Po několikadenním váhání se nakonec zástupci členských zemí Evropské unie shodli nad nutností uvalit vůči Rusku další balík ekonomických sankcí. Nová opatření mají být potrestáním za poskytování podpory ukrajinským separatistům.
Z výčtu všech novinek je pro ruské firmy nejpalčivější zákaz emise jejich akcií či dluhopisů s vyšší než třicetidenní splatností na evropském trhu. Jde o selektivní sankci vůči vybraným společnostem spadajících pod energetický, finanční a zbrojařský sektor. Tímto způsobem tedy vybraným firmám vyschl podstatný zdroj možného levného financování, zvláště když zvážíme, že k obdobnému opatření přistoupily i Spojené státy.
Vzhledem k tomu, že již předchozí balík sankcí nezůstal bez ruské odezvy, je velmi pravděpodobné, že i na tato nová opatření budou Rusové reagovat. Nejčastěji se přitom mluví o tom, že by se mohly zavést alespoň částečná dovozní embarga na evropské zboží (automobily, oblečení), čímž by se prakticky rozšířil dosud platný zákaz dovozu některých druhů potravin z trhu EU.
Není překvapivé, že největším evropským obchodním partnerem Ruska je Německo. To jen za loňský rok vyvezlo na ruský trh zboží v celkové hodnotě takřka 38 miliard dolarů. I když je to na první pohled obrovská cifra s pohodlným náskokem nad druhým největším evropským vývozcem do Ruska, a sice Itálii s 15 miliard dolarů, jde o porovnání s celkovým HDP Německa jen o malý objem. Konkrétně jde o 1,2 % loňského hrubého domácího produktu země.
Z větších ekonomik je dle poměru k HDP na ruském obchodu nejvíce závislé Finsko s 2,8% podílem, poté následuje Česká republika s 1,9% podílem. Velkou část našeho exportu do Ruska tvoří hlavně produkce strojírenského sektoru, který by však neměl být přímo zasažen možnými ruskými protiopatřeními. Konečný účet za obchodní války bude záležet na jejím trvání. Pro Českou republiku to může znamenat desítky a v případě totální ztráty odběratelů až stovky miliard korun.
Autorem textu je analytik společnosti Cyrrus Jiří Šimara.