Názvy ulic: jak Palach porazil Rudou armádu

Po listopadu 1989 zmizela z českého místopisu řada jmen. Ulice jako Leninova, které dříve nechyběly v žádném českém městě, bychom dnes hledali stěží. Přesto mnohé názvy typické pro minulý režim přetrvaly dodnes.

„Dobrý den, můžete mi poradit, jak se dostanu do Marxovy ulice?“ Ač by se možná zdálo, že tato otázka patří do minulosti, ve skutečnosti tomu tak není. Ulici tohoto jména najdete i téměř osmnáct let po sametové revoluci hned v devíti městech (mezi nimi nechybí ani okresní města Hodonín, Ústí nad Labem nebo Karviná). Čím si tuto poctu vysloužil právě německý politický ekonom a filozof, jehož teorie třídního boje ovlivnila život obyvatel části střední a východní Evropy na dlouhých 40 let (a někde i na víc), není zcela jasné.

Zajímavé ovšem je, že jeho o něco málo mladší kolega Bedřich Engels je českou veřejností oblíben podstatně méně. Jeho jméno nese pouhá jedna ulice, a to konkrétně v obci Odry v okrese Nový Jičín (zároveň tu najdete třeba ulici Marxovu nebo Fučíkovu).

Místopisnými názvy, nad nimiž musí široká ruská duše zaplesat, v hojném počtu oplývá další město Moravskoslezského kraje – Karviná. Kromě Němce Marxe se tu nachází ulice pojmenované po ruském matematikovi a fyzikovi K. E. Ciolkovském, pedagogu A. S. Makarenkovi nebo propagandistickém básníku V. V. Majakovském. Najdete tu ulice věnované kosmonautům obecně i jmenovitě V. V. Těreškovové nebo prvnímu muži ve vesmíru J. A. Gagarinovi; nechybí ani ulice Rudé armády (poťouchlá souhra okolností ji umístila do přímého sousedství ulice 17. listopadu, která na ni ústí).

Vedle toho se zde najdou i další jména typická pro komunistickou uliční nomenklaturu. Snad si vzpomínáte na dříve oblíbené názvy jako náměstí Budovatelů (nenechte se mýlit, v Česku je ulic a náměstí tohoto jména včetně Karviné celkem 71), Pionýrů, třída Družby…

Na věčné časy a nikdy jinak? 

Rozložení podobně laděných a dnes již mnohdy - obzvlášť mladším generacím - kuriózně znějících názvů po českých a moravských městech přitom není rovnoměrné. A patrně ani náhodné. Celá třetina z vybraných názvů ulic (cílem článku rozhodně není podat jejich úplný výčet) leží na území tří ze čtrnácti krajů, a to konkrétně Moravskoslezského, Ústeckého a na Vysočině.

Nejspíš nebude náhoda, že jde právě o ty kraje, v nichž dosáhl levicový tandem ČSSD – KSČM v loňských parlamentních volbách největších úspěchů. Ve všech třech krajích získal v součtu přes 50 procent voličských hlasů. Naproti tomu v Praze, kde je politická orientace voličů tradičně pravicová, se podobné názvy vyskytly pouze dva.

Došlo přitom k řadě nedůsledností. V hlavním městě byla například zrušena ulice Rudé armády, která sice neodmyslitelně patří k Čechy nepříliš milovanému Sovětskému svazu, ale zároveň lze jen stěží zpochybnit fakt, že osvobodila velkou část našeho území od Hitlerových vojsk. Přitom v Praze zůstala ulice pojmenovaná po sovětském vojevůdci, maršálu Ivanu Stěpanoviči Koněvovi, který se - kromě účasti na osvobozování Prahy - v roce 1956 podílel na krvavém potlačení povstání v Maďarsku.

Z pražských místních názvů byl vymýcen také komunistický novinář Julius Fučík, který se před svou smrtí stihl provinit „jen“ šířením zločinné ideologie. Ironií osudu „jeho“ pražskou ulici po převratu zdědil Emil Kolben, tedy představitel všeho toho, proti čemu Fučík celý život brojil.

Víte ve svém okolí o podobných paradoxech, jako je sídlo KSČM v ulici Politických vězňů? Autorka článku s radostí uvítá Vaše podněty a připomínky na emailu: podzimkova@tyden.cz.

Foto: Tomáš Nosil, archiv