Červené zlato z Polabí
22.04.2007 13:21
Největším výrobcem mědi a mosazi v Česku je Měď Povrly, ročně vyprodukuje třináct tisíc tun. „Cenu mědi na světovém trhu musíme hlídat 24 hodin denně,“ říká generální ředitel společnosti Ladislav Plinta.
Podle vaší předloňské výroční zprávy jste pro rok 2006 počítali se čtyřicetimilionovým ziskem před zdaněním, nakonec je poloviční. Může za to zvýšení cen mědi na trhu?
Ano, cena podstatně zvýšila konkurenční tlak. Za uplynulé čtyři roky stoupla ze čtrnácti set dolarů na osm tisíc za tunu. Kromě toho se v posledním roce v Česku i v západní Evropě objevují tendence ke snížení poptávky a její přesun do levnějších materiálů, například pozinkovaných výrobků.
Jak se proti pohybu ceny vaší klíčové suroviny zajišťujete?
Používáme forwardové obchody, opce, zero cost collary a kombinace těchto produktů. V okamžiku, kdy nakupujeme nebo prodáváme kov, otevíráme obrácenou pozici. Jde o finanční operace za účelem zajištění ceny domluvené se zákazníkem, měď nemusíme fyzicky koupit či prodat. Máme na to specialistu, který je 24 hodin denně připojen na Reuters. Hlídá i měny, protože obchodujeme v dolarech a v eurech. Volatilita cen je obrovská, během čtyř hodin cena kovu stoupne o tři sta dolarů, reagovat se musí okamžitě.
Jak probíhala privatizace dřívějších Kovohutí Povrly?
V roce 1994 vznikla ze státního podniku akciová společnost Kovohutě Povrly, kterou založil Fond národního majetku. Proběhla kuponová privatizace, vlastníky se staly především fondy, firmu řídil najatý management. V roce 2000 skoupila většinový podíl společnost MA Management a došlo k přejmenování na Měď Povrly.
V jakém byla firma stavu na začátku privatizace?
V podobném jako většina hutních podniků v té době. Disponovala velkým počtem pracovníků, exporty byly minimální, odebíraly nanejvýš spřízněné socialistické země. Postupně probíhala restrukturalizace, snížily se počty pracovníků z tisíce na zhruba čtvrtinu, aniž výrazně klesl objem produkce.
Jak si v té době Kovohutě vedly hospodářsky?
V letech hned po privatizaci hospodařila společnost na hranici mezi nulou a plus deseti miliony. Materiálové náklady činí kolem osmdesáti procent nákladů, proto se rychle projeví špatné hospodaření se surovinou. Mám na mysli řízení nákupu a prodeje kovu. Intenzivní hedging realizujeme teprve od roku 2003, zisky šly nahoru.
Kde se s mědí od vás setká konečný spotřebitel?
Klasikou je střešní produkce: okapové systémy, měděné střechy. Naši měď najdete v automobilech, v elektrotechnických zařízeních – spínačích, vypínačích. Méně známá je bižuterie nebo hudební nástroje z mosazi.
Ve škole nás učili, že mosaz je slitina mědi a zinku. Jaký je přesný poměr?
Ten se různí, je to od pětadevadesáti po osmapadesát procent mědi, zbytek tvoří zinek. Každý z těchto prvků má specifické vlastnosti. Měď přináší do slitiny tvárnost, ohebnost, pevnost, zinek je tvrdší, lámavější. Mosazi s nižším podílem mědi se dají obrábět a užívají se v průmyslu, například pro nábojnice. Mosazi s vysokým podílem mědi se díky ohebnosti využívají mimo jiné v bižuterii. Asi třetinu naší produkce tvoří mosazné slitiny.
Měď se prý nevyplatí dodávat dál než do tisíce kilometrů, můžete to potvrdit?
Samozřejmě, čím dále dopravujeme, tím je to pro zákazníka dražší. Dopravní náklady činí v průměru 1,50 koruny na kilogram prodané mědi, navíc marže v kovohutní výrobě jsou nízké, kolem šesti procent. To nutí výrobce zabývat se prodejem ve svém regionu. Jestli ale únosná vzdálenost bude tisíc nebo patnáct set kilometrů, záleží na tom, zda kamion dokážeme vytížit i na zpáteční cestě.
Kam nejdále dosáhne vaše produkce?
Dceřiná společnost na Slovensku Měď Povrly Slovakia dodává dokonce do Kanady, ale to je výjimka potvrzující pravidlo. Nejdále vyvážíme na španělský a italský trh, v poslední době do Estonska a Litvy.
Jak si stojí Měď Povrly v porovnání s evropskou konkurencí?
Na evropském trhu jsme relativně malá společnost, vyrábíme ročně do třinácti tisíc tun. Velké společnosti jako Wieland nebo KME produkují 250 až 300 tisíc tun ročně.
Kde nakupujete měď pro vlastní výrobu?
Jedním ze zdrojů jsou regionální kovošroty v Česku a na Slovensku. Druhým jsou výrobci katod, desek z čisté mědi metr krát metr o síle až dvanáct milimetrů. Odebíráme je prostřednictvím obchodních firem z Německa, Belgie a Kazachstánu. Vznikají elektrolýzou podobně, jako funguje akumulátor v autě. Na katodě se elektrolytickým procesem soustřeďuje měď o čistotě 99,99 procenta.
