Pán nás povede, věří Stanislav Velický

Sestry Kristýna a Abigail Velických, které v současnosti žijí v brněnském Klokánku, se nechtějí vrátit k rodičům. Jejich otec Stanislav Velický to však nevnímá jako své rodičovské selhání, ale jako spiknutí úřadů. Je přesvědčený, že jeho dcery manipulují lidé z Klokánku. A své přesvědčení se mu daří díky svému charismatu přenášet i na své okolí. Ne nadarmo má významnější pozici v takzvané místní církvi.

Jak si vysvětlujete, že k vám dcery nechtějí zpátky?

Je to práce vychovatelek z Klokánku. Navádějí je proti mně a jejich matce. Když za nimi byla Monika na návštěvě a Kristýna na ni byla drzá, vychovatelka ji vůbec neokřikla. Když byly holky v krizovém centru, takhle o nás nemluvily. Navíc Pokorná (ředitelka Klokánku) rozpoutala mediální kampaň, dostává prostor ve všech médiích, nechává holky lhát do televize.

O KAUZE ČTĚTE Otcova boží láska. Dokdy má rodič právo na dítě?

Takže původně měly vaše děti jiný názor?

Jediný, kdo chtěl od začátku zůstat v Klokánku, byla Kristýnka. Kluci tam nikdy nechtěli být, dokonce mi řekli, že plánovali útěk. Po návratu domů si stěžovali, že je v Klokánku vychovatelky bezdůvodně bily. Péťa má svou první zkušenost z nemocnice právě z doby, kdy byl v Klokánku. A naše mladší dcera Abinka se také chtěla vrátit domů. Postupem času se ale Kristýně a vychovatelce podařilo dostat ji na svou stranu. Ještě když byly děti v krizovém centru na Hapalové, vždycky Abinka plakala, když končila návštěva. A najednou nás nechce vidět?

Jinými slovy: viníte tedy pracovníky Klokánku z toho, že vám rozbili rodinu?

Pokorná (ředitelka Klokánku) chtěla původně naši rodinu úplně zničit, naváděla manželku, aby se se mnou rozvedla. To se jí díky Bohu nepovedlo, ale bohužel dosáhla toho, že naši rodinu rozdělila. Já ale vím, že nás Pán opět svede dohromady.

Když se cítíte takto poškozen, neuvažujete o tom, že na Fond ohrožených dětí podáte žalobu?

To víte, že mě to napadlo, a možná to udělám, pokud se v dohledné době holky nevrátí domů. Policie mě dvakrát vyšetřovala a dvakrát mi nic nedokázala. Z logiky věci tedy vyplývá, že všechny děti měly být dávno doma. Jenže nejsou a zdá se, že ještě dlouho nebudou. Zatím ale vše nechávám na vyšší moci.

Policie vás sice z ničeho neobvinila, prokázalo se však, že děti nadměrně trestáte, strašíte...

Žádné strašení nebylo. Jen jsem jim říkal, koho se mají bát. Pán Ježíš říká v evangeliu: Nebojte se toho, kdo může zničit vaše tělo, Satana, bojte se toho, kdo může zabít vaši duši. A to může jenom Bůh, Pán Ježíš vyzýval učedníky, aby se báli Boha. Když jsem viděl, že děti měly při trestání strach z trestu a ze mě jako trestajícího otce, říkal jsem jim, aby se bály Boha a zlých věcí. Pokud byly trestané, tak za to, že něco zlého provedly. Nikdy nedostaly jen tak pro nic za nic.

Vaše výchovné metody kritizuje i soudní znalec. Hodláte na nich něco změnit, pokud se dcery vrátí domů? Budete jim třeba povolovat zájmové kroužky? Přestanete je strašit?

Vůbec nechápu, jak k tomu, že jsem děti trestal nadměrně, psychologové došli. Jak to vědí? Nikdo se mě neptal. Navíc, já už teď třeba kluky trestám minimálně. A spíš jen slovem. Kroužky dětem nezakazuju, ale v Klokánku holky zapsaly na takové ty hříšné tance, a to pro křesťana není. Kluci zase měli v Klokánku chodit na bojová umění. To je taky v rozporu s naší vírou, mohl by je posednout zlý duch. A k tomu strašení: říkat dětem, že existuje dobro a zlo a že když budou dělat zlé věci, budou potrestány, to mi nepřipadá špatné.

Soud nyní nařídil znalecké posudky na vás a vaši manželku. Podrobíte se vyšetření