Justičních omylů jsou v Čechách podle spolku Šalamoun desítky

Justiční omyl. Ve vězení může říct o sobě každý, že je tu omylem. Když se ale za mřížemi ocitne opravdu nevinný člověk, rázem má ze života peklo. Zkažená pověst, zkažené vztahy, zkažený život. Václav Peričevič ze Spolku Šalamoun tvrdí, že s těmito případy mají čím dál tím víc práce.

Kolik má Šalamoun za sebou zhruba případů, kdy pomohli zvrátit původní rozhodnutí soudu v neprospěch nevinného člověka?

Nerozhodujeme o vině či nevině odsouzeného. O tom rozhoduje soud. My jen poukazujeme na nesrovnalosti v nejrůznějších případech, kdy se ukázalo, že ten už odsouzený člověk to nakonec nespáchal. Buď se k činu přiznal někdo jiný nebo se prokázalo, že čin se vůbec nestal. Za dobu naší činnosti jsou těch případů desítky.

Jaké jsou ty nejznámější?

Teď asi Lukáš Nečesaný, který byl s konečnou platností zproštěn obvinění. Rudik Avlastimov, Jaroslav Schindler, Jan Eliáš, Jan Šafránek a další. Nejhorší je, že i když je soud osvobodí,  oni už nikdy nikomu nevysvětlí, že jsou nevinní. Stejně na nich ulpí jakési podezření podle českého přísloví: "Na každém šprochu, pravdy trochu." To aby si změnili jméno a odstěhovali se. A i když je stát odškodní - a to taky ne vždy chce dělat - tak mají stejně zničený život. Jako nevinně odsouzený Schindler. Měl těsně před maturitou. Když ho po dvou letech konečně pustili z vězení, na vysněnou vysokou školu už potom ani nešel a dnes prodává letáky v Rakousku.

Proč si myslíte, že k těmto pochybením dochází?

Soudy jsou zavalené případy, soudci jsou přetížení. Ne vždy si čtou ty spisy dopodrobna. A taky když už si vytvoří nějakou představu, jak to bylo, tak podle toho tu a tam leccos přihnou, jen aby se jim to do té představy hodilo. Policisté jsou odměňováni za objasněnost případů, takže jsou ochotni v řadě případů na obviněného "přitlačit", aby se nakonec přiznal. To je případ Romana Ševčíka, který zbytečně ztratil 30 let života. Chceme vyvolat nové řízení, i když po tolika letech je těžké najít nějaké nové skutečnosti. Další kapitolou sama pro sebe jsou znalecké posudky, o které se soudce opírá především. Často jsou dělány narychlo a bez důkladného zkoumání. A co se týče například pachových stop, ty bývají často jediným spojujícím prvkem mezi údajným pachatelem a místem činu. Přitom celý tento vyšetřovací postup je dle předních odborníků velice problematický.

Díky jakým systémovým změnám by se dalo justičním omylům předcházet?

Ony ty zákony, které u nás v platí, jsou v podstatě v pořádku. Je to především o lidech. Jako například v případě Petr Kramný. Ve spisu, v přepisu nahrávky rozhovoru Kramného se svojí tetou, je zapsáno, že jí řekl, že mu to tam v tom Egyptě všechno vyšlo. Když si ale tu nahrávku poslechnete, je přístupná na youtube, tak zjistíte, že tam ta věta není. Že si jí tam připsal ten policajt a na ní pak celý případ stojí. Vítáme očekávanou změnu v zákoně, kdy by teď sporné případy přezkoumával jiný soudce než ten, který už případ soudil. Eliminuje se tak možný vliv ega, kdy ten soudce nebo ta soudkyně nemusí být ochotní připustit, že udělali něco špatně.

Nebojíte se, že můžete naopak pomoci propuštění skutečného zločince, kterému se podaří přesvědčit vás o své nevině?

O jeho propuštění či zproštění viny může rozhodnout jenom soud. My jenom vznášíme pochybnosti. Nemyslete si, že se nás nesnaží nejrůznější odsouzení nebo jejich advokáti použít nebo i zneužít v jejich kauzách. My ale nejsme nějaký spolek pseudohumanistů. Pokud někdo spáchal zločin, ať je odsouzený. Po právu. Když je ale odsouzen někdo nevině, snažíme se pomoci. Ono dnes není jednoduché dovolat se spravedlnosti. I z finančního hlediska. Rodiny se zadlužují, aby si mohli dovolit dobrého advokáta. Spolek Šalamoun si dal při svém vzniku za cíl pomoci s transformací komunistické justice ve spravedlivý soudní systém. S tím, že pak bude moci už brzy ukončit svou činnost. Teď jsme však zavaleni prací čím dál tím víc.