Dotýká se vás nějak častý problém ve sběrnách surovin, tedy výkup kradeného měděného šrotu?
Vadí nám to z marketingového hlediska. Čím víc se bude krást, tím méně lidí si pořídí měděné okapy.
Liší se cena suroviny z kovošrotu a katod?
V obou případech se cena řídí podle londýnské burzy (London Metal Exchange, pozn. red.). Liší se prémie, která představuje dostupnost kovu, dobu splatnosti, záleží na tom, kde a od koho jej koupíte.
V areálu Mědi Povrly jsem si všimla obřích měděných bloků s označením hmotnosti čtyři tuny. Jakým způsobem je vyrábíte a dále zpracováváte?
Bloky tavíme z katod a ze šrotu, poté putují na válcovací stolice. Z jednoho kusu se vyrobí kotouč měděného pásu o průměru zhruba jeden metr, šířka pásu je tisíc milimetrů a tloušťka půl milimetru.
Do jaké míry využíváte výrobní kapacitu?
Plně, dokonce ji rozšiřujeme. Nedávno jsme investovali tři sta milionů korun do zásadní modernizace, která zvyšuje kapacitu o více než polovinu. Od května bychom ji měli spustit a do pěti let rozjet naplno.
V Itálii je prý měď velice oblíbený materiál. Čím to je, že na ni zejména stavebníci nedají dopustit?
Itálie je asi největší spotřebitel mědi v Evropě. Nejsou to jen měděné střechy, ale i komínové systémy, kde se měděné plechy používají na ostění. Je to dáno historicky, podobně je na tom i Česká republika, která má ve středoevropském regionu největší spotřebu mědi na hlavu.
V Integrovaném registru znečišťování jste se při měření před dvěma lety ocitli v žebříčku deseti největších znečišťovatelů ovzduší na Ústecku. Jak jste se s problémem vypořádali?
Myslím, že se to zlepšilo. Občas se vyskytne nějaký problém, ohledně hluku spolupracujeme s obcí. Šedesátihektarový areál fabriky leží na břehu Labe, monitoruje nás řada orgánů. Mají právo kdykoli odebrat vzorky z naší neutralizační stanice.
Míváte jako v jiných technických oborech potíže sehnat zaměstnance pro technické profese?
Ano, z Ústeckého kraje sledujeme odliv techniků do pražského regionu. Už nejenom u top pracovníků, ale i na středních pozicích. V Praze jsou zaplaceni lépe. Na druhou stranu máme podprůměrnou fluktuaci pracovníků.
Každý průmyslový obor se vyvíjí, kam směřuje hutnictví mědi?
Do našeho oboru se promítají trendy v automobilovém průmyslu a v elektrotechnice. Jde hlavně o zpracování speciálních slitin s příměsmi niklu a dalších ušlechtilých prvků. Využívají se například v kontaktech do mobilních telefonů. Hodně daleko jsou v tomto směru v Německu a ve Finsku. My se nacházíme spíše na začátku, soustřeďujeme se na to, co už umíme.
Vlastníkem Mědi Povrly je firma MA Management (MAM). Disponuje ještě jinými významnými majetkovými podíly?
MAM byla založena jako firma, která se zabývá nákupem a prodejem podniků. Měď Povrly si ponechala. V roce 2003 k ní přikoupila slovenskou společnost Farmet (dnes Měď Povrly Slovakia, pozn. red.), stejně velkou, jako je ta naše.
***
Ladislav Plinta (51)
Pochází z Ostravy, vystudoval hutnickou fakultu Vysoké školy báňské, obor ekonomika a řízení hutnictví. Pracoval ve Válcovnách trub Chomutov, Škodě Steel a Šroubárně Žatec, zpravidla jako finanční manažer. Ředitelem Mědi Povrly je od roku 2003. „Když jsem jako huťař v roce 1981 dokončil vysokou školu, moje první žádost o zaměstnání byla v Kovohutích Povrly. Tehdy o mě ale neměli zájem,“ vzpomíná. V Povrlech u Ústí nad Labem, obci s 2200 obyvateli, se měď zpracovává od roku 1898. V továrně se dnes vyrábějí měděné a mosazné pásy a plechy. Polovina produkce je určena pro český a slovenský trh, zbytek jde do zemí Evropské unie, nejvíce do Německa. Obrat za loňský rok činil dvě miliardy korun, hrubý zisk dvacet milionů. Dceřiná Měď Povrly Slovakia v Považské Bystrici (dříve součást Povážských strojíren) vyrábí měděné a mosazné tyče, trubky a dráty. Devadesát procent Mědi Povrly drží MAM Financial Advisors, jejímiž vlastníky jsou bývalí makléři Roman Sládek (34) a Aleš Nykodým (35). Plinta jezdí na kole, poslouchá hudbu s výjimkou klasiky a zabývá se digitální fotografií. Je ženatý, má třiadvacetiletou dceru. Řídí Škodu Superb.
Autor: Jitka Vlková
Foto: Petra Mášová
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.