Mazda 6 Wagon 2,0 MZR: dvě v jednom

Další mazda, která se vydala do boje proti tloustnutí. Stejně jako většina jejích konkurentů je větší a prostornější než dříve, ale přitom lehčí. Za volantem je to znát.

Mazda 6 se stala prvním současným autem střední třídy, které ve snaze o překonání prostornosti své předchozí generace neztěžklo. Podobně jako nejmenší Mazda 2 ve svém segmentu. Tato japonská značka se totiž poslední dobou profiluje jako sportovnější alternativa svých konkurentů. Kdyby její auta byla těžkopádná, nemohla by tato strategie fungovat.

ČTĚTE TAKÉ: Mazda bojuje proti nadváze

Druhá generace Mazdy 6 je kulatější, nejspíš i proto, aby mohla tak dobře maskovat větší rozměry. Kombi zvané Wagon na délku vyrostlo o sedm a půl centimetru, také je nepatrně širší a vyšší. Nyní jde o jedno z nejprostornějších aut střední třídy. Kombi navíc netrpí klesající střechou jako sedan a liftback, ve kterých je vzadu méně místa nad hlavou.

Velký je také kufr, do něhož se lze snadno dostat rozměrnými pátými dveřmi. Základním objemem ho někteří konkurenti trochu překonávají, stačí ale zatáhnout za dvě páčky po jeho stranách a situace se obrací. Páčkami se na dálku odjistí jednotlivé dělené zadní sedačky, které samy přepadnou směrem vpřed na klesající sedáky. Pak vznikne sice ne zcela rovná, zato obrovská plocha, kam lze naložit až 1751 litrů nákladu. Mazda tomuto systému skládání sedaček říká „Karakuri", což je výraz pro tradiční japonské skládací panenky. Ach, ta symbolika...

Přesun od kufru za volant prozradí druhou část povahy této mazdy. Tu sportovnější. Interiér: řidič má v interiéru vše důležité na očích a po ruce. Včetně ovládání nejpoužívanějších funkcí vozu na volantu kurzorovými tlačítky, které je však občas až příliš komplikované. Třeba k ovládání palubního počítače je třeba se „proklikat" přes menu několika méně používaných funkcí vozu. Takové věci ale člověk za volantem moc neřeší. Vše, co se skutečně týká řízení, nemá chybu.

JAK JE NA TOM KONKURENCE? Saab 9-3 Sportkombi 

Volant má ideální průměr, řadicí páka přesně zapadá do zvolených převodů a precizní pedály kladou optimální odpor. Jen sedačky jsou příliš měkké, což u sportovněji laděného vozu překvapí.

Po několika prvních kilometrech máte mazdu ještě raději. Tužší pérování ladí se sportovnějším charakterem tohoto vozu, ale ne za cenu poskakování na každé nerovnosti, které vyspělý podvozek dokáže dobře pohltit. V zatáčkách vůz vydrží větší rychlosti, než by většina lidí od auta střední třídy čekala. Překvapí i komunikativní řízení, které se chová, jako by nemělo elektrický posilovač, ale hydraulický. Navíc je přesné a netrpí přecitlivělostí ve vysokých rychlostech, jako tomu bylo dříve.

Mazda 6 se zkrátka ráda vrhá do každé zatáčky. Svým nadšením dokonce vzdáleně připomíná Roadster MX-5. Také proto, že „šestka" neztěžkla. Její karoserie je stejně jako u malé Mazdy 2 tužší a současně lehčí než dříve, podle verze až o padesát kilogramů. Může za to chytrá konstrukce, využívající vysokopevnostní ocel. Nabídka motorů se moc nezměnila. Testované auto poháněl známý točivý benzinový dvoulitr, který má být nyní údajně o desetinu úspornější. Střídmý skutečně je. Klidnějším tempem s ním lze jezdit i za nějakých sedm litrů na sto kilometrů.

Nejlevnější sedan s benzinovou osmnáctistovkou stojí necelých 610 tisíc korun. Liftback je o patnáct tisíc dražší než sedan a kombi o třicet. Výbava je nadprůměrně štědrá, ale možnosti výběru omezené. Stejně jako u mnoha japonských aut si lze zvolit jen z několika daných výbav přiřazených k určitým motorům.

Jenže jelikož Mazda 6 není drahá, lze jí to snadno odpustit. Jde o jedno z nejlepších aut střední třídy, slučující praktičnost s vynikajícími jízdními vlastnostmi. Tak trochu dvě auta v jednom.

Foto: Mazda Europe