Levná pracovní síla
Bitva o ukrajinské dělníky. Berou almužnu, Češi by ani nevstali z postele

Evropské státy se přetahují o pracovníky z Ukrajiny. Jsou pilní a schopni se rychle adaptovat. A hlavně ochotni dělat za mzdu, kvůli níž by si "místní" ráno ani nenastavili budík.

Ukrajina bývala vždy nazývána obilnicí Evropy. V posledních letech by jí ale spíše seděla přezdívka "studnice levné pracovní síly". Většina států starého kontinentu se totiž potýká s nedostatkem lidí, kterými by bylo možné obsadit zejména nekvalifikované profese. Na ukrajinských pracovnících je závislé i Česko. Tuzemským zaměstnavatelům aktuálně chybí už přes 300 tisíc lidí. To znamená, že v průměru se každé firmě nedostává více než jednoho zaměstnance. Kvůli rekordnímu počtu neobsazených míst dojde letos k obrovským škodám v české ekonomice. Jen státní kasa tratí podle odhadů Hospodářské komory ČR nejméně 84 miliard korun na daních a odvodech.

Situace je kritická zejména ve zpracovatelském průmyslu, stavebnictví, úklidových či sociálních službách. Firmy, jež kvůli nedostatku lidí musejí dokonce zakázky odmítat, tlačí na vládu, aby urychlila zaměstnávání cizinců. Vzhledem k vysokému počtu žadatelů na jedné straně a ke kapacitě úřadů na straně druhé trvá vyřízení zaměstnanecké karty pro ukrajinské pracovníky až šest měsíců. "Jako zaměstnavatelé potřebujeme, aby tu lidé byli do devadesáti dnů od podání žádosti," upozornila Irena Bartoňová Pálková, viceprezidentka Hospodářské komory ČR.

Hlavně rychle!

Kritici se ptají, proč zaměstnavatelé místo cizinců neobsadí volná místa raději lidmi evidovanými na úřadech práce. Rekrutování zahraniční pracovní síly je navíc nákladné a administrativně náročné. Podle řady firem je však většina lidí z "pracáku" nepoužitelná.

To potvrzuje i Vlasta Mayerová, tajemnice České obuvnické a kožedělné asociace (ČOKA). "Přijdou na týden nebo dva a skončí, protože je pro ně tato práce příliš složitá. Problém naší branže je v nedostatku lidí, kteří vůbec budou ochotni v oboru pracovat," podotýká. Podle ní budou možná některé firmy reagovat na situaci přesunem výroby do Rumunska nebo na Ukrajinu, kde jsou výrobní náklady nižší a poptávka po práci větší.

Velkou skupinu v evidenci pracovních úřadů tvoří rovněž ti, kdo nemohou pracovat ze zdravotních důvodů nebo mají nějaká omezení. Další část jsou lidé s nízkou kvalifikací, většinou se základním vzděláním. "A pak tu máme skupinu, která už pracovat nebude. Pro tyto osoby je buď výhodnější pobírat sociální dávky, třeba proto, že mají exekuce a pracovat se jim nevyplatí, nebo pracují načerno," tvrdí Miroslav Diro z Hospodářské komory ČR.

Firmy proto žádají zrušení povinnosti nabízet volná místa přednostně tuzemským pracovníkům. "V dnešní situaci je zbytečná a jen prodlužuje dobu, než mohou firmy místo poskytnout cizinci a začít půlroční přijímací proces," přidává se Eva Veličková, mluvčí Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Po zahraničních dělnících a jejich rychlejším přijímání volá i ministr zemědělství Jiří Milek. Tvrdí, že podniku Lesy ČR chybějí až dva tisíce zaměstnanců nutných k likvidaci kůrovcové kalamity. O obdobný počet pracovníků je nouze také v pečovatelských službách. I tam by se podle ministryně práce a sociálních věcí Jaroslavy Němcové (ANO) mohly uplatnit cizinky. Chce proto jejich příchod urychlit a chystá speciální program pro získávání pečovatelek z Ukrajiny, aby se do naší země dostaly snadněji a rychleji. Podobné to má být rovněž se zdravotními sestrami. Ukrajinka, která chce v Česku pracovat jako sestra, potřebuje dlouhodobé vízum - na dva roky. Podle Němcové na něj dnes čeká téměř rok. Nově by měla do Česka přijet na tříměsíční schengenské vízum a nastoupit do zaměstnání. Její zaměstnavatel by současně požádal o vízum dlouhodobé. "Až budou dokumenty po pár měsících připraveny, sestra si pro ně formálně odjede do vlasti," popsala ministryně.

Podnikatelé si stěžují nejen na dlouhé "dodací lhůty", ale i na omezený počet zaměstnanců z Ukrajiny, které mají šanci získat. Dlouhodobé vízum s pracovním povolením pro Česko mohou Ukrajinci vyřídit jen přes speciální režimy. Největším z nich je program Ukrajina, jejž tuzemská vláda spustila v roce 2016. Funguje tak, že si česká firma na Ukrajině vytipuje zaměstnance, přijde za některou z podnikatelských organizací (třeba Hospodářskou komorou ČR, Asociací malých a středních podniků a živnostníků ČR nebo Svazem průmyslu a dopravy ČR) a ta jí pomůže zpracovat podklady a dá razítko. Dokumenty následně putují přes ministerstvo zahraničí na zastupitelské úřady do Kyjeva nebo Lvova, kde si žadatel může vízum vyřídit přednostně.

