Dvojsmyslné poznámky, lechtivá konverzace, vulgární vtipy, e-maily plné erotických snímků nebo rovnou výměnný obchod - kariérní postup či prémie za sex... Se sexuálně laděným obtěžováním v práci se setkala čtvrtina české populace. Ženy i muži.
"Stála jsem před rozhodnutím, jestli budu mít peníze na zaplacení nájmu, jídla a dalších nutných věcí, nebo ne," svěřuje se otevřeně třiačtyřicetiletá Ava Chrtková Brožová se třináct let starým zážitkem. Tehdy ji - pražskou externí účetní - obtěžovali dva majitelé firmy. Nevhodné chování pánů začalo hned po jejím nástupu. Projevovalo se sexuálními narážkami, pokusy o dotyky na prsou či hýždích. "Protestovala jsem, ohrazovala se, ale nevnímali. Když mi jeden z nich v létě vjel rukou pod tílko, praštila jsem ho a důrazně varovala, že tohle musí přestat, jinak s nimi ukončím spolupráci," popisuje Ava. Muž stál v šoku a cítil se ublížený. Změnu však nevyvolal ani tento ženin jasný zákrok.
Odchod! Z firmy i vztahu
Ava se cítila být v kleštích. Polovinu jejích příjmů tvořily totiž finance od zmíněné firmy, kde ji pánově otravovali, navíc... Tihle dva majitelé byli navázáni na další společnost, v níž žena vydělávala druhou polovinu svých měsíčních příjmů. "Bála jsem se, že bych ze dne na den mohla přijít o práci a peníze, vůbec jsem nevěděla, jak z toho ven," poukazuje na typické zneužití šéfovské moci.
Situace se vyhrotila záhy. Jeden podvečer v kanceláři osaměla s majitelem firmy, ten se obnažil a žádal orální sex. "Stál opřený o dveře, široko daleko nikdo, koho bych se dovolala. Strašně jsem se bála, co by mi mohl udělat, kdybych se ohradila. Nakonec... nakonec jsem svolila k uspokojení rukou," popisuje žena nejhorší minuty svého života.
Po nechutném zážitku z kanceláře utekla a už se nevrátila. Šok spláchla panákem. "Když jsem se s tím svěřila příteli, vyjádřil se nepochopitelně - údajně jsem si za to mohla sama. Rozešla jsem se s ním," doplňuje mozaiku příběhu atraktivní žena. O svém zážitku se za pár dní zmínila i před vedením oné druhé firmy. A kupodivu zjistila, že má být minimálně třetí ženou, která něco podobného u daných zaměstnavatelů zažila.
"Lituji, že jsem se styděla a bála, že nebudu moci extempore dokázat. Proto jsem policii nic nehlásila. Teď už bych do toho šla i s tím rizikem," dodává s povzdechem tmavovláska. "Takhle zůstali oba muži, mimochodem ‚spořádaní' otcové rodin, nepotrestaní. Jsem přesvědčena, že to zkoušejí dál," míní smutně Ava, která je nyní zpěvačka, moderátorka a provozovatelka webu osobního rozvoje Příznaky transformace.
Rada, jak podobným situacím předcházet je jednoduchá - nastavit si hranice a při jejich překročení se vymezit. Ava lituje, že už při prvním náznaku obtěžování nebyla razantnější a při opakovaném neodešla. "Nebyla jsem dost silná, neuměla si sebe vážit," uzavírá příběh Ava Chrtková Brožová.
Košilaté vtipy se nepočítají
"U sexuálního obtěžování jde především o naznačení moci, až poté o samotný sex. Dochází k němu tam, kde je silná mocenská nerovnováha," míní socioložka Alena Křížová ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR: "Tomuto stylu chování by se mělo předcházet systematicky, ne jen řešit jednotlivé případy. S tím souvisí i to, že není seriózní zaměřit pozornost na oběť a její vlastnosti, ale na pachatele tohoto jednání," domnívá se socioložka. Bohužel, v mnoha organizacích není jednání nadřízeného směrem k podřízenému s erotickým podtextem jdoucí proti dobrým mravům vyhodnoceno jednoznačně jako sexuální obtěžování. Někdy je "skryto" pod hlavičkou šikana, teror, bossing či obyčejný konflikt mezi zaměstnanci.
