Nejvyšší soud porušil právo na soudní ochranu, protože více než rok nerozhodl o návrhu banky Sberbank na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Podle usnesení Ústavního soudu musí Nejvyšší soud co nejdříve o návrhu Sberbank rozhodnout. Nejvyšší soud argumentoval tím, že dle letitých zvyklostí s odkazem na příslušná ustanovení zákona pouze nevydával negativní rozhodnutí, tedy taková, kdy návrhům stěžovatelů nevyhověl, protože odložení vykonatelnosti neshledal.
Sberbank má podle Vrchního soudu v Praze zaplatit žalobci 129,4 milionu korun, proti čemuž se bránila dovoláním k Nejvyššímu soudu. "Ten však zůstal v tomto ohledu přes urgence stěžovatelky po dobu více než jednoho roku nečinný a ohledně jejího návrhu na odložení vykonatelnosti nijak nerozhodl," uvedla mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková. Ústavní soud Nejvyššímu soudu zakázal, aby pokračoval v porušování práv Sberbank jako stěžovatelky. Banka poukázala na to, že v jiných případech rozhodl Nejvyšší soud v řádu týdnů.
Nejvyšší soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odmítl, že by byl v prodlení se zkoumáním dané otázky, nýbrž pouze v souladu s letitými zvyklostmi nevydal ve věci "negativní" rozhodnutí poté, co důvod pro odložení vykonatelnosti neshledal.
Podle Ústavního soudu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že negativní rozhodnutí není povinen vydávat, protože jde jen o procesní rozhodnutí a požadavek na jeho vydání a jeho odůvodnění se jeví jako formalistický. "Tuto ustálenou praxi Nejvyššího soudu, respektive výklad daného ustanovení je však nutné odmítnout pro její ústavní nekonformitu," uvedl v usnesení ústavní soudce Jan Filip. Z Listiny základních práv a svobod vyplývá, že existuje povinnost dovolacího soudu rozhodnout bez zbytečných průtahů o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, a to usnesením, jehož písemné vyhotovení bude obsahovat předepsané náležitosti, včetně řádného odůvodnění, a které bude doručeno účastníkům řízení.
