Téma TÝDNE
Odírané české ženy. Proč mají nízké platy?

Světem otřásá vlna kritiky nerovného odměňování obou pohlaví. Něco jako kampaň #MeToo, která se týká obtěžování žen, jen jde tentokrát o mzdy. Podle posledních čísel je situace v Česku jedna z nejhorších v Evropské unii: ženy mají o 22 procent nižší ohodnocení za hodinu práce než muži.

Když zjistíte, že berete za stejnou práci desetinu toho, co kolega, nejspíš vás to zvedne ze židle. Zvlášť pokud je jediný důvod této nerovnosti fakt, že jste žena. To je případ tenisové legendy Martiny Navrátilové, jež za spolupráci s britskou veřejnoprávní stanicí BBC během Wimbledonu dostala jen 15 tisíc liber (434 tisíc korun) - oproti svému kolegovi Johnu McEnroeovi, který obdržel 150 tisíc liber (4,3 milionu korun).

"Pro mě je to vedlejší práce, dva týdny života. U žen v plném pracovním poměru možná ten rozdíl není tak nápadný, ale během let naroste," rozhořčila se Navrátilová. Po tenisové celebritě se ozvala například i herečka Claire Foyová, jíž k adekvátnímu honoráři nepomohla ani královská hlavní role v seriálovém dramatu The Crown. Sami producenti nedávno přiznali, že hlavní hvězda seriálu o Alžbětě II. dostala méně peněz než její mužský kolega Matt Smith, který hrál prince Philipa.

Že nejde jen o momentální hysterii a nerovné odměňování pohlaví je ve vyspělých zemích přetrvávajícím problémem, potvrzují i "tvrdá" data, upozornil časopis TÝDEN. Průměrný rozdíl v platech žen a mužů v Evropské unii dosáhl v předloňském roce 16 procent. Česká republika je na tom po Estonsku nejhůře - ženy mají průměrný hodinový výdělek o 22 procent nižší.

Firmy platí hůře než stát

Podle nejnovější statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí ČR se situace mírně zlepšuje a ženám se loni mzdy zvýšily více než mužům. Rozdíl ale zůstává velký, někdy až sedm tisíc korun, a to hlavně v soukromém sektoru. Největší nerovnost je zřejmá ve věkové kategorii mezi 35 a 49 lety. To je období, kdy jdou ženy nejčastěji na mateřskou dovolenou a mají kariérní pauzu. Po návratu do práce se jim většinou už nedaří náskok kolegů dohnat.

Výjimkou je věková skupina do dvaceti let u lidí placených státem, tam zástupkyně něžného pohlaví berou výrazně více. V této věkové skupině ale pracují jen stovky lidí. Ve srovnání vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců jsou platy žen dokonce o 29 procent nižší. Jedním z důvodů je skutečnost, že v odvětvích, ve kterých pracují častěji než muži, jsou obecně nižší platy. "České ženy také nejsou tak dravé v budování kariéry. Mezi vysokoškolačkami tedy není tolik manažerek, jako je to mezi vysokoškoláky," uvedl pro TÝDEN Jiří Halbrštát, manažer marketingu a náboru společnosti ManpowerGroup.

Nerovnost v odměňování by se dala vysvětlit například rozdílným počtem odpracovaných hodin či odlišnými typy úvazků. Ze studie ministerstva práce ale vyplynulo, že ženy často odpracují i vyšší počet hodin než muži, přesto ale berou méně peněz.

Skleněný výtah

Pokud jde o profese, extrémní situaci v České republice představuje oblast finančnictví. Tam je rozdíl v odměňování padesátiprocentní, to znamená, že žena vydělá o polovinu méně než muž. Při průměrné měsíční ztrátě 33 432 korun tak přijde za rok o částku převyšující 400 tisíc korun. Další velké rozdíly panují i na postech řídicích pracovníků, představitelů společností a obecně ve vysoce postavených pozicích.

Rozdíl je obecně větší v těch odvětvích, kde je vyšší zastoupení žen. To poukazuje na fenomén takzvaného skleněného výtahu, jenž se týká mužů působících v "ženských" profesích (jako je například zdravotnictví, školství, sociální péče a právě peněžnictví a pojišťovnictví). "Muži působící v těchto oborech se setkávají se strukturálním zvýhodněním, které jim umožňuje rychlý kariérní růst, jenž je spojen s růstem mzdy," vysvětluje Barbara Hanousek Eckhardová z ministerstva práce a sociálních věcí.

V některých oborech, kde je nedostatek uchazečů, firmám nezbývá než "lovit" na vyšší mzdy i ženy. Například v informačních technologiích, které jsou spíše mužskou doménou, se počet míst za posledních dvacet let ztrojnásobil a poptávka každým rokem dále roste. Jenže adeptů na ty tyto pozice je málo - aktuálně chybí v Česku asi 15 tisíc IT odborníků. V tomto odvětví se však stále můžeme "pyšnit" rozdílem 32,5 procenta mezi ohodnocením obou pohlaví (pro srovnání, průměr EU je 21 procent).