"I když toto chování nemusí nutně probíhat pouze ve vztahu nadřízený a podřízený, případy s využitím mocenského postavení se jeví jako závažnější. Částečně proto, že z pohledu oběti je ta situace téměř neřešitelná. Bezvýchodnost je stupňována strachem ze snížení finančního ohodnocení či ztráty zaměstnání, zvýšeným zejména u lidí s nižší kvalifikací a v oblastech s vysokou nezaměstnaností," říká Alena Křížová.
Vliv na bezvýchodnost má i fakt, že konverzace se sexuálním podtextem, košilaté vtipy či jisté flirtování jsou v českých firmách často vnímány jako běžná součást života. Nebudí pohoršení! V některých případech dokonce bývají součástí strategie zaměstnavatele; vedou k upevnění vztahu mezi organizací a klientem, jsou obchodní metodou.
Zatímco u nás se vtípky o sexu na pracovišti takzvaně nosí, Němci jsou v tomto směru také relativně tolerantní a jen každý třetí považuje neslušné anekdoty za případ sexuálního obtěžování, celých 70 procent Britů ony sprosté legrácky obtěžují.
Vládnoucí maskulinum
Nejčastěji se se sexuálním obtěžováním setkávají ženy, a to v oborech, jimž dominují muži - v zemědělství (42 %), průmyslu (30 %) a ve službách (27 %). Jsou-li obtěžováni muži, obor nehraje roli. Ti ovšem o takových zkušenostech mlčí z pochopitelných důvodů ještě více než ženy.
Zajímavá jsou i další čísla... Čím lepší je pocit žen ze vztahů na pracovišti, tím méně často uvádějí, že se setkaly se sexuálním obtěžováním. V prostředí, kde podle žen funguje spíše dobrá spolupráce, ale bez zvláštní blízkosti, je 27 % žen, jež se setkaly se sexuálním obtěžováním, a v pracovním prostředí, které je považováno za neosobní s chladnými vztahy či v pracovní atmosféře plné napětí i konfliktů, je až 33 % žen, jež se setkaly osobně, případně zprostředkovaně, s tímto druhem komplikací.
A resumé? Nejčastějším řešením případů sexuálního obtěžování bývá přesun na jiné pracoviště, ale i za cenu, že se může jednat jen o odsunutí problému jinam. Sexuální obtěžování představuje pro mnoho firem problém až tehdy, brání-li v dosahování jejich cílů. Až v tu chvíli je organizace ochotna se těmito otázkami zabývat a řešit je. I to vyplynulo z posledního reprezentativního výzkumu populace České republiky, který se uskutečnil v rámci projektu Analýza výskytu obtěžování žen a mužů z důvodu pohlaví a sexuální obtěžování na pracovišti v roce 2004.
Není oběť jako oběť
"Platí, že Češi patří k tolerantnímu národu - nevadí nám homosexuálové, v zásadě nemáme problém s nevěrou... I vnímání sexuálního chování je u nás o dost jiné než třeba v Americe," říká MUDr. Ondřej Trojan, sexuolog a soudní znalec, a naráží tím na aféry, které zvláště v zámoří vzbudily v loňském roce pohoršení a vyústily v celosvětovou kampaň "MeToo".
Známé a vlivné osobnosti byly obviněny ze sexuálního obtěžování, což spustilo lavinu "podobných" zážitků milionů dalších lidí, kteří začali hlavně na sociálních sítích zveřejňovat pod hlavičkou kampaně svoje traumatizující zážitky. Původně bohulibá záležitost sklouzla podle názoru mnohých odborníků k hysterii, kdy i nevinné projevy náklonnosti získávaly nálepku sexuálního obtěžování.
"Pokud budeme za sexuální obtěžování považovat každou nevinnou, byť neslušnou poznámku spolupracovníka, a stavět se tím na úroveň těch, kteří jsou skutečně hluboce sexuálně obtěžováni či zneužíváni, jejich utrpení a závažnost situace vlastně zlehčujeme," varuje psycholog Dalibor Špok. Důsledkem je pak nejen logické znechucení běžných lidí tímto tématem, ale i návrhy absurdních firemních direktiv nebo zákonů.
