Názor odborníka
Minář není Havel. Demonstranti nevědí, co chtějí, říká politolog

V neděli plánují organizátoři Milionu chvilek pro demokracii další demonstraci proti premiérovi Andreji Babišovi a ministryni spravedlnosti Marii Benešové. Podle politologa Zdeňka Zbořila je však hlavním motivem upřílišněné kritičnosti nenávist. Zároveň upozorňuje na fakt, že sice víme, kdo by neměl sedět ve vládě a na Hradčanech, ale už nevidíme možnou alternativu. V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ se vyjádřil také k výsledkům voleb do Evropského parlamentu a přiznal, že úspěch Pirátů a SPD spatřuje zejména v bezradnosti voličů.

Napříč členskými zeměmi EU zaznívá názor, že ve volbách do Evropského parlamentu zvítězily krajně pravicové strany. Je to pravda? Co se tím změní?

V Evropě a EU se téměř dvě století dohadujeme, co je to levice, pravice, střed a všechna možná zastavení mezi těmito dvěma póly politického manicheismu. Masaryk citoval jednou Karla Havlíčka Borovského, který tvrdil, že existují jen dva typy politických stran. Strany slušných a neslušných lidí. Europoslanec Zahradil také už před lety řekl, že lineární vidění politického spektra mohou používat jen lidé, kteří nikdy neviděli buňku nebo krystal. V Německu rádi používají označení pravicový extremismus pro postoje mající původ v německém nacionálním socialismu, a tak se vlastně touto metaforou jen zakrývá, že Hitlerovi dědici tam ještě existují. Někdy dokonce i bez prožitku metamorfózy viny.

Já bych si proto dovolil říct, že nikoli vyhrály, ale dosáhly úspěchu politické strany, které ve svých programech kladou důraz na stát a národ, a to odlišně v různých členských zemích. A naopak prohrály, ale nezmizely, takzvaně tradiční politické strany - socialistické, sociálnědemokratické, ale i křesťanskodemokratické a křesťanskosociální. Fenoménem pak jsou Zelení a Piráti, kteří dnes mají ke "světové revoluci" blíž než téměř zanikající komunisté. Jsme tedy na začátku doby vysvětlování a snahy pochopit, oč komu jde, a obávám se, že to bude trvat dlouho a že se změní mnohá předsevzetí, než byla ta předvolební. Bude to mít ale jednu výhodu, že se totiž relativně rychle ukáže, kdo se nechá v evropských strukturách zkorumpovat nejen materiálně, ale i morálně.

Jak hodnotíte výsledky v České republice?

Dovolil bych si vypůjčit citát z půvabné knihy Andrého Mauroise. Doktor O´Grady vypravuje hodnocení bolševické revoluce v Rusku 1917: "Po citové stránce je to velký úspěch, ale ekonomicky to bude hotové neštěstí." Abych nebyl hyperkritický, zdálo se mi, že v ČR pomohla Pirátům, ale i SPD, bezradnost voličů, kteří něco chtěli, ale nevěděli co. Proto všichni mluvili o tom, že je třeba "reformovat" EU, ale všichni věděli, že se jim to nemůže podařit. A tak je jejich voliči volili jen proto, že byli méně vizuálně známí, chovali se trochu jinak, třeba i neobratně než většina "staroevropanů".

Čím si vysvětlujete vzestup alternativních stran a neúspěch těch tradičních? Co se tím voliči snaží vyjádřit?

Myslím si, že v těchto volbách se na jejich výsledcích významně podíleli ti, kteří volit nešli, a teprve potom ti, kteří v sobě našli vůli vyslechnout si předvolební sliby, o kterých obě strany (kandidáti a voliči) věděli, že jsou nesplnitelné. Možná v tom hrála svou roli i skutečnost, že i ti staří známí přišli na to, že chtějí být zvoleni, až několik týdnů před volbami, a že vůči těm, kteří je chtěli volit, bylo takové chování až nezdvořilé.