Loni přes tento program získalo zaměstnanecké karty s platností na dva roky 9600 Ukrajinců. Pro letošní rok vláda na nátlak podnikatelského sektoru zvedla kvótu o deset tisíc. Ani to však prý nestačí. "Už k 30. dubnu letošního roku byla vyčerpána kvóta 1096 žádostí na měsíc červenec," podotýká Veličková.

Výhodou přijímání žádostí prostřednictvím podobných projektů je zacílení na konkrétní české zaměstnavatele, čímž se eliminují případní zprostředkovatelé. Vláda jimi reagovala zejména na skandál s on-line systémem Visapoint, přes nějž zájemci o vízum do Česka podávali svou žádost od roku 2009. Byl provozován externím dodavatelem, který "pouze" domlouval schůzky na velvyslanectví v Kyjevě nebo konzulátu ve Lvově. Vzhledem k tomu, že na východě Ukrajiny trvá už několik let konflikt, poptávka po pracovních vízech výrazně převyšovala nabídku a celý systém se přetěžoval. Toho navíc zneužívali rádoby zprostředkovatelé, již volné termíny k podání žádosti nabízeli za úplatu.

Například Ukrajinec Oleksandr se snažil místo v systému Visapoint rezervovat řadu měsíců - marně. "Před ambasádou operují stále stejní lidé a za úplatek dvě stě až tři sta eur nabízejí konkrétní datum návštěvy na konzulátu. Klidně i hned na příští den," popsal loni v reportáži Českého rozhlasu. Jeden z jeho známých prý nabídky využil. "Nikomu nevadilo, že jméno v registraci přes Visapoint bylo jiné než skutečné jméno v jeho pase. Bez problémů dostal zaměstnaneckou kartu," uvedl Oleksandr.

Ačkoli české soudy už v roce 2012 označily ustálenou praxi za nezákonnou, ministerstvo zahraničí systém Visapoint ukončilo bez větší publicity až loni v listopadu.

Legál versus ilegál

Pokud tuzemští podnikatelé nechtějí "lovit" zaměstnance přímo na Ukrajině a absolvovat zdlouhavé byrokratické kolečko, mají možnost si tamní zájemce sehnat jinudy - nejčastěji přes různé agentury. "Dlouhodobě se potýkáme s nedostatkem lidí. Nezbylo nám tedy než se obrátit na agenturu, která nám nabídla tři pracovníky z Ukrajiny. Jsme s nimi spokojeni a oni si práci chválí také," řekl TÝDNU spolumajitel kovoobráběcí firmy na severozápadě Čech, jenž si nepřál zveřejňovat svou identitu. Ukrajinští zaměstnanci tam obsluhují počítačem řízené obráběcí stroje, k čemuž je ale uvedená firma musí na své náklady vyškolit. Také jim poskytuje ubytování.

Problém je v tom, že agentury zpravidla dodávají lidi na takzvané krátkodobé neboli schengenské pracovní vízum. To se žadateli uděluje pouze na dobu tří měsíců. "Po této lhůtě se musí vrátit na Ukrajinu, vyřídí si potřebné papíry a na další tři měsíce zase vyrazí do Česka," říká podnikatel a dodává, že čekací doba na krátkodobé pracovníky je asi měsíc.

Mnoho tuzemských firem ovšem stále využívá ilegálních skupin, jež transportují zejména ukrajinské dělníky na základě pracovního víza vydaného v Polsku. S jejich dovážením do Česka má ale problém jak cizinecká policie, tak inspekce práce. Doplatila na to například společnost Rohlík.cz, které úředníci loni "sebrali" osm desítek ukrajinských pracovníků a vyhostili je. Podle majitele firmy Tomáše Čupra ale na stejném principu funguje řada dalších společností, což potvrzují i představitelé pracovních a personálních agentur. Rozdíl je podle nich jen v tom, kdo zákon vyloženě porušuje a kdo si jen hledá skulinku, jak ho obejít.

Nekonečná zásobárna?

Dovážení Ukrajinců - a cizinců vůbec - nejsou nakloněny ani české odbory. Ty tvrdí, že lidé evidovaní na úřadech práce by byli ochotni pracovat, kdyby zaměstnavatelé nechtěli za každou cenu šetřit na mzdách. "Pokud některé firmy za dvousměnný či třísměnný provoz nabízejí směšné mzdy, o motivaci se moc hovořit nedá," řekl TÝDNU odborový předák Josef Středula.

Pro Ukrajince však tyto peníze motivující jsou. I když jde mnohdy o platy okolo 13 tisíc korun hrubého měsíčně, stále je to čtyřnásobek ukrajinské minimální mzdy a dvojnásobek tamní průměrné mzdy. Otázkou zůstává, zda mohou české společnosti počítat se zaměstnáváním Ukrajinců i do budoucna. O pracovní sílu z Východu se totiž začíná "ucházet" stále více evropských států.

