Ani novela zákona o spotřebitelském úvěru nedokázala skoncovat s placenými telefonními linkami, na něž musejí zájemci zavolat, aby půjčku dostali - přestože je zákon zakázal. "Evidujeme případ ženy, která žádala o úvěr ve výši 30 tisíc korun," řekl v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ ústřední ředitel České obchodní inspekce Vladimír Velčovský. Půjčku nedostala, i když na lince protelefonovala 45 tisíc korun, dodal.
Na nedávné tiskové konferenci jste prohlásil, že agresivita prodejců na předváděcích akcích stoupá. Jak se to projevuje?
Příliš tvrdě tlačí na účastníky, aby si za každou cenu něco koupili. Jde o masáž, rétoricky velmi dobře nacvičenou tak, že i silná osoba podlehne. Dokonce i já jsem kdysi podlehl, tehdy netuše, že budu mít něco s Českou obchodní inspekcí společného.
Jak ta masáž konkrétně vypadá?
Prodejci se například na návštěvníky akcí obracejí se slovy, že vyhráli 35 tisíc korun, ale že si musejí něco koupit. Smyslem celé předváděcí akce přitom není prodat funkční výrobek v optimální cenové relaci, ale naopak vnutit jim předraženou věc, prodat ji pokud možno za hotové nebo donutit lidi složit výraznou zálohu. Pokud peníze nemají u sebe, tak je klidně odvezou k bankomatu nebo je přimějí k podepsání spotřebitelského úvěru. Ve finále spotřebitelé přijdou domů, výrobek přestane fungovat, chybí u něj různé technické náležitosti, například návod v češtině. Prostě je to v zásadním rozporu se zákonem o technických požadavcích na výrobky. Mají sice právo do čtrnácti dnů odstoupit od smlouvy, protože předváděcí akce se koná mimo provozovnu, ale nejde to, nikam se nedovolají, nikdo nezvedá telefony a lhůta uplyne. Pak mi chodí srdcervoucí dopisy od babiček i dědečků, že mají exekuci na dům, na majetek, a ať s tím něco udělám. Jenže ten případ už je tak daleko, že s tím nemůžu udělat vůbec nic.
Máte možnost na zvýšenou agresivitu lépe reagovat?
Vláda teď poslala do sněmovny zákon, který nám od ledna rozšíří pravomoci. Otázka je, jestli to poslanci stihnou za současné situace schválit.
Co nového konkrétně přináší?
Budeme například vědět o předváděcí akci se čtrnáctidenním předstihem, kdo ji pořádá, v jakém rozsahu, s jakým sortimentem, kde, kdy. Problémem inspektorů, kteří by prodejce měli kontrolovat, je to, aby se o akci vůbec dozvěděli, protože metody a fígle jsou stále rafinovanější. Vše probíhá téměř v utajení - nějaké babičce dojde pozvánka do schránky, autobus ji potom odveze na místo a my pak sháníme informace přes různé kontakty a známé. Od ledna navíc také budeme moci pořizovat z těchto akcí audiovizuální záběry.
Na tyto akce v současnosti chodíte inkognito. Nebude v budoucnosti pro prodejce znamení, že přišla kontrola z inspekce, když tam budete rozkládat kameru, a oni podle toho přizpůsobí své chování?
My můžeme natáčet i na skrytou kameru, nemusíme tam přijít s nahrávacím zařízením přes rameno. A i když o nás budou vědět, tak to nevadí. Cílem není za každou cenu něco zjistit, ale to prostředí vyčistit, zprůhlednit. Předváděcí akce ať se konají, je svoboda, volnost podnikání, ale ať dodržují zákony a platí daně.
Poslední dobou jste hodně kritizovali některé společnosti poskytující spotřebitelské úvěry. V čem jsou tady největší problémy?
Třeba ve sjednávání po telefonu. Novela od letoška zakázala zpoplatňování těchto linek, ale děje se to dál. Zavoláte na nějakou linku, chvíli vás tam drží, potom vás přepojí na jinou za účelem získání nějakého certifikátu, jenže ta druhá linka je zpoplatněna tarifem, třeba devadesáti korunami za minutu. Na ní vás drží, ptají se vás na nesmysly, požadují doplňující informace - a ve finále vám přijde desetitisícový účet za telefon. Evidujeme třeba případ ženy, která žádala o úvěr ve výši 30 tisíc korun, který nedostala, i když na lince protelefonovala 45 tisíc korun. To už je ale případ pro policii.
Běžně do toho zapojujete policii, nebo jen dáváte pokuty?
My kontrolujeme a udělujeme pokuty, nic nepředáváme policii.
Takže spotřebitelé se na ni musejí obrátit sami?
Ve sporech se musejí obrátit na policii nebo to řešit soudně. My máme těmto problémům předcházet nebo kontrolovat poskytovatele úvěrů, jejich obchodní politiku, poctivost prodeje. A když zjistíme, že je něco špatně, vstoupíme do toho. Ale jestli někdo něco uzavřel a je to už půl roku, s tím nic nezmůžeme.
Jak ta kontrola probíhá? Zjistíte čísla linek a sami tam voláte, nebo spíš na základě podnětů?
Většinou je to na nějaký podnět. Takže voláme na linky, u e-shopů provádíme kontrolní nákupy. Máme i svoje platební karty, aby platba na internetu proběhla. My se chováme jako normální spotřebitel, když kontrolujeme, jestli vše funguje, jak má.
Existuje možnost, že by si ty společnosti nějakým způsobem zjistily čísla platebních karet, které používáte, a podle toho se k vám chovaly?
Zatím se to nestalo. My se při fiktivním nákupu chováme naprosto anonymně, karta není vedena na Českou obchodní inspekci, ale na jméno. Kontrolovaná společnost nemůže poznat, že jde o pracovníka České obchodní inspekce. Jinak by to nemělo smysl.
