BIS: Ruští agenti se vracejí k sovětské praxi

Ruští agenti byli trnem v oku české kontrarozvědce i v loňském roce. Vyplývá to z výroční zprávy Bezpečnostní informační služby. Ruské zpravodajské služby se soustřeďují na některá občanská hnutí, ale snaží se vydobýt si vliv i v české politice a státní správě. "Vrací se k sovětské praxi," uvádí BIS.

"My zaznamenáváme na našem území dvě ruské zpravodajské služby, a to Zahraniční tajnou službu SVR a GRU, ta je vojenská. Jejich činnost se někdy překrývá," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ mluvčí Bezpečnostní informační služby Jan Šubert.

ČTĚTE TAKÉ: BIS: Ruské rozvědky chtějí v Česku vyvolat odpor k radaru
                               Ruské agenty v Česku zajímá ekonomika

Agenti se v Česku opět orientují na občanská hnutí. Většina jejich členů přitom ani netuší, kdo je ve skutečnosti podporuje. "Jedná se o oběti, které jsou pod rouškou ušlechtilých idejí zneužívány ke zcela jiným účelům," píše se ve zprávě.

Nově se ruští špioni snaží proniknout do státní správy a české politiky. Soustřeďují se především na členy parlamentu, jejich asistenty a pracovníky oddělení zahraničních styků jednotlivých politických stran, a to už od roku 1990.

Práce ruských zpravodajských služeb se podle BIS vrátila k sovětské praxi, snaží se přes agenty prosazovat své zahraničně-politické zájmy. "Formy a metody, které pro svou činnost zpravodajské služby využívají, jsou do značné míry inspirovány formami a metodami, které v 80. letech 20. století sovětská špionáž úspěšně uplatňovala k ovlivňování mírového hnutí v Evropě," vysvětluje BIS.

ČTĚTE TAKÉ: O Česko se zajímají agenti, potvrzuje armádní rozvědka

V roce 2008 zůstali ruští zpravodajové až do 25. září v útlumu. Česká republika totiž slavila 40. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. "Rusko by riskovalo výraznější projekci stínu sovětské invaze do Československa nejen na gruzínský konflikt, který v té době probíhal, ale také na otázku vybudování amerického radaru v České republice," komentuje zpráva.

Ženy pro život na Zemi a KGB

Šestatřicet členek spolku "Ženy pro život na Zemi" přitáhlo před velšskou základnu Greenham Common v Berkshiru 5. září 1981. Chtěly s vojenským velitelem diskutovat o umístění 96 raket s plochou dráhou letu s jadernými hlavicemi. Armáda je ignorovala. Ženy se tedy rozhodly rozbít tábor v těsné blízkosti plotu základny.

Úřady byly zaskočeny a během šesti měsíců se malé ležení proslavilo po celé Británii. Za dalších 12 měsíců (1. dubna 1983) se okolí základny stalo místem masového protestu. Desetitisíce demonstrantů (organizátoři hovoří o 80, policie o 40 tisících) utvořily "protijaderný" řetěz v délce 22,5 kilometru. Rakety přesto na základně Greenham Common byly.

O rok později došla trpělivost okresní radě v Newbury, která nechala ženy násilím odvézt. K ničemu to nevedlo, všechny byly večer zpátky. Nakonec se jejich protest protáhl na devatenáct let. Poslední aktivistky opustily okolí základny až v roce 2000, přestože poslední nukleární hlavice zamířila za oceán už roku 1991.

Během dlouhých devatenácti let, kdy ženy tábořily u základny, se mnohokrát spekulovalo o tom, že sovětská KGB "Ženy pro život na Zemi" financuje. Spojení se nikdy nepodařilo prokázat a vznikly maximálně zesměšňující popěvky o "špinavých squatterkách z Greenhamu".

BIS: Lobbisté měli přístup k citlivým informacím

BIS dnes také uvedla, že podnikatelsko-lobbistické skupiny měly v minulém roce přístup k citlivým informacím o veřejných soutěžích, státních dotacích a legislativním procesu. Zároveň ve svůj prospěch uplatňovaly vliv na důležitá rozhodnutí při správě státního majetku. Podle ní se podnikatelská uskupení zajímala zejména o obchodní činnost Správy státních hmotných rezerv, o resort ministerstva zemědělství a o státní podnik Lesy České republiky. "Tyto skupiny využívají nestandardních praktik od lobbismu na hraně zákona, klientelismu, až po klasickou korupci," konstatovala zpravodajská služba na svých internetových stránkách. Uskupení se podle ní snaží získat neopodstatněné výhody a zvětšovat zisk na úkor státu. Významně tak deformují podnikatelské prostředí v České republice. V případě ministerstva zemědělství se snažili lobbisté ovlivnit rozhodování úřadu a jeho podřízených organizací, u Správy státních hmotných rezerv se pak střetly různé zájmy podnikatelských skupin v otázkách způsobu prodeje zásob podniku, zprostředkování jeho obchodů a nákupu ropy. U Lesů České republiky chtěla mít uskupení vliv zejména na personální a obchodní záležitosti společnosti.

Ilustrační foto: Profimedia