba, pokud chtějí astronomové vědět, co se děje pod mraky měsíce. Atmosféra Titanu je totiž hustá a oblačná a optický dalekohled není k ničemu. Když sonda přelétala nad jezerem Ligeia Mare, tvořeným tekutým metanem, zachytila zvláštní signál z úrovně jeho hladiny. Skupina vědců vedená Jasonem Hofgartnerem z Cornellovy univerzity rozebírá časopise Nature geoscience, co by to mohlo být. Vědci mají o původu zvláštních radarových odezev tři teorie.
Podle první by je mohl způsobovat pevný materiál, který se vynořuje k povrchu a zase ponořuje podobně jako bahno v řece při povodních. Metan je v pevném stavu hustší než v tekutém, takže metanový led v metanovém jezeře neplave, nýbrž padá ke dnu.
Podle druhé teorie by signál mohly způsobovat bubliny. Vznikaly by vlivem energie Slunce, jež zahřívá povrch měsíce v některých obdobích roku víc než v jiných, stejně jako je tomu na Zemi. Metan by se měnil z kapaliny na plyn, podobně jako voda v hrnci postaveném na plotnu. Bod varu metanu je -164 °C, takže se něco takového zdá možné.
Poslední možnost jsou vlny způsobené větrem. Když je na Titanu léto, atmosféra se ohřívá a vzniká víc turbulencí. Podobně vznikají hurikány u nás na Zemi. Ať už je správná kterákoliv z teorií, zdá se, že Titan zažívá podobné pravidelné změny počasí, jaké jsme zvyklí pozorovat na naší planetě.
Atmosféra Titanu se skládá se z 98,4 procenta dusíku, 1,4 procenta metanu a 0,1 až 0,2 procenta vodíku. Ligeia Mare je druhé největší jezero na povrchu měsíce. Jmenuje se podle jedné z bájných sirén. Měří na délku 420 kilometrů a má plochu asi 126 kilometrů čtverečních. Pro srovnání: Lipno má plochu přibližně 48,7 kilometru čtverečního, je tedy asi dvaapůlkrát menší.
