Poslední kachna se vykolébala před dvaceti lety

Zadání znělo jasně. Vyrobit levný vůz, který by přepravil čtyři venkovany ve slamácích po nezpevněné cestě rychlostí 60 km/h společně s pytlem brambor. A přitom nerozbít ani jedno z vajíček v ošatce uvnitř auta. A tak vznikl Citroën 2CV.

Možná je tato historka pouhou legendou, jiná totiž tvrdí, že přesnější vyjádření specifikace bylo "sestavení čtyřkolového vozu pod určitým parapletem, které by mohlo přepravovat náklad vajec přes nerovné pole, aniž by se jediné rozbilo". Parapletem je myšlena skládací střecha. Budiž, příběhy to jsou hezké, ale ať už to bylo jakkoliv, psal se rok 1936 a úkol postavit lidový vůz upekl tehdejší generální ředitel Citroënu Pierre-Jules Boulanger (v překladu Pekař).  

Pracovní tým pod vedením André Lefebvra pak v krátké době stvořil TPV (tres petite voiture, česky velmi malý vůz). Aby byl co nejlacinější, tak třeba postrádal elektrické zapalování. Motor o objemu 375 ccm a výkonu devíti koní se uváděl do chodu koženým páskem omotaným okolo řemenice klikového hřídele. Což dobře znají současní zahrádkáři při startování benzinových sekaček. Jenomže u firmy zaměstnané stenotypistky si při manipulaci s řemenem ulamovaly nehty. A stěžovaly si. Námitky šéf vyřešil jednoduše - k nastartování se začala používat tradiční klika.

Do poloviny roku 1939 bylo vyrobeno 250 prototypů a padlo rozhodnutí, že model vyrazí za zákazníky po podzimním pařížském autosalonu. Ovšem zasáhla druhá světová válka.

ČTĚTE TAKÉ: Legenda nezemřela, Brouk stále žije!

Vedení Citroënu se bálo, že okupanti využijí vůz k válečným účelům, a tak se vyrobená auta různě schovávala po stodolách a venkovských staveních, jeden jezdil přestrojený za malou dodávku, další byly rozebrány nebo zničeny. Tajně však pokračoval vývoj, nadšenci jezdili s TPV v horách, sbírali zkušenosti a výsledkem například bylo, že vůz byl přepracován na chlazení vzduchem místo vodou.

Osud prototypů je zajímavý. Dlouho se věřilo, že přežily pouze dva, v roce 1993 se našel v jedné venkovské stodole třetí, pak ještě další dva. Že je to málo? Je to tak, ale postupně vyšlo najevo, že interním sdělením vedení automobilky bylo na začátku padesátých let nařízeno všechny prototypy zlikvidovat. Takže těch pět původních kousků, které nyní existují, je vlastně výsledkem neuposlechnutí šéfů...

Tři roky čekání

Oficiální představení 2CV bylo až po válce, v Paříži v roce 1948. Někteří novináři prý se tenkrát smáli, až se za břicha popadali, škodolibě tvrdili, že takový vůz z nuly na stovku akceleruje těsně pod jeden den, ale smích je brzy přešel. Zájem o novinku byl tak velký, že výroba zdaleka nestačila pokrýt poptávku. V roce 1949 se vyráběly čtyři kousky denně, o rok později už to bylo desetkrát tolik, ale přesto se na vůz čekalo až tři roky! Co zapříčinilo tak velký úspěch? Je třeba si uvědomit, že válka zemi poničila, bylo třeba ji dát do pořádku, auto bylo laciné, spolehlivé a na venkov, kde žila převážná většina zájemců, jako stvořené. Dohady, zda je hezké, nebo ošklivé, vyřešily praktické vlastnosti.Vysoká světlá výška, umožňující jízdu po nekvalitních cestách, nízká spotřeba a komfortně měkké pérování. Nedocenitelnou předností byla rovněž konstrukční jednoduchost, která umožňovala opravit vůz jen s pomocí nářadí, jako jsou kleště, šroubovák a kladivo.

ČTĚTE TAKÉ: Mazda dostala jméno od boha a slaví jubileum

Francouzi mu začali říkat "deux chevaux", tedy dva koně. Nemá to nic společného s výkonem, ale přezdívka se týká zdanění. Auto nebo dva koně, to vyšlo tenkrát nastejno. Název "kachna" je českým ekvivalentem, který vznikl při pohledu na zvláštní houpavý projev vozu.

Konec po 42 letech

"Kachna" se vyráběla dlouhých 42 let. Výroba měla být zastavena už v roce 1984, na její místo se drala modernější auta, ovšem stálý zájem její konec odložil až na rok 1990. To už se do hry vložila i mládež, která si levné a nenáročné auto užívala při studentských radovánkách. Na konci července před dvaceti lety se však přece jen vykolébala z výrobní linky poslední. Uzavírala řadu, která vysoko přesahuje pět milionů prodaných vozů.

Během doby prošla "kachna" mnoha úpravami, zvyšoval se objem motoru i výkon (až na 25 kW/34 k), uplatnila se jako dodávka, technickým skvostem bylo provedení Sahara s pohonem všech čtyř kol a dvojicí motorů. Jeden byl normálně vpředu, druhý v zavazadlovém prostoru.

ČTĚTE TAKÉ: Deset muzeí Evropy: Citroën a jeho depozitář

Podle českých "kachnařů" bylo u nás do roku 1989 jen šestatřicet vozů 2CV, po roce 1990 se počet jejich vlastníků rozrostl na více než 650. I oni podlehli kouzlu neobvyklého automobilu, který získal nesmrtelnost. Zvlášť poté, co zahrál s takovou přesvědčivostí svou roli ve filmech o bláznivých četnících ze Saint Tropez.

Foto: Citroën