"Nechci snižovat původní záměr a zásluhu kauzy ‚MeToo', která otevřela důležitá téma, ale kvůli sociálním sítím a dalším mechanismům postfaktické doby překročila hranice přiměřenosti," domnívá se Špok a doufá, že se pozornost brzy upře zpět ke skutečným případům sexuálního zneužívání, k nabídkám pomoci obětem i viníkům, kteří ji mnohdy potřebují ve stejné míře. Především proto, aby hluboce zakořeněné chování dokázali změnit. "Je rozdíl, když někdo netaktně, ale nechtě řekne lechtivější věc, která druhého urazí, a když totéž činí záměrně, necitlivě, opakovaně, zjevně nepřiměřeně a s vědomím, že tím někomu škodí. V takovém případě by se už o sexuální chování jednalo," naznačuje Špok rozdíly, které ne každá oběť správně chápe.
Za katr na čtyři roky
Jde-li o právní stránku věci, pojem "sexuální obtěžování" se objevuje v antidiskriminačním zákoně. Rozumí se jím nežádoucí chování, které má sexuální povahu a jehož záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího či urážlivého prostředí. Od ledna 2010 je závažná forma sexuálního obtěžování kvalifikována jako trestný čin sexuálního nátlaku. "Dopustí se ho ten, kdo jiného přiměje k pohlavnímu styku, k obnažování nebo podobnému chování a zneužije při tom jeho závislosti nebo svého postavení a vlivu. Za spáchání trestného činu sexuálního nátlaku pachateli hrozí trest vězení od půl roku do čtyř let," přibližuje problematiku advokát Roman Moussawi.
Z právního pohledu by se měl zaměstnanec ohradit hned poté, co mu začne být chování druhého nepříjemné - jednoznačně, důrazně a tak, aby to protějšek pochopil. Pokud to nezabere, je na místě řešení s nadřízeným nebo vedením firmy. Pokud ani poté nedojde k nápravě, doporučuje se sbírat důkazy, najít spojence v pracovním kolektivu, který následné obvinění potvrdí. Cestou je i kontaktování advokáta nebo inspektorátu práce. Pro přesvědčení soudu se osvědčuje e-mail se "závadným" obsahem, nahrávka obtěžování, svědectví kolegy... "Určitě je možné uvažovat i o mimosoudním vyrovnání, většina případů jím končí, a to ještě dříve, než se soudní jednání zahájí," konstatuje Roman Moussawi. U soudu lze očekávat odškodné v řádech desítek tisíc, mimosoudní dohody mohou přinést i statisíce.
Terapií proti "samcům"
"Měl jsem tu ředitele firmy, který se přišel poradit, jak postupovat v případě, že jeho přímý podřízený obtěžuje tři kolegyně. Nabídli jsme mu terapie pro ženy i původce obtěžování. Na řediteli bylo, zda bude i nadále s viníkem situace dále spolupracovat," přibližuje sexuolog Ondřej Trojan příkladné chování vedení firmy. Sám považuje za vhodné, aby zaměstnavatel disponoval jednoznačným kodexem, který nevhodné a netolerovatelné chování jasně specifikuje. "Čeští zaměstnanci mají tendence náznaky sexuálního obtěžování podceňovat nebo si netroufají vůči němu vystoupit. Přitom každý by měl mít nastavenou svoji hranici, kterou okolí nedovolí přestupovat," tvrdí sexuolog. U každého přitom může být laťka jiná, nicméně pro okolí musí být čitelná. Zatímco jednomu nemusí vadit při přípitku polibek od nadřízeného, pro druhého může být stropem potřesení rukou.
"Nechápal bych situaci kolem sexuálního obtěžování jako něco zásadně odlišného od jiného typu obtěžování. Je to součást komunikace mezi lidmi, součást vztahového chování. Zarazit jej musíme umět stejně jako jakékoli situace, které jsou vůči nám nevhodné nebo psychicky ohrožující," je názor Dalibora Špoka.
