Podoba nejstarší linky pražského metra s označením C se nadlouho ustálila v roce 1984, kdy se otevřelo prodloužení z Florence k holešovickému nádraží. Trvalo dalších 20 let, než se 25. června 2004 otevřely stanice Kobylisy a Ládví, a podzemní dráha tak usnadnila cestování obyvatelům sídlišť na severu Prahy.
Cestující tehdy mimo jiné začali využívat již čtvrtý tunel pod vltavským dnem, následující stoupání od stanice Nádraží Holešovice je v rámci pražské podzemní dráhy rekordně prudké, během necelých čtyř kilometrů se trasa zvedá o 112 metrů.
Úsek mezi stanicemi Nádraží Holešovice a Kobylisy, který měří 2749 metrů, je také nejdelší v Praze, další zajímavost se týká i způsobu výstavby části pod Vltavou. Zatímco tři předchozí tunely metra pod řekou se razily, pro čtvrtý použili stavbaři netradiční postup. Dva železobetonové tubusy dlouhé 170 metrů nejprve vyrobili v suchém doku na břehu řeky a až pak je pomalu zasunuli do rýhy na dně, kterou nakonec zasypali. Během budování úseku, které začalo v květnu 2001, postihly Prahu v srpnu 2002 rekordní povodně, díky nové tunelové technologii ale měly na postup výstavby jen malý vliv.
Linka C, která je v plánech metra vyznačena červeně, se cestujícím otevřela jako první v květnu 1974. K původním devíti stanicím od Kačerova po Sokolovskou (nyní Florenc) přibylo v listopadu 1980 prodloužení o čtyři stanice na sídliště Jižní Město, kde je dodnes konečná Háje (původně Kosmonautů). O čtyři roky později přibyl dvoustanicový úsek k Nádraží Holešovice (původně Fučíkova). Po úseku otevřeném v červnu 2004 přibylo už jen v květnu 2008 prodloužení z Ládví do Letňan. Dnes linka C měří 22,4 kilometru a je na ní 20 stanic. Dojet z konečné z Letňanech do stanice Háje trvá 36 minut.
