Toyota Prius: na úsvitu hybridů

Třetí pokus japonské automobilky o hybridní auto nevypadá tak radikálně jako jeho předchůdce. To ovšem není podstatné. Jde o to, jestli Toyota Prius bude něčím víc než jen neužitečným symbolem pro hollywoodské celebrity.

Pampelišky ještě od rosy neosušilo ranní slunce, slepice se sotva probudily, zkrátka a dobře, celá planeta se raduje. S první vyrobenou Toyotou Prius třetí generace začal nový věk hybridních aut. Takových, která skutečně fungují.

Zdánlivě se přitom na něm nezměnilo mnoho. Auto pohání benzinová osmnáctistovka o výkonu 99 koní, příležitostně jí vypomáhá elektromotor produkující jich dalších dvaaosmdesát. Celkových 136 koní (hodnoty se nesčítají) pak stačí k tomu, aby Prius nebyl dýchavičný. Naopak, při rozjezdech potěší živá a plynulá akcelerace, o bezstupňové automatické převodovce většinou nevíte a zvuk čtyřválce neruší. Oproti hučící patnáctistovce v minulé generaci jde o nebetyčný rozdíl.

Elektřina se pochopitelně dostává častěji ke slovu ve městě. Dotýkáte-li se plynu lehoučce, až do padesátikilometrové rychlosti nespotřebujete ani kapku benzinu. Energie v akumulátorech vydrží sice jen nějaké dva kilometry, v ranní špičce to je ovšem docela dlouhá vzdálenost. Kruciální proměna oproti minulé generaci se týká spotřeby. Ani intenzivní týrání Priusu nepřinutilo palubní počítač, aby ukázal průměr vyšší než osm litrů. Na zátěžový test exkluzivní výsledek, vezmete-li v potaz, že s lehkou nohou na plynu jezdíte za polovinu.

Není to ovšem pouze motor, co dělá z nové Toyoty Prius příjemné auto. Design interiéru i jeho kvalita vytvářejí důstojné prostředí, byť použité plasty nepatří k nejdražším. A digitální displej spolu s joystickovou pákou převodovky či základními údaji promítanými na čelní sklo dodávají futuristický šmrnc. Uprostřed palubní desky můžete sledovat, odkud kam putuje energie, a když třeba zvýšíte teplotu na multifunkčním volantu, na okamžik na displej vypluje obraz právě zmáčknutého tlačítka.

Přitom čím víc za Toyotu Prius zaplatíte, tím futurističtěji působí. Solární střecha za třicet tisíc korun pomůže pohánět klimatizaci, pod zajímavě zvrásněným povrchem palubní desky se objeví harddisk na čtyřicet gigabajtů map pro navigaci a hudby. Kromě toho díky adaptivnímu tempomatu Prius jen tak nenabourá do auta jedoucího vpředu a umí i sám zaparkovat (i když to mu až tak nejde).

Pár otravných drobností, jimiž Toyota testuje nervy majitelů svých aut, je také k mání. Jakmile zařadíte zpátečku, Prius pípne. Pípne, když se zapne stabilizace, a stejně varuje při dalších sto padesáti příležitostech. V Toyotě by si zasloužili, aby je podobný zvuk upozornil pokaždé, když si někdo na světě koupí jejich auto.

ČTĚTE TAKÉ: Test Hondy Insight

Nová Toyota Prius stojí od 661 tisíc korun, což je dost peněz. Třebaže má slušnou základní výbavu včetně automatické klimatizace, přehrávače kompaktních disků, mlhovek či devíti airbagů, podobně velké modely stojí méně. Prius třetí generace přesto za úvahu stojí, protože na rozdíl od té předchozí nepotřebuje ekologickou omluvenku. Přesvědčí totiž svými schopnostmi.

Foto: Toyota 

Inzertní auto-moto server s ojetými vozy: Autobazar EU