Bez ní si dnes nedovede svůj hospodářský rozvoj představit zejména Polsko, v němž dva miliony Ukrajinců nahrazují na pracovním trhu z velké části Poláky, kteří zase odešli za prací do jiných států EU.

Proč je takový zájem zrovna o Ukrajince? Důvod je jednoduchý - tito zaměstnanci nemusejí překonávat "kulturní rozdíly", jsou navíc většinou kvalifikovaní, pracovití a schopni se rychle adaptovat v novém prostředí. Navíc už je západní země dávno nepovažují jen za pomocnou pracovní sílu v dělnických profesích.

Podle německé personální agentury Rödl a partner se 70 procent Ukrajinců může pochlubit středoškolským a vysokoškolským vzděláním. Velkou výhodu pro zahraniční zaměstnavatele však zůstává především vysoký počet absolventů žádaných technických oborů (až 130 tisíc ročně). Naproti tomu v osmdesátimilionovém Německu vystuduje "techniku" jen 93 tisíc studentů za rok, v Polsku 66 tisíc.

Velmi dobrou pověst mají Ukrajinci zejména v IT oborech. Podle některých studií pracuje u velkých nadnárodních firem až sto tisíc ukrajinských počítačových inženýrů a programátorů, což z Ukrajiny dělá v tomto oboru světovou velmoc.

Tito vzdělaní lidé nenacházejí práci nebo nezakládají firmy ve své vlastní zemi zmítané občanskou válkou. "Vše je tam řízeno oligarchy, vládne tam korupce a totálně se rozpadá ekonomika," řekl TÝDNU senátor za ODS Tomáš Jirsa, jenž se na Ukrajinu specializuje. Podle něho třeba na Zakarpatské Rusi opravdu trvale žijí prakticky už jen babičky a dědové starající se o malé děti. "Ženy v produktivním věku se svými dětmi prakticky bez výjimky pracují v zahraničí, kde raději vezmou i nekvalifikovanou práci než nejisté a mizerně placené zaměstnání doma," říká Jirsa.

Ukrajinský exodus zesílil poté, co Evropská unie loni v červnu rozhodla o zrušení vízové povinnosti pro tuto zemi. Od té doby podle tamního ministerstva zahraničí odchází za prací kolem stovky tisíc lidí měsíčně. Bezvízový styk sice automaticky neznamená pracovní povolení, nicméně díky němu mají Ukrajinci mnohem lepší možnosti shánět zaměstnání v cizině.

Zatímco na začátku devadesátých let minulého století tam žilo 52 milionů lidí, dnes je to o deset milionů méně. Místní demografický institut přitom předpokládá, že do roku 2050 počet obyvatel poklesne na 32 milionů.

Už dnes se tento stát potýká s akutním nedostatkem lékařů, zubařů, techniků a mnoha dalších specialistů. Hospodářský růst je tak z velké části závislý nikoli na domácím produktu, ale na penězích, jež ukrajinští "gastarbeiteři" posílají domů z ciziny. "To ale nemůže trvat donekonečna," říká Jirsa. Pokud se časem Ukrajina "vzpamatuje", začnou se zvyšovat platy i pracovní možnosti a odliv pracovní síly se zastaví. A to by byla pro evropský pracovní trh katastrofa.

Jedenáctkrát vyšší plat než doma Podobně jako správci českých lesů žádají vládu o pomoc s náborem ukrajinských dělníků třeba pěstitelé ovoce a zeleniny v Německu. Podle nich totiž nemá kdo sklízet úrodu. Obvyklí sezonní dělníci z Polska a Rumunska totiž o tuto nekvalifikovanou práci ztrácejí zájem. "Rádi bychom přivezli dělníky z Ukrajiny. Protože ale není členem Evropské unie, potřebujeme dohodu mezi oběma státy a o tu se musí postarat naše vláda," prohlásil Burkhard Möller, místopředseda německé Agrární komory. Podobně žádají o pomoc s náborem Ukrajinců například i rakouští zemědělci a podnikatelé v turistickém ruchu. A nabízejí přitom mnohem lepší platové podmínky, než jaké čekají na Ukrajince v Česku. Minimální mzda v Německu, tedy včetně platu sběrače, nesmí poklesnout pod 8,84 eura (230 korun) hrubého na hodinu a 1 498 eur (38 tisíc korun) za měsíc. V Rakousku sice institut minimální mzdy zatím zaveden není, ovšem jednotlivé odborové svazy si vyjednaly minimální plat na základě kolektivní smlouvy. Například prodavačka nesmí brát méně než 1300 eur (33 800 korun) hrubého, lesní dělník 2 400 eur (66 tisíc korun). Při práci s pilou v rakouském lese si tedy ukrajinský "gastarbeiter" vydělá zhruba jedenáctkrát více než učitel v ukrajinské základní škole. Životní minimum je na Ukrajině stanoveno na 55 eur (1430 korun).