Tříhodinové historické drama Zrození národa režiséra Davida Warka Griffitha, které mělo oficiální premiéru 8. února 1915 před třítisícovým publikem v Los Angeles, se do filmové historie zapsalo díky použití mnoha novátorských postupů.
Griffithův epos z časů kolem americké občanské války se ovšem dnes kromě přelomové formální stránky připomíná hlavně kvůli rasisticky naladěnému obsahu. Film ve své době mimo jiné vedl v obnovení Ku Klux Klanu, organizace neskrývaně volající po diskriminaci nejen černochů, ale i Židů, katolíků nebo imigrantů, jež si ze Zrození národa vypůjčila třeba hojně využívaný hořící kříž.
Zrození národa bylo po filmařské stránce pokrokové v mnoha ohledech, a to nejen svou tříhodinovou délkou v době, kdy většina samozřejmě ještě němých filmů měla maximálně pár desítek minut. Filmoví vědci se shodují v tom, že Griffithovo použití paralelních dějových sekvencí, prolínání záběrů, použití barevného tónování k dotvoření nálady i dynamický střih výrazně ovlivnily celou tehdejší generaci filmařů. Snímek je považován za základní pilíř moderní kinematografie a pravidelně se umísťuje na předních žebříčcích nejlepších filmů všech dob, přestože je pro dnešního diváka dosti zdlouhavý a některé scény působí až směšně.
Celým Zrozením národa - jež se původně jmenovalo The Clansman (Člen Klanu), stejně jako předloha z pera spisovatele Thomase Dixona - se navíc prolíná ostrá rasistická linka. Černochy film zobrazuje velmi stereotypně: jako šťastné "poddané" svých pánů v době před zrušením otroctví (případně oddané domácí sluhy v pozdější době), rabující vojáky Unie za války nebo loupící a vraždící lůzu po porážce Jihu. Ve vůbec nejhorším světle pak Griffith zobrazuje míšence, kteří podle historika Marka Vlhy "kromě vrozených nešvarů černošské rasy obdařeni také běloškou inteligencí, což je činí obzvláště nebezpečnými a zákeřnými".
Paternalistický přístup k někdejším otrokům byl přitom D.W. Griffithovi vlastní. "Byli našimi dětmi, které jsme milovali a starali se o ně po celý život," popsala jeho názory herečka Lillian Gishová, která ve Zrození národa ztvárnila jednu z hlavních rolí - seveřanskou krásku Elsie Stonemanovou - a s Griffithem natáčela i později. Ve filmu zakódovaný rasismus podtrhuje finále filmu, ve kterém bělošské hrdiny ohrožují zdivočelí černoši, na poslední chvíli je ale zachrání členové Ku Klux Klanu. "Nejhorší na tomhle filmu je to, jak je dobrý," napsal jeden z amerických kritiků o snímku, díky němuž se znovuzrodil Ku Klux Klan, v 70. letech 19. století federálními úřady prakticky rozprášený.
Griffith, který se narodil deset let po konci války, sám pocházel z Jihu. Jeho otec byl plukovníkem konfederační kavalerie a přestože zemřel v době, kdy bylo malému Davidovi teprve deset let, zdědil po něm názory plné jižanské nostalgie po předválečných časech, rasismu a přesvědčení o nadřazenosti bílé rasy. Zrození národa přišlo do kin v době, kdy ve Spojených sílech sílila nejen xenofobie a izolacionismus, ale také se připomínalo půlstoletí od konce krvavého občanského konfliktu. Nejen desítky tisíc ještě žijících veteránů přivítaly myšlenku o ukončení dávných sporů a znovuzrození jednotného národa, ve filmu ho symbolizuje spojení jižanské rodiny Cameronů a Stonemanů ze Severu.
Už v době jeho uvedení se ovšem Zrození národa setkalo s ostrou kritikou, zejména ze strany zastánců práv černošského obyvatelstva. Národní asociace pro povznesení barevných lidí (NAACP), která od roku 1909 hájí práva Afroameričanů, například vedla neúspěšnou kampaň za zákaz filmu. Griffith měl ale mocné zastánce včetně prezidenta Woodrowa Wilsona, od občanské války první hlavy státu pocházející z Jihu, který týden po kalifornské premiéře uspořádal promítání Zrození národa přímo v Bílém domě. Obrovský úspěch slavil snímek i u pokladen kin, kde za něj diváci podle odhadů utratili až 100 milionů dolarů (dnes by to bylo přes tři miliardy, což je v první desítce historické tabulky).