V eurovolbách zvítězilo hnutí ANO. Proti předsedovi hnutí a ministryni spravedlnosti se koná jedna demonstrace za druhou. Ta poslední má proběhnout na Letné. Mají podle vás lidé důvod demonstrovat? A lze tím něčeho dosáhnout?

Samozřejmě jde dosáhnout lecčeho. Jen jde o to, zda nejen účastníci demonstrací, ale i jejich organizátoři vědí, čeho chtějí dosáhnout. Pak stačí, že po dvou měsících nadávek nové ministryni spravedlnosti napíše Karel Fenyk, místopředseda ústavního soudu, co si o Marii Benešové myslí, a veškeré úsilí organizátorů a takzvaných celebrit se ukáže být směšné. Víc než směšné je hloupé. Je vidět, že ta upřílišněná kritičnost má hlavní motiv nenávist a je jedno, kdo má být jejím předmětem. Pokud si organizátoři myslí, že mají sílu uskutečnit státní převrat a napodobit listopad 1989, měli by víc přemýšlet o tom, kdo nejen ten "manuál listopadu 1989" dával dohromady, ale také kdo se jím řídil a jakou měl tehdy podporu.

Lze považovat organizaci Milion chvilek pro demokracii za politický projekt nebo kampaň k chystané politické straně?

Zatím to vypadá, že existuje klub organizátorů, seznam přispěvatelů a ve stínu se pohybujících politiků s prošlou garanční lhůtou, ale program, kvůli kterému byli v listopadu 1989 lidé ochotni riskovat, zatím neznáme. Víme sice, kdo by neměl sedět ve vládě nebo na Hradčanech, ale nevíme, kdo by si tam místo těch, kteří tam jsou  "z vůle lidu", jež se projevila ve volbách, měl sednout, a co by tam dělal. Udílel amnestie, zestátňoval, aby mohl privatizovat, nebo inspirován usnesením Poslanecké sněmovny "odhaloval nepromlčitelné zločiny", ke kterým docházelo v době privatizace a restitucí?

Zatím se mi zdá, že Milion chvilek není Občanské fórum, to mělo jiný étos a jiné reprezentanty. Minář, pokud nesehraje roli "mrtvého studenta Šmída", není Václav Havel. Ani Václav Malý, který ho sice dnes podporuje a možná přijde na Letnou. I on už má za sebou svou vlastní historii. A kdo si vzpomene na nějaký ten Melantrich, balkon, ale i na sociální složení sympatizantů, tak by "organizátorům" přál, aby si to zkusili raději jako politická strana nebo hnutí. Jinak budou muset stále čelit podezření, že jednají v rámci nějaké konspirativní praxe, navíc z dovozu.

Měl by se podle vás premiér Andrej Babiš setkat s iniciátorem demonstrací Mikulášem Minářem?

Zatím Minář k takovému jednání nemá mandát, i když, pokud se nemýlím, někde v Právu tvrdil Václav Bělohradský, že tomu tak je. Andrej Babiš zatím má svou ústavní legitimitu a cokoli by mu Minář navrhoval, bude mít význam jako názory jedné nátlakové skupiny, o které zatím nevíme nic jiného, než že ji mají rádi herečky i herci, muzikanti, lidé okolo České televize a uvnitř, a "drobní přispěvatelé".

Premiér Babiš se nepotýká pouze s demonstranty, ale i s auditem EK. Jsou to už dostatečné důvody k tomu, že by měl premiér odstoupit?

Ačkoli je to zbožné přání snad několika tisíc lidé, víme o mnoha tisících, kterým by to vadilo. Včetně těch, kteří přísahali jen na jednu ústavu. Ten slavný audit byl znevážen nejen jeho iniciátory a spolutvůrci, ale i těmi přespříliš ochotnými, kterým šlo jen o to, jak říkala jedna studentská aktivistka z listopadu 1989, "sejmout Babiše". Navíc se mi s přibývajícími informacemi zdá, že jde také o realizaci plánu Martina Schultze (SPD) "sebrat ČR dotace, pokud nebudou souhlasit s kvótami", na který bychom snad nemuseli dnes zapomínat.