Chladný, bezohledný a cynický, lidmi pohrdající asociál s nadprůměrnou inteligencí. Tak psychologové popisovali pětinásobného vraha Ivana Roubala. Nejspíš spáchal ještě další tři vraždy, souzen za ně ale nebyl, neboť se nenašla těla a už byl odsouzen k nejpřísnějšímu trestu – doživotí. Ve vězení také roku 2015 zemřel.
Jak Roubala vidí investigativní reportér Josef Klíma, jenž se nyní na TV BARRANDOV v pravidelné sérii Jak jsem přežil devadesátky? vrací ke krvavým případům tohoto temného období?
„V devadesátkách si někteří lidé začali vykládat svobodu tak, že mohou dělat všechno bez ohledu na zákony. Základní motto těchto lidí, kteří tenkrát páchali zlo, znělo: Nejjednodušší cesta k penězům je někoho zabít a tělo uklidit tak, aby se nikdy nenašlo. Je to stará kriminalistická i právnická poučka: Není-li tělo, není vražda. Nejdál v tom dospěl pětinásobný vrah Ivan Roubal,“ líčí zrůdného vraha a tehdejší dobu Josef Klíma. Celý pořad si můžete přehrát ze záznamu ZDE.
Klímův korunní svědek
Ivan Roubal (1951–2015) si roku 1991 – ve svých čtyřiceti letech – pronajal u obce Čachrov nedaleko Železné Rudy usedlost Pohádka. Na statku chtěl chovat jeleny, nedostal však povolení, a tak si pořídil menší zvířata – slepice a vietnamská prasata. V té době se seznámil s Františkem Heppnerem, který si chtěl nedaleko Pohádky postavit vodní pilu. Do stavení si později přivedl ruskou přítelkyni Natašu. Jednoho dne však oba zmizeli.
Roubal začal jezdit Heppnerovým autem a rozprodával jeho věci. Tvrdil, že dvojice odcestovala do Německa. Jenže Roubalův syn Martin policistům řekl, že jeho otec Heppnera i s přítelkyní zabil a dal sežrat prasatům. „Choval jsem tam čtyřicet vietnamských čuníků. Myslíte, že by s těmi malými tlamami někoho sežrali? Kromě toho můj syn svá slova odvolal,“ reagoval později Roubal.
Statek prohledávali policisté. Pročesávali každý metr chléva a hledali biologické stopy. Kopali hluboké jámy v okolí, nad farmou létal vrtulník s termovizí. Hledal se jakýkoli důkaz, ale nic se nenašlo. Na Šumavě se však Heppner už nikdy neobjevil, bez výsledku skončilo i pátrání v zahraničí.
„Zpět ke svému pánu“
Jak policie na Roubala přišla? Pomohla neuvěřitelná náhoda. Roubalovým sousedem byl jistý Jan Kolomazník, který si pronajal sousední usedlost. Když Josef Klíma natáčel jeden z dílů pořadu Na vlastní oči, shodou okolností v něm Kolomazník figuroval jako občan poškozený Pozemkovým fondem. Přišel o dům a stal se z něj bezdomovec. Reportér se nad ním slitoval a nabídl mu nocleh. Sledovali spolu večerní zprávy a zase zasáhla náhoda: právě vysílali zprávu o Roubalově zatčení.
„Seděli jsme u televize a on prohodil: ,Jo, Roubal, o tom bych mohl vyprávět.‘ A já najednou zjistil, že je korunním svědkem Roubalovy první vraždy, kdy zmizel jeho společník Franta Heppner,“ říká Klíma. Kolomazník mu vyprávěl, jak jednou vyšel ze své chalupy a viděl Roubala, jenž ho varoval, ať se nepřibližuje k jeho autu. Druhý den pak Roubal chodil po dvoře s Heppnerovou pistolí.
Reportér Kolomazníka přemlouval, ať jde se svým svědectvím na policii. Nechtěl. Byl přesvědčen, že Roubal bude propuštěn z vazby a pomstí se mu. „Nakonec svědčil a policajti mi pak říkali: ,Pane Klíma, to je strašně vzácný svědek, kde jste ho vyštrachal?‘ A já jsem odpověděl: ,To víte, kdo umí, umí.‘ Ale de facto mi to potvrdilo staré buddhistické rčení: Ničí čin se neztrácí, zpět ke svému pánu se vrací.“
Příběh měl pokračování. To už Roubal seděl za mřížemi a čekal na rozsudek. Údajně se pokusil domluvit s jedním spoluvězněm, jak vraždu Heppnera a jeho partnerky hodit na někoho jiného. „Roubal po něm požadoval, že až půjde z vazby, tak mu řekne, kde jsou zakopány kosti ze dvou mrtvol. On to pak půjde oznámit na policii s tvrzením, že lidi zavraždil Miroslav Slezák,“ uvádí se v tehdejším policejním spise.
Na Slezáka byl Roubal naštvaný, protože proti němu vypovídal. Pozval ho na statek jménem Pohádka, kam Slezák dorazil ve svém novém autě. Roubal měl v úmyslu ho na místě zabít a okrást, ale Slezákovi se podařilo utéct. Později Roubal spoluvězni prozradil místo, kde údajně zakopal dvě těla – prý šlo o opuštěný statek. Vyšetřovatelé tehdy prověřovali všechny možné stopy včetně této, avšak těla dosud nenašli.
Pátrání se rozšířilo i na další osoby, které měl Roubal údajně zavraždit. Jeden ze svědků vyšetřovatelům uvedl, že na cestě mezi Železnou Rudou a Klatovy Roubal usmrtil německého turistu a jeho šestiletou dceru. Podle svědka tehdy Roubal čekal na odpočívadle u silnice, protože se nudil. Po chvíli tam prý zastavil Němec v mercedesu, kterého Roubal údajně zabil a okradl. „Ve vozidle se měla nacházet asi šestiletá holčička, již měl následně rovněž zavraždit a oběti zahrabat na blízké skládce,“ popsal svědek policistům v dubnu 1998. Němci však nikoho nepohřešovali a žádná těla se opět nikdy nenašla.
Tebe nechám žít
Na jméno Ivan Roubal policisté poprvé narazili v březnu 1994. Tehdy do pražské autopůjčovny firmy Zapap vtrhli čtyři ozbrojení muži. Roubal a tři cizinci přinutili majitele firmy Petra Kudrnu, jeho kolegu Petera Magdolena a náhodného návštěvníka Jiřího Semeráda lehnout si na zem. Spoutali je elektrickými vodiči do kozelce, ukradli peníze a elektroniku a rychle zmizeli. Roubal se však asi po deseti minutách vrátil, na hlavě měl paruku. Kudrnu a Magdolena uškrtil, zákazníkovi autopůjčovny Semerádovi „daroval život“. „Ty jsi mi nic neudělal, tebe nechám žít,“ zašeptal k smrti vyděšenému muži do ucha. Semerád posléze zavolal policii, která Roubala za několik dní zatkla.
Motivem dvojnásobné vraždy byla msta. Vedle práce v autopůjčovně si totiž dvojice mužů přivydělávala stánkovým prodejem na vánočních trzích na Václavském náměstí. Pro tržbu si chodil podnikatel Václav Horký. Jednoho večera však místo něho dorazil právě Roubal. Tvrdil, že Horký odcestoval do Belgie a peníze má vybírat on. „Pohádali se a jeden z prodejců dokonce použil slzný plyn,“ popsali tehdy vyšetřovatelé incident.
Prodejci navíc nahlásili policii zmizení podnikatele Horkého. Obávali se, že ho Roubal zabil. Jezdil totiž jeho autem, a dokonce se pokusil prodat jeho dům. Svědci Horkého naposledy viděli právě v Roubalově společnosti. Policie ho nikdy nenašla, v roce 1995 ho soud prohlásil za mrtvého.
Zabití Horkého kriminalisté Roubalovi nedokázali. Nakonec měli potíže i s prokázáním dvojnásobné vraždy v pražské autopůjčovně. Očitý svědek Jiří Semerád si totiž najednou nebyl jist, kdo vraždil. Až v roce 1999, tedy pět let poté, shromáždili vyšetřovatelé dostatek důkazů, aby Roubala mohl soud poslat na 22 let za mříže. O rok později dostal doživotí, jelikož mu kriminalisté prokázali další tři vraždy.
Seznámení přes inzerát
První z nich bylo zabití Josefa Suchánka z Prahy. Roubal se s ním seznámil přes inzerát a v květnu 1993 ho vylákal na již zmiňovaný statek Pohádka. Důchodce odjel na přátelské posezení, jak mu Roubal avizoval. Místo toho ho zabil a mrtvé tělo hodil do rybníka ve Veselí nad Lužnicí. Ještě předtím Roubal zavražděného seniora okradl a pak „vybílil“ i jeho pražský byt. Suchánkovo tělo se našlo až pět měsíců po vraždě při vypouštění rybníka. Jako jeden z důkazů posloužilo rádio s gramofonem, které patřilo k věcem ukradeným z důchodcova bytu.
Roubal tehdy několik měsíců chodil se zdravotní sestrou z Prahy. Vedle jeho ženy, s níž se začátkem devadesátých let rozvedl, šlo nejspíš o jeho jedinou vážnější známost. „S manželkou žili v České Lípě a rozvedli se prý, protože se zbláznil z různých církví, do kterých vstupoval. Nějakou dobu byl jehovista,“ uvedl člověk, který Roubala znal.
Mluvil také se dvěma prostitutkami Dajánou a Magdou, které za Roubalem několikrát přijely na jeho šumavský statek. Avšak nikdy s nimi nic neměl, bral je spíše jako kamarádky. „Nechápaly, že to na ně ani nezkusil. V tom jim přišel dost divný. Dajána mu potom posílala balíčky do vězení. Chtěl po ní třeba punčochy,“ řekl zdroj. Roubal trpěl na křečové žíly, už když byl zavřený, soudil se se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, protože mu prý roky nedodávala stahovací punčochy. Požadoval 200 tisíc, ale u soudu neuspěl.
Tělo v septiku
Ve stejném roce, kdy Roubal zabil důchodce Suchánka, zavraždil rovněž prodejce pornofilmů Václava Dlouhého. Tělo se našlo na podzim 1993 v jeho pražském bytě. Roubal z něj ukradl věci téměř za čtyřicet tisíc korun. Na místě činu ho zahlédli svědci. Na hlavě měl opět paruku, kterou posléze použil také při dvojnásobné vraždě v pražské autopůjčovně. U soudu se obhajoval tvrzením, že se prodejce pornografie Dlouhý zabil sám při svých sadomasochistických praktikách.
Pátou prokázanou obětí byl taxikář Vladimír Strnad. Profesionální šofér byl naposledy viděn v létě 1992 právě s Roubalem. Odjeli spolu z Prahy, každý řídil jeden ze Strnadových ojetých favoritů. Pak už auty jezdil pouze Roubal. Tělo mrtvého taxikáře bylo objeveno až po roce – v septiku chátrajícího domu v Zákupech u České Lípy. Jako důkaz policistům posloužilo například to, že se v domě Roubalova kamaráda našly taxikářovy hodinky, v kotli zase zbytky oblečení. Od domu měl usvědčený vrah klíče. Policisté rovněž sehnali svědka, který Roubalovi pomáhal ze Strnadových aut odstranit označení TAXI.
Louh pro orlické vrahy
Dodnes zůstává také zcela nezodpovězeno, nakolik se Roubal angažoval v jednom z nejotřesnějších kriminálních činů devadesátých let – orlických vraždách. Organizovaná pětice vrahů tehdy zabíjela hlavně podnikatele, aby získala jejich peníze. Mrtvá těla pak vkládala do sudů s louhem a házela do Orlické přehrady. Skupina takto zabila šest lidí. A právě Roubal vrahům obstarával louh, který urychloval rozklad těl. „Vím, že se znali,“ řekl o mnoho let později dvojnásobný vrah Jiří Kajínek, jenž s Roubalem seděl ve věznici na Mírově.
Podle jiných vězňů orlické vrahy s Roubalem propojil už zmiňovaný Slezák, který se u něho později dostal do nemilosti. Slezák pracoval v kotelně v Liberci, kde měl k dispozici velké množství louhu na čištění trubek. Podle jednoho z někdejších vězňů, který se podrobnosti dozvěděl právě za mřížemi, koupil od orlických vrahů střelnou zbraň a prodal ji v Německu. Prodal také auto jednoho zavražděného podnikatele.
Zlý člověk
„Roubal byl zlý člověk. Zlý a zároveň do jisté míry vynalézavý, co se týče jak smrtících metod, tak zbavování se těl. Kolomazník mi sám vyprávěl o jeho krutosti: v Pohádce měl poníka, který chtěl utéci, vzal trámek a přerazil koníkovi jen tak ve vzteku hřbet. V čachrovské hospodě mi zase vyprávěli, že dokonce například zaživa rozřízl prasnici, z níž vylezla malá, ještě nenarozená mláďata. I kvůli tomu dostalo jméno Roubal až démonický nádech,“ uzavírá Josef Klíma.