Chyba je však dlouhodobě i na straně žen, jež si při pohovorech stále říkají o méně peněz než jejich kolegové. Podle Mirky Čechové ze společnosti Czechitas je potřeba uchazečky motivovat a pomoci jim prosadit jejich schopnosti. "Konkrétně IT je obor, kde ženy mohou dosáhnout na vyšší plat, ale je třeba, aby k tomu byly povzbuzovány, měly sebevědomí a ideálně představu, o kolik peněz si mohou říct," tvrdí.

Budeme o tom mluvit

Ve všech oborech obecně nicméně stále platí, že ženy mají slabší vyjednávací pozici. "Obecně si mzdově polepšují ti, kteří práci mění. My ale víme, že ženy, jež se vracejí po rodičovské dovolené, se vracejí na hůře ohodnocené pozice. Z pohledu zaměstnavatelů jsou takové pracovnice méně zajímavé. Společnosti stále promítají do žen předsudky, že budou pracovat hůř nebo že budou často doma s nemocnými dětmi," řekl TÝDNU Tomáš Ervín Dombrovský, analytik společnosti LMC, která provozuje portály Jobs.cz a Prace.cz.

Podle něho sice firmy o celé problematice více mluví, ale ke snižování rozdílů nedochází v Česku nijak rychle, je to v řádu desetin procent ročně.

Nerovné odměňování si berou do úst i vládní činitelé. "V mezinárodním i evropském srovnání Česko dlouhodobě zaostává a naším úkolem pochopitelně je prostředí narovnat. Za sebe jako za muže chci říct, že muži by se měli naučit být sebevědomí, aby dokázali ženy pustit dál, a my jsme nemuseli k (ne)rovnosti mezi nimi pořádat tiskovou konferenci," napsal například nedávno na svém facebookovém profilu ministr spravedlnosti Jiří Pelikán (ANO).
V celé věci se angažuje i Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, které v březnu 2016 zahájilo pětiletý systémový projekt "22 % k rovnosti". Ten do řešení zapojuje klíčové aktéry (Státní úřad inspekce práce, Kancelář veřejné ochránkyně práv, úřady práce, sociální partnery). "Aktuálně připravujeme osvětovou kampaň," uvedla Eckhardová.

Podle personalistů by ale více pomohla podpora částečných úvazků, flexibilní pracovní doby a jejich aktivní využívání uvnitř firem, rovněž budování jak státních, tak firemních školek na pracovišti nebo příspěvky na chůvy. "Úředně nařizovat kvóty na zaměstnávání a odměňování žen ale podle mého názoru nelze. Je to otázka přístupu a kultury celé společnosti," tvrdí Halbrštát.

Řešení pro řešení

Veřejné rozmazávání problému se stupňuje i na globální úrovni. Letošní Světové ekonomické fórum v Davosu například uvítalo vůbec nejvíc ženských hostů v historii. Každoroční velkolepá schůzka nejmocnějších lidí světa se zaměřila na vliv žen na globální ekonomiku a do popředí se dostalo i téma rozdílů v platech. Svou roli v tom podle některých názorů sehrála i kampaň #MeToo.

Potíž je v tom, zda taková gesta skutečně něčemu v praxi pomohou. Sedm žen se do čela ekonomického fóra postavilo ne proto, že by se o to zasloužily svou prací. Dostaly se tam - nebo spíše byly dosazeny -, protože minulé fórum bylo kritizováno za to, že v jeho čele neustále stojí muži. Kdyby nevznikl mediální tlak, pravděpodobně by zůstalo vše při starém.

Podobná je situace i v Evropské unii, kde se pravidelně pořádají osvětové kampaně a protlačují se nejrůznější kvóty. Například při příležitosti Evropského dne rovného odměňování se každoročně konstatuje, že "tento setrvalý problém nerovnosti, která postihuje ženy a celou naši společnost i v řadě dalších oblastí, musíme naléhavě začít řešit: ženy často pracují v hůře placených odvětvích, jsou méně často povyšovány a nedostatečně zastoupeny na manažerských pozicích".

Jak však přiznala komisařka Marianne Thyssenová, dosavadní "řešení" zatím moc efektivní nejsou. "Rovnost mezi ženami a muži včetně rovného odměňování je jednou ze základních hodnot EU. Zdaleka však ještě není realitou. V posledních letech se rozdíl v podstatě vůbec nezměnil," uvedla a dodala, že ženy pracují ve srovnání s muži dva měsíce v roce zadarmo.

To potvrzují nejnovější data Eurostatu za rok 2016, podle nichž je průměrný mzdový rozdíl v Evropské unii 16 procent. Obdobná situace jako v Česku je i v sousedním Německu, kde dosáhl 21,5 procenta. Pětinový rozdíl mezi průměrnou hodinovou mzdou pro muže a ženy se týká také Rakouska a Velké Británie. Na Slovensku to bylo 19 procent. Situace se zlepšila víceméně jen v Rumunsku, Maďarsku nebo Španělsku.

Evropská komise se ale nevzdává a přišla s novým akčním plánem. Také uspořádala kolokvium na téma práv žen v neklidné době a část jeho programu věnovala hledání nových řešení.