Očima Vladimíra Baráka
Lékaři a zdravotníci: už není čas ztrácet čas, stávka je namístě

Celých šest měsíců přežíval ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) ve funkci bez viditelných problémů. Vystačil si s turné po nemocnicích, kde si povídal s místními papaláši, čas od času odvolal ředitele té či oné instituce, například svého předchůdce ve funkci, šéfa Fakultní nemocnice Ostrava Svatopluka Němečka. Příjemný vzhled, dynamičnost a nezpochybnitelný sex-appeal sklízely své plody. Z mladého ministra se málem stal nejpopulárnější politik. Působí rozhodně a jako člověk s jasnou vizí, jak má zdravotnictví vypadat.

Ale období hájení je očividně pryč a mladíka s vysokou inteligencí a podmanivým hlasem čekají první zatěžkávací zkoušky. Odborový svaz pracovníků ve zdravotnictví minulý pátek vyhlásil stávkovou pohotovost. Po vládě požaduje, aby dodržela slib o plošném desetiprocentním růstu mezd ve zdravotnictví od příštího roku. Adam Vojtěch to očekával, ostatně co by to bylo za ministra zdravotnictví, kdyby nečelil nějaké té stávce? Jenže aktuální protest je výrazně odlišný od těch, které zažívali ministři v minulosti. Tentokrát je totiž stávka opravdu namístě.

Hlavními hybateli dění nejsou lékaři, jak tomu bylo dříve. Svaz pracovníků ve zdravotnictví není Česká lékařská komora. V tomto případě se připojují i zdravotní sestry nebo pečovatelky. Nejde o profese, nad kterými můžeme mávnout rukou. Ve zdravotnictví pracuje asi 260 tisíc lidí, v sociálních službách kolem sta tisíc. Nejvíce, asi osmdesát tisíc, je zdravotních sester. Jejich hrubý plat byl loni ve státní sféře průměrně 36 tisíc korun, v nestátní neuvěřitelných 24 200 korun. A pečovatelky a pečovatelé, kteří se starají o seniory, handicapované, sociálně vyloučené? Ti dostávají devatenáct tisíc hrubého měsíčně. Ostuda. O učitelích a nízkých platech se píše dnes a denně. Že lidé, již zasvětili svůj život pomoci druhým, jsou na tom ještě hůř, nikoho moc nezajímá. Novináři se věnují jiným věcem. Proto je moc dobře, že se odboráři konečně ozvali.

Lepší vyhlídky jinde

V minulosti totiž nikdy nebylo tolik důvodů, proč by se měly platy zdravotníků a pečovatelek výrazně zvyšovat. Česká republika se těší hospodářskému růstu, který nám závidí dvě třetiny světa. Nezaměstnanost je na historickém minimu, daří se českým podnikům, i na daních se vybere víc. A výsledek? Raketově roste minimální mzda, platy v soukromém sektoru v průměru překročily třicet tisíc korun. Při takové konstelaci ministr zdravotnictví nabídne zdravotníkům čtyři procenta k platu navíc, což nelze označit jinak než jako výsměch.
Jenže na tento výsměch doplatíme všichni. V České republice chybějí tři tisíce lékařů, pětina mladých doktorů hned po promoci utíká do zahraničí.

Ten, kdo trochu ovládá cizí jazyk, se může poohlížet po práci v Německu nebo Británii. Proč by také ne, když je Německo velmi blízko, ale lékař tu dostane i čtyřikrát vyšší plat a další benefity, například nemocniční byt zdarma? Proč by se mladá pečovatelka měla starat o handicapované české dítě za dvacet tisíc měsíčně, když kousek od Brna, v Rakousku, dostane za starost o rakouské dítě až čtyřikrát tolik? Vyčítat si to rozhodně nemusí - chvályhodnou činnost bude vyvíjet, ať už je to v Česku nebo jinde.

Čekáme na vizi

Ministerstvo zdravotnictví v čele s Adamem Vojtěchem je nuceno urychleně představit vizi pro další desetiletí. Ta musí obsahovat důstojné podmínky pro zaměstnance ve zdravotnictví. Nemocnice za miliardy a přístroje za stamiliony možná zkvalitňují český zdravotní systém, tvoří ho ale lidé. To, co zatím resort představil, je žalostně málo. Vypadá to, že se o naše zdraví budou starat už jen sestry z Mongolska a lékaři z Ukrajiny, zatímco Čechy necháme odejít "za lepším". Místo toho, abychom vzdělávání českých lékařů zkvalitňovali, podlomíme ho tak, že ho otevřeme většímu množství studentů, ovšem bez personálního a materiálního zabezpečení. Ke stávkové pohotovosti je tedy řada důvodů. Snad bude právě tato pohotovost jedním z těch, proč vláda do zdravotnictví konečně přidá potřebné peníze.

P. S.: Našel jsem už šest miliard korun. Právě tolik peněz si totiž rozdělí dopravní společnosti za to, že od prvního září budou důchodci a studenti jezdit se slevou. Ostatně vlaky se budou hodit, až všichni pojedeme do Prahy, kde by snad ještě nějaký ten lékař mohl chvilku pobýt a snad i ordinovat.