Tanky místo sněhuláků
Zima 1941: místo sněhuláků Pražané stavěli tanky

Pražské Senovážné náměstí ozdobil v lednu 1941 sněhový tank,  uplácali ho tamní stánkaři z nenadálé sněhové nadílky. Na Staroměstském náměstí zahájila okupační správa sbírku na zimou promrzlé německé vojáky a Pražané ve Stromovce zkoušeli módní skijöring - jízdu na lyžích v závěsu za koněm. 

Válečná zima roku 1941 začala silnými mrazy. „Mrazy byly až -20 °C silné, pak napadal sníh a silnice byly zaváty, takže byla vyhlášena pracovní povinnost na odhazování sněhu," zhodnotil zimu kronikář Radotína. „Sněhu téměř denně přibývalo, takže v některých místech bylo až dva metry sněhu. Po celou zimu sníh neslezl," zapsal si kronikář Těchobuze na Vysočině. V Sedmihorkách na Jičínsku byla na počátku zimy zastavena železniční doprava z Jičína do Železnice, neboť vítr na trať nafoukal až šest metrů vysoké závěje. „Takové spousty sněhu nikdo nepamatuje," konstatoval kronikář Sedmihorek.

Skijöring ve Stromovce

Také Praha byla od počátku ledna zavalena sněhem a všude po městě vyrůstaly sněhové sochy, mimo jiné i několik „vítězných tanků". Svoji loajalitu k novému režimu a říši potvrdili třeba zaměstnanci ovocnářských stánků v Praze, kteří tankem uplácaným ze sněhu ozdobili Senovážné náměstí v centru Prahy. Snímek tanku pak zveřejnil časopis Pestrý týden, orgán protektorátního hnutí Radosti ze života, což byla česká obdoba organizace Kraft durch Freude (Radostí k síle), která dbala o volný čas pracujících. Tuhé mrazy z počátku roku 1941 využilo například hnutí Radosti ze života k vyhlášení akce Kluziště do každé obce a na zamrzlé Vltavě zřídilo hned čtyři profesionální hokejová hřiště. Samotná Praha podle časopisu nabízela i „krásná lyžařská zákoutí", mimo jiné v Butovicích, ve Stromovce či v Divoké Šárce.

Ve Stromovce byl dokonce provozován módní skijöring, jízda na lyžích v závěsu za koněm. „Skijöring předpokládá dokonalé jezdce, mnoho sněhu a široká prostranství venkova. A přece lze skijöring pěstovat i ve velkých městech, jak dokládají momentky z pražské Stromovky," líčila reportáž Pestrého týdne z 25. ledna 1941. Totéž číslo časopisu přineslo i dramatické momentky z bojišť, třeba reportáž o „bdělé obraně" německého protiletadlového vojska a „stálém útoku na Anglii". Článek doplňovaly snímky rozbombardovaného Londýna či hořících britských letišť.

Praha se učí lyžovat 

Praha ovšem nebojovala - snad až na pár stovek odbojářů - v ilegalitě. Praha se učila lyžovat. „Radost ze života zahájila na četných vhodných místech obvodu Velké Prahy lyžařský výcvik s heslem - Radost ze života naučí zadarmo každého lyžařiti. O kursy jest pochopitelně velký zájem."     

Děti se zase dočkaly uhelných prázdnin, byť v Praze kratších než na venkově. V některých obcích se totiž kvůli nedostatku paliva neučilo až dva měsíce. „Poznamenávám, že rok 1941 začíná tuhou zimou, velkými vánicemi a závěje dosahují značné výše. Tuto zimu zajíci ohlodali velké množství ovocných stromů tak, že nám vznikla v naší obci velká škoda. Ve škole pro nedostatek topení byly dva měsíce mimořádné prázdniny," uvedl kronikář obce Koryta, která leží nedaleko Mnichova Hradiště. 

Kožichy pro wehrmacht

Množství sněhu trápilo i postupující německou armádu, takže byla vyhlášena takzvaná sbírka „zimní válečné pomoci". Na Staroměstském náměstí v Praze vyrostl při této příležitosti pomník s říšskou orlicí, který měl upomínat na heslo sbírky stanovené samotným Adolfem Hitlerem: „Nikdo nesmí hladovět ani mrznout!" Sbírka byla finanční i materiální a zasáhla každičkou vesnici v českých zemích. Toto je zápis, který o sbírce učinil kronikář Sedmihorek v Českém ráji: „Pro německou armádu pořádána sbírka teplého šatstva, kožichů a kožešin. Po venkovských obcích se sebere málo, zde je málo těch kožichů."   

Fašistickou Osu třeba překvapilo velké množství sněhu v Albánii, časopis Pestrý týden ale i tak přinesl z obsazování této balkánské země optimistickou fotoreportáž. „Ani spousty sněhu, ležícího na albánských letištích, nemohly omezit italskou leteckou činnost," popsal časopis snímek zasněženého italského letounu.

Zima až do května

Zimní počasí v roce 1941 trvalo neobyčejně dlouho. „Ještě 4. května napadl sníh na 5 cm, 9. května byl mráz 4 stupně, 10. května vánice, že ještě druhý den byl Kozákov bílý jako o vánocích," zapsal si kronikář Sedmihorek. V Deštném v Orlických horách se zase uchoval zajímavý zápis místního faráře Josef Volfa, který do městečka nastoupil v půli dubna 1941. „Na faru jsem se nastěhoval dne 17. dubna 1941. I když zima už téměř končila, bylo ještě všude tolik sněhu, že jsem si musel proházet lopatou cestu. Sníh před farou dosahoval až do výše telefonních a osvětlovacích sloupů. Zima na horách ukázala svoji sílu!"