Daniel Kahneman se dělí o vše podstatné, co zjistil při padesátiletém zkoumání chybující lidské mysli. I té vaší.
Proč z celých Spojených států onemocní nejmenší procento lidí rakovinou ledvin ve venkovských okresech? Kolik kusů od každého zvířete si vzal Mojžíš do své archy? Proč fotografie na obálce Sports Illustrated přináší sportovcům smůlu a mnoho z nich pokazí následující sezonu?
Psycholog Daniel Kahneman, jeden z mála neekonomicky vzdělaných držitelů Nobelovy ceny za ekonomii, se spolu se zvěčnělým kolegou Amosem Tverskym celý život zabýval psychologickými klamy. Nebo trochu bulvárněji: lidskou hloupostí. Od sumy jeho objevů, na podzim vydaného bestselleru Thinking, Fast and Slow (Rychlé a pomalé myšlení), ale nečekejte nějakou sadistickou posmívárnu "hloupým lidem". S kombinací učitelské škodolibosti a otcovské lásky vás Kahneman naláká k nádrži plné chyb v úsudcích - kniha popisuje přes třicet klamů - a až budete stát na břehu, postrčí vás, abyste se sami vymáchali.
Když za sebe superpočítač nechá pracovat relé
Můžete mít IQ 150, přesto nad knihou budete žasnout, jak snadno se necháte zavléci do pastí. Racionální, analytická složka lidské mysli totiž podle autora představuje jen jeden ze dvou okruhů mozku: "systém 2". Zato "systém 1" se podobá tomu, co Seth Godin označuje jako "ještěrčí mozek". Je to primitivní, leč nepostradatelný nástroj pro sledování okolí, vnímání a třídění podnětů, okamžité rozpoznávání nebezpečí. Jen zlomek z nich pak předává "systému 2" k důkladné analýze. "Systém 1" nelze vypnout: "[P]okud vám někdo ukáže slovo napsané v jazyce, jemuž rozumíte, přečtete jej[…]." Podobně vás automaticky zhnusí už jen pomyšlení na kýbl blitků. Druhý systém naopak vyžaduje vědomé úsilí a soustředění, metabolismus do něj musí doslova investovat cennou glukózu.
Aby si tedy mozek - kopáče i docenta - ušetřil práci, uchyluje se k heuristice. "Technicky vzato jde o jednoduchý proces pomáhající nalézt dostačující, byť často nedokonalé odpovědi na složité otázky." Všimněte si, že slovo heuristika má stejný základ jako "heuréka". Složitý dotaz "Jak velkou sumou byste přispěli na záchranu ohrožených druhů?" tak "systém 1" snadno "vyřeší" tím, že si jej převede na: "Jak intenzivní emoce cítím, když pomyslím na umírající delfíny?" A když se vás někdo zeptá, jak jste poslední dobou spokojeni se životem, pravděpodobně mu namísto promyšlené shrnující odpovědi sdělíte jen to, jakou máte právě teď náladu.
Pokračování článku, jehož autorem je Michal Kašpárek, naleznete na stránkách magazínu FinMag.
