Plyn z břidlic měl z Polska udělat energetickou velmoc a zajistit blahobyt pro celé generace. Ještě před půldruhým rokem to slibovali politici. Teď se ale hledání plynu zpomaluje a investoři odcházejí. Polský břidlicový plyn se totiž stal velkou neznámou. Nevíme, kolik ho je, protože málo hledáme. Hledáme málo, protože chybějí stabilní zákony a politika. Za to mohou ti, co voličům slibovali plynový ráj, píše na svém webu polská televize TVN 24.
"Břidlice jsou, plyn je, oheň plane. Stačí se pustit do práce. S umírněným optimismem odhadujeme, že komerční využití začne v roce 2014," řekl premiér Donald Tusk 18. září 2011 u vrtu v obci Lubocino. V roce 2035 měli být Poláci v plynu soběstační.
Teď báňský úřad oznámil, že z vrtu přestal plyn proudit. Současně z Polska odcházejí další západní firmy. Nadšení se vytratilo. Čekal se boom, ale přišlo rozčarování. Příčina ale není jen jedna - díl viny nese i polská vláda, která nedostatečně povzbuzovala k investování do nákladného a nejistého podniku.
Jsou i technologické problémy: kvůli odlišné geologické struktuře nelze jen okopírovat osvědčené americké metody. Odhadované zásoby jsou také mnohem menší, než slibovaly předpovědi před pár lety. Na vzestupu je také konkurence: břidlicové vrstvy totiž nemá jen Polsko a firmy se hrnou tam, kde se dá rychleji a více vydělat.
Konkurence je vstřícnější
Během necelého roku se z Polska stáhly tři velké severoamerické firmy. Jako první to byl těžební obr ExxonMobil. Dostal šest koncesí, ale vykonal dva vrty. Poté, co loni podepsal strategickou dohodu s ruskou Rosněftí, ohlásil, že investice v Polsku mu nevycházejí. Neví se, jakou roli sehráli Rusové, které děsila představa, že Polsko bude v plynu soběstačné.
Odchází také americký Marathon Oil a kanadský Talisman Energy, dohromady se 14 koncesemi. Oficiálně kvůli neuspokojivým výsledkům z prvních vrtů. Ale prý i kvůli protežování domácích firem.
Jestli se západní investoři obávají, že jim koncese neprodlouží, nelze se divit, že přestávají investovat už teď, kdy přibývá jiných trhů. Ukrajina před pár měsíci podepsala velký kontrakt s koncernem Shell, do Litvy přichází Chevron, podobně jako do Rumunska. Irský San Leon Energy sice označuje polská naleziště za prioritní, ale investuje i ve Španělsku, Albánii a Maroku.
"Je fakt, že sami nejsme s to těžbu rozvinout. Na plánovaných více než 300 vrtů do roku 2021 chybějí desítky miliard zlotých a poskytnout je mohou jen zahraniční společnosti. Také vymyslet vlastní technologie chvíli potrvá," píše TVN 24.
Americký sen?
Velký boom zažila těžba břidlicových plynů ve Spojených státech. Z dovozce zemního plynu se tak postupně stává exportér, což také přispívá k vypořádání se s ekonomickou krizí. Podobné sny tak měli i Poláci.
-519ce6b95fcfd_275x183.jpg "K těžbě břidlicového plynu je zapotřebí metody frakování, jíž se mnozí obávají.")
Těžba v Polsku je však mnohem obtížnější než v USA. Poláci mají mnohem větší hustotu osídlení, což budí obavy z dopadů na životní prostředí. Z břidlic se totiž plyn získává složitěji než z klasických ložisek, používá se metoda frakování - v zásadě vytlačování plynu vodou. V mnohých kruzích však budí obavy až odpor, je otázkou, nakolik by v podzemí mohla prosáknout třeba ke zdrojům pitné vody.
V Polsku jsou navíc břidlicové vrstvy v hloubi 4,5 kilometru, zatímco za oceánem jsou jen 1,5 až 2,5 kilometru pod zemí. Zapotřebí je i mnohem více zkušebních vrtů, více času i peněz. Ale i v USA zahájení těžby v průměru předcházely dva roky zkoušek z nejméně čtyř vrtů, přičemž úspěšný byl jen každý třetí. Mezitím se v Polsku udělalo 41 vrtů a vydalo 113 koncesí.
O zásobách plynu se v Polsku moc neví. Prognóza z loňského března odhadla zásoby na asi 350 až 770 miliard metrů krychlových břidlicového plynu. V porovnání s konvenčními nalezišti zemního plynu (140 miliard) je to hodně, ale americká agentura EIA v dubnu 2011 hovořila o 5,3 bilionech kubíků! To by stačilo na 200 let.
Přestože plynu je méně a Poláci nebudou plynařskou velmocí, i tak by těžba zmírnila závislost na Rusku (odkud země dováží velkou většinu zemního plynu) a pomohla tamní ekonomice. Podle analytika Keitha Smithe ale víc záleží na politicích než na geologii nebo technologii.
"Politická rozhodnutí mohou zpomalit či urychlit těžbu. Vládní daňová politika, požadavky povinné spoluúčasti státních firem, jakož i podpora pro plynovody a další infrastrukturu budou pro rozvoj odvětví klíčové," tvrdí americký expert.
Na geologickou strukturu a kalkulace investorů nemá polská vláda vliv. Problémem jsou obrovská zpoždění v oblastech, za něž odpovídá. Chybějí zákony a prováděcí předpisy. "Vládní politika či její absence je jedním z důvodů, proč zahraniční firmy odcházejí. Bylo by třeba je povzbuzovat, a ne znechucovat," říká analytik Tomasz Chmal.
Plyn z břidličných formací byl v Polsku od začátku politickým tématem. S vizí Eldoráda se mávalo před volbami, ale jak přibývalo problémů, ztrácel břidlicový plyn v očích politiků přitažlivost.
