Pátečník Jaromíra Slomka
Mor, požáry, prostitutky

Nakladatelství Paseka představuje v edičním plánu Michaela Borovičku (nar. 1951) jako publicistu a překladatele, který "se zaměřuje především na české dějiny 19. století". Tentokrát musel "svou" epochu rozšířit od středověku po současnost. Vznikla kniha Praha temná a tajemná (314 str.).

Autor pro svou práci zvolil podtitul Neturistický průvodce alternativní minulostí města. Míněny jsou ty stránky z pražské historie, jimiž se město nechlubí. Předmluva se jmenuje Odvrácená tvář hlavy království a pan Borovička v ní říká, na co se zaměřil. V první kapitole (Svědectví užaslých návštěvníků) cituje hlasy těch, kteří byli v minulosti Prahou šokováni, zkrátka se jim "nelíbila, dokonce ji považovali za místo ponuré a zcela nevhodné k žití, dobré nanejvýš jako kulisa strašidelného románu".

Druhá kapitola (Odpočívej v pokoji) pojednává o dějinách pražského pohřebnictví, o morových hřbitovech, ale třeba i o tom, že na Vyšehradě jsou pochováni mimo jiné "Karel Hynek Mácha, Jan Neruda, Svatopluk Čech, Karel Čapek či nositel Nobelovy ceny Jaroslav Heyrovský". Tady jako by pan Borovička zapomněl, že sliboval "alternativní minulost". Kvůli tomuto "tajemství" si mají lidé jeho kompilát kupovat? Co je na vyšehradském pohřebišti "neturistického"? Podobně objevuje Ameriku informací, že na Novém židovském hřbitově je pochován "spisovatel Franz Kafka". Ještě že napsal profesi, jméno už asi málokdo zná, z čtenářů Prahy temné a tajemné pravděpodobně nikdo, mohli by si jinak myslet, že to byl třeba swingový zpěvák.

Třetí kapitola (Oheň a voda) připomíná velké živelní katastrofy. V úvodu si pan Borovička zafilozofoval: " O obou živlech se říká, že jsou dobrý sluha, ale zlý pán. V Praze jako by spolu zápolily o pustošivější vliv. Hurikány se v našich klimaticky mírných končinách nevyskytují, běsnící vulkány ve zdejší krajině dávno vyhasly a ani zemětřesení tu nejsou obvyklá. Požáry měst jsou často dílem lidské neopatrnosti, někdy dokonce zlého úmyslu, ale velká voda je živel povýtce přírodní, před nímž i současný člověk stojí mnohdy bezradně." Pozoruhodné! A oslí můstek k další kapitole: "Město na Vltavě však neohrožovaly jen přírodní živly a epidemie zhoubných infekčních nemocí, ale také zločin, který tu - stejně jako v každém velkém městě - vzkvétal." Ovšemže se následující stránky jmenují Zločin a trest. Jak jinak! Mimo jiné nás autor zavádí do Daliborky za Daliborem z Kozojed. Jak neturistické a alternativní! Podobně neturistická a alternativní je zastávka na Staroměstském náměstí v místě exekuce z roku 1621. Jeseniovi prý kat před popravou vyřízl jazyk. Považte, jazyk!

Další kapitola je o prostituci, ovšemže se musí jmenovat Pod červenou lucernou, následuje pojednání Za zdmi Židovského Města (tam je povinně golem, jak by ne, taky Kisch, který ho marně hledal na půdě Staronové synagogy, to všechno už je zcela vymrskané, a přece o tom budou psát další a další objevovatelé "tajemna"). V kapitole Prý je to pochmurné město je řeč mimo jiné o Faustově domě, arciť neturistickém, a alternativním, závěr knihy patří zednářům.

Jazyk a styl? Hle (str. 13): "Hlava království ztratila značnou část své romantické pochmurnosti, která z ní činila oblíbenou kulisu, do níž autoři fantastické literatury s oblibou zasazovali svá díla." Hm, oblíbené, s oblibou. Nebo (str. 180): "Na rohu Rybné ulice a Dlouhé třídy se nacházela krčma Žbluňk. Její majitel Mamert Deyl také pěstoval přísné kastovnictví. V patře se nacházely místnosti, kam měli přístup jen ,slušní' hosté, kteří zřejmě ani netušili, že ve sklepě se nachází doupě pražských tuláků a jiných ztracených existencí." Nacházela, nacházely, nachází. Četl to vůbec někdo mezi autorem a tiskárnou? Snad lidé jmenovaní v tiráži? Nikdo z nich neví, že Pavel Eisner (prý to byl "literární vědec", inu, nebyl) nenapsal Češtinu poklepem i poslechem, jak se domnívá pan Borovička (str. 22), nebo že poměrně známá knížka Františka Langera se nejmenuje Pražské pověsti, jak stojí v soupisu použité literatury (str. 304)? Atd.

Zbytečná kniha. Takže i zbytečná glosa. Pardon.