Součástí práce investičního poradce je poznat, zda se jeho klienti řídí rozumem, a ne srdcem. Emoce totiž do investování nepatří.
Scott Kays, finanční poradce, zažil v březnu 2009 své. Pár důchodců k němu přišel pro finanční rady, ale především pro emocionální podporu. Trhy klesaly a lidé byli ochotni vše prodat. Poradce si byl jistý, že by to byla velká chyba, ale snažil se mít pro nezkušené investory pochopení. "Připadalo by mi zvláštní, kdyby nebyli vyděšeni vývojem trhu," dodává.
Místo toho se pokoušel zjistit, co je k tomuto rozhodnutí vede. A byly to emoce, nikoli rozum. A emotivní rozhodnutí jsou v investování vždy špatná.
Proto zapojil své profesionální schopnosti a dal na stůl fakta a investiční logiku. Akcie byly v té době předprodané a podhodnocené, investoři malovali na zeď ty nejčernější scénáře. A přesvědčil tyto lidi, že vyprodat všechny pozice ve výsledku znamená zbavit se šance na získání ztracených peněz. Za pár dní začala nejprudší akciová rally za dlouhá desetiletí.
Racionální trh, iracionální investoři?
Akciové trhy by mohly být racionální, ale ti, kteří nakupují a prodávají, se vždy rozumem neřídí. To může zlomit vaz finančním poradcům, kteří jsou placeni za to, aby rozuměli trhům, nejsou to psychologové.
Studie investiční psychologie dokazují, že finanční ztráta je pro investory vnímána silněji než radost z případného zisku. Emoce tak mohou být velice nebezpečné právě v době, kdy portfolio ztrácí na hodnotě.
Plánujte dopředu
Tolerance k riziku a schopnost reagovat na riziko nejsou úplně totéž. Tolerance souvisí s dlouhodobými cíli a budoucností. Reakce na hrozící riziko je okamžitá, krátkodobá nejistota tak může u těch méně odolných investorů pohřbít celé portfolio.
Dobrou pomůckou může být stanovení si investičního plánu, podle kterého investiční poradce spolupracuje s klientem. V rámci něj si investor určí své cíle, míru přijatelného rizika, alokaci aktiv, představu o výnosnosti portfolia a podobně.
Podle Boona je takový plán, stanovený v klidné době, dobrý, ale nestačí. Kromě něj radí sledovat nejen investiční, ale i životní cíle klienta a samozřejmě alokaci investic, pravidla pro práci s portfoliem. Důležitá je podle něj snaha o minimalizování nejen rizik, ale obecně překvapení.
"Plán je základem investování," tvrdí Boone. "Ovšem na jeho vzniku musí spolupracovat obě strany, investor i poradce. Trvá to sice déle, ale vznikne tím větší důvěra mezi oběma stranami."
Když trh oslabuje, investoři se obávají, že přijdou o peníze. Zhorší se jejich společenské postavení, budou muset šetřit, jejich práce přijde vniveč. A tady nastupuje finanční poradce, aby situaci uklidnil, uvažoval chladně a poradil s dalšími investičními rozhodnutími.
Buďte zrcadlem, nikoli odrazovým štítem. Alespoň to doporučuje Meir Statman, profesor kalifornské Santa Clara University, který studuje chování investorů. Nejlepší poradci tak představují bohatství i spokojenost a věnují se jak investicím, tak samotným investorům.
"Posláním poradce je klienty uklidňovat a radit jim v investování," tvrdí Statman. "I když je situace vážná a klient odchází s vědomím, že je například ohroženo jeho spoření na důchod, musí vědět, jak je na tom a jaké kroky má aktuálně udělat."
Připraveno ve spolupráci s Investičním webem (investicniweb.cz)
Foto: ČTK/AP