Muži v menšině
Jaký je názor odborníků na zveřejňování traumat a obviňování agresorů po letech? Na to, co v posledních týdnech hýbalo společností? "I udání po letech je v závažných případech důležité, jak psychologicky pro oběť, tak právně a morálně pro potrestání viníka a zabránění opakování takového činu," je přesvědčen psycholog Dalibor Špok. Sexuolog Trojan rovněž není proti, ale jen pokud traumatizující zážitky řeší příslušné instituce: policie, soudy, psychologové. Veřejný lynč nepovažuje za šťastné řešení. "Šance na úspěch u soudu je ale v takovém případě u nás spíše mizivá, jedině že by stále existovaly jednoznačné důkazy," podotýká advokát Moussawi.
Zmíněný čtrnáct let starý výzkum o sexuálním obtěžování v práci naznačil, že se s tímto druhem chování setkala čtvrtina české populace. Častěji šlo o ženy - třináct procent jich přiznalo zážitek na vlastní kůži, patnáct procent mělo možnost sledovat nevhodné chování u kolegů. Ze všech zaměstnaných mužů se se sexuálním obtěžováním potýkalo dvacet dva procent z nich - čtyři procenta to zažila osobně, osmnáct zprostředkovaně. Z čísel jasně vyplývá, že pachateli jsou ve většině muži. Čím to? "Genetikou ne. Spíše to souvisí s postavením - ve vedoucích rolích jsou muži častěji - a tím, jak se s touto rolí dokáže člověk vypořádat. Někdo získá dojem, že si pravidla může určovat sám, že stojí trochu nad zákony," přibližuje sexuolog etiku agresora. V rámci nezdrženlivosti, menšího sociálního cítění má takový jedinec větší tendenci si něco vynucovat.
"Všichni v sobě máme zakódované sexuální chování. Lidská sexualita je založena na tom, že není předem domluvena, odsouhlasena, očekávatelná. Stojí na překvapení, spontaneitě, neplánovitosti. Proto někoho překvapíme nevhod, něco bude přijato s rozpaky. Sexuální chování s sebou vždy přináší také nevhodné chování. Problém je, když někdo takové nevhodné chování začne zneužívat nebo jej používat nadměrně," připojuje pohled Dalibor Špok.
Vymezit se v útlém věku
Nevhodné chování, sexuální obtěžování, která mohou vyvrcholit až znásilněním, se podepisují na každé oběti jiným způsobem. "Psychické projevy obtěžování mohou být široké; od konfliktů, problémů v mezilidských vztazích, rozladěnosti, naštvání, demotivace až po deprese, úzkosti, problémy se sebehodnotou či agresivní jednání, zaměřené k sobě i druhým, jež může přerůst v extrémních případech do zkratkovitého jednání," vysvětluje psycholog. V případě zneužívání se výše zmíněné projevy i extrémně násobí. "Jde o velké narušení sebeúcty, značný osobnostní zásah pro ženy a ještě více pro znásilněného muže - tam je intimita a sebepojetí narušené v ohromné míře. Znásilnění či donucení k sexu se odrazí výrazně na partnerském vztahu," připojuje sexuolog Ondřej Trojan.
Řešením bývají terapie, které se zaměřují na opětovné vybudování sebeúcty. Prevencí, která by dokázala efektivně předcházet sexuálnímu obtěžování na pracovišti, by podle odborníků mohla být cílená sexuální výchova. "Každý dospívající by měl získat povědomí, že ne skutečně znamená ne, a jestli někdo nerespektuje vůli druhého, je druhý v právu," tvrdí sexuolog. Informovat děti od útlého věku by kromě rodičů měla i škola cílenými přednáškami, které by se věnovaly nejen obtěžování, sexuálnímu násilí, ale i prevenci HIV, pohlavních nemocí a drogám. "Poučení jedinci by s případnými traumaty nevyčkávali dvacet let, ale ozvali by se hned, aby mohla justice a policie konat," je přesvědčen Ondřej Trojan.
| ANKETA |
Jsou silné, schopné, úspěšné. Setkaly se i ony během kariéry - byť jen s náznakem - sexuálního obtěžování? A jak vnímají celosvětovou kampaň MeToo?
Ve své kariéře jsem prošla různými prostředími, ale žádnou takovou zkušenost si nevybavuji. Přikláním se i k názoru, že na některé typy žen - ty silnější, samostatnější - si muži netroufnou. Zmíněnou kampaň beru s rezervou, čímž ale určitě nechci podceňovat případy, kdy dochází k vážným projevům sexuálního obtěžování, ale myslím, že Amerika je v mnoha aspektech toho, co společnost obecně akceptuje, ve stanoviscích přehnaná. Často si posteskneme nad tím, jak dnes muži přestávají být muži, a pak se spustí taková kampaň! To může a asi v reálu i povede k tomu, že se budou bát projevovat vůči ženám ve své přirozené roli, tak jako je již nyní v některých zemích téměř nepřípustné, aby muž pustil do dveří první ženu nebo jí pomohl do kabátu. Domnívám se, že je v silách každé ženy volit, jak bude na takový - řekneme - nátlak či nabídku reagovat. Každá situace je jiná a každá žena je jiná. Jen ona může posoudit, zda ji chování ze strany muže obtěžuje, nebo nikoli. A ve většině případů k tomu, aby se ubránila, určitě nepotřebuje kampaně ani soudy. Osobně bych raději dál žila ve světě, kde jsou muži muži a ženy ženami, ne v bezpohlavní neutralitě. Miroslava Zlatníková, novinářka a scenáristka Bylo mi sedmnáct, když mě jako redakčního eléva poslali na interview se slavným a váženým sportovcem. Nebudu zveřejňovat jméno, protože je už po smrti, ale vždy, když se vzdává čest jeho památce, zvedá se mi žaludek... Něco obdobného se stalo americké herečce Salmě Hayek, když jí bylo čtrnáct. V takovém věku je podle mě těžké někoho soudit jako ženu, vždyť jsme byly ještě děti, a to je podle mě podstata oné kampaně. Pokud je žena dospělá, jsem ochotná se bavit o tom, zda provokovala, či ne, zda něčím ve svém chování zavdala příčinu následné agresi a tak dále. Když se ale jedná o děti, jak tomu bylo v případě producenta Weinsteina nebo herce Spaceyho, mám před očima černo. Kdyby se něco takového týkalo mých dětí, vraždila bych. Jako dospělá jsem se s obtěžováním setkala znovu, ale neměla jsem problém ho zvládnout.
Už slovní spojení "sexuální obtěžování" vyvolá v každé či v každém jinou - a dovolím si tvrdit, že odlišnou - představu parametrů, které by neměly být překročeny. Sama vnímám současnou kampaň jako poměrně nevyváženou a neobjektivní. Pokud má sloužit diskuze k posunutí problému k lepšímu, musí se jednat o diskuzi objektivní a vyváženou. Někdy slýchávám, že si za to mohou dotyční sami, když nedají jednoznačně najevo, co je u nich dovoleno a co už ne. Zastávám názor, že člověk určitě signalizuje, co si k němu lidé mohou dovolit a co už ne. Na druhou stranu musíme připustit, že lze těžko něco signalizovat, když je dotyčný posílen alkoholem a podobně. To se signalizuje obtížně. V takové situaci ale máme možnost zavčas odejít. Sama jsem se do situace, kde bych musela řešit sexuální obtěžování, nedostala. Asi mám vnitřní parametry dobře nastavené a dostatečně je signalizuji. Vzpomínám jen na banální příběh; na jedné pracovní oslavě jsem si vařila v kuchyňce kávu, zezadu přišel kolega a podotkl, že mám pěkný zadek, a plácl mě přes něj. S ohledem na to, že už měl v sobě sklenku šampaňského, jsem mu řekla, že jsem ráda, že se mu líbí, ale to plácnutí už je pro mě něco navíc a to nechci. A bylo! Situace se neopakovala, ovšem přátelé jsme dál. Jsem si však vědoma, že tato problematika je složitější. Ale síla dobře nastavených vnitřních parametrů a laťky morálky se hodí vždy. Alespoň mně se s ní žije dobře a nebudu to měnit. |
Mária Gálová, ředitelka aukční síně Dorotheum
Dagmar Raupachová, advokátka
