Americký sen Mirka Topolánka

Mirku Topolánkovi se minulý týden splnil velký sen. Gratulujeme! Udělal si velký výlet do Ameriky, dostalo se mu přijetí v Bílém domě, a zdálo se mu dokonce, že zlepší podmínky pro cestování českých občanů do USA. Co víc, českého premiéra něco osvítilo.

Zřejmě při dlouhém letu přes oceán měl čas přemýšlet nad smyslem lidského bytí a objevil v sobě netušený humanistický rozměr vlastní duše, jeho cesta měla totiž ještě jiný, vyšší cíl. Jak sám prohlásil, nikoli rozhovory o radaru nebo vízech, ale jeho jednání o lidských právech (program „českého kosmického průmyslu“, který začleňoval do amerického, raději diskrétně pomiňme) byla tím transcendentálním rozměrem jeho epochálního výletu. Na paměť toho bude nosit i bílý gumový náramek – dárek od amerického ministra obchodu, který má vyjadřovat jeho touhu po změně, po zlepšení lidských práv na Kubě, v Barmě nebo Bělorusku. Z Mirka Topolánka se prostě klube státník světového formátu. I když na tu pravou velikost si budeme muset chvilinku počkat.
   
V každém případě ve Washingtonu dokázal vytvořit unikátní situaci: na společných fotografiích George Bush vypadal vedle Mirka Topolánka jako plachý, vnímavý intelektuál. Ale když „dreams come true“, je to už složitější. Sny a představy máme každý jiné. Člověk by řekl, že když už má o něčem snít, tak ať je to alespoň v tom snu, jak má být. V případě českých občanů cestovat do USA jako Němci, Angličané nebo Slovinci, tedy koupit letenku, vzít pas, na letišti pak na všetečné otázky imigračnímu úředníkovi odpovědět, že bude tam a tam a domů poletí třeba po neděli, až udělá v New Yorku výhodný nákup, když ten kurs dolaru je tak neuvěřitelně výhodný. Takovou představivost ale český premiér nemá, místo toho domů přiváží příslib dohody, podle níž jedna buzerace vystřídá druhou. Dnes zaplatíte dva tisíce tři sta korun, vyplníte opravdu nepříjemný dotazník, absolvujete pohovor na americké ambasádě a na 94 procent dostanete vízum. A máte pokoj na deset let. Podle nových pravidel budete muset odpovídat na stejně nepříjemné otázky, ohrožující vaše soukromí mnohem více než nyní. Takový elektronický dotazník pak budete muset vyplňovat každé dva roky a riziko, že vás americký imigrační úředník pošle šupem domů, bude mnohem vyšší.
  
Zkrátka, co člověk, to jiný sen. Mnoho důvodů k radosti nemohou mít ani eurorealisté, kterým by mohla Topolánkova vízová akce připadat jako parádní kousek českého vykuka, jenž vyzrál nad vrchností z Bruselu. Evropa sice pro svobodné a důstojné cestování Čechů za oceán nic valného neudělala, ale stěží si lze představit, že by velké evropské země přistoupily na tak podezřelé podmínky, jaké přiváží český premiér.
   
Mirek Topolánek si však svůj americký sen splnil.
 
Hezký týden