Odborná psychická pomoc je při léčbě rakoviny stejně důležitá jako kvalitní a včasná léčba. Jenže onkologové na psychoterapii nemají čas, je jich málo a pacientů stále přibývá. Naštěstí existují dobrovolnické organizace, které pacientům pomáhají vyrovnat se s nemocí a snadněji se vrátit do normálního života.
"Když jsem se dozvěděla, že mám rakovinu, byl to šok," říká Pavla Tichá, které lékaři na jaře 2004 diagnostikovali karcinom prsu ve třetím stadiu. Podstoupila tři etapy chemoterapie, dvě operace, v současnosti chodí ještě na radioterapii.
ČTĚTE TAKÉ: Léčba rakoviny se zlepšuje, nemocných přesto přibývá
"V průběhu léčby jsem začala zjišťovat, jak může být důležitá psychická pomoc. Samozřejmě jsem měla strach o život, z bolesti... Svým blízkým si člověk raději nestěžuje, i pro ně samotné byla moje nemoc těžko stravitelná. Proto mi velmi pomohl psychoterapeut, u něho jsem se mohla v klidu vybrečet a úplně se uvolnit," vypráví Pavla Tichá.
Onkologové na psychiku nemají čas
Jenže psychická pomoc pacientům s rakovinou není pravidlem. Onkologové se sice skvěle starají o jejich fyzický stav a poskytují jim tu nejkvalitnější léčbu, ale pečovat také o jejich psychický stav už bohužel nestíhají. "Pokud se onkolog snaží o pacienta starat i po psychické stránce, dělá to jen z dobré vůle. Ve skutečnosti to v popisu práce nemají," upozorňuje lékařka Petra Tesařová z Onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. "Navíc jim na takovou péči nezbývá čas, pacientů je čím dál víc a odborníků pořád málo," dodává Tesařová.
Pomůžou dobrovolníci
Řešením jsou občanská sdružení dobrovolníků, kteří se specializují na psychosociální pomoc lidí s rakovinou i jinou dlouhodobou nemocí. Podobnou organizaci založila i Pavla Tichá. "Při vlastní nemoci jsem zjistila, že je dobré nebýt na svůj strach sama, a právě to mě vedlo k založení sdružení Amelie," říká její zakladatelka a ředitelka.
Její organizace nabízí jak dlouhodobou, tak nárazovou péči, kdy se člověk ozve, když potřebuje. "Máme psycholožku i terapeutku a snažíme se pomáhat nejen nemocným, ale i jejím příbuzným a blízkým," popisuje Pavla Tichá.
ČTĚTE TAKÉ: Pubescenti se na onkologii dostávají pozdě, stydí se
Podobné sdružení založila i psychoterapeutka Olga Kunertová. "V ideálním případě by měl psychicky pomáhat onkolog, tak to ale bohužel nefunguje, proto pomoc závisí na dobrovolnících," říká Kunertová. Odborníci z jejího sdružení Gaudia dochází přímo k pacientům do nemocnic, kromě toho poskytují i sociální poradenství, které pacientovi pomáhá vrátit se k původnímu životu. "V budoucnosti bychom rádi začali n žádost pacienta docházet až k němu domů," plánuje Olga Kunertová.
Foto: profimedia.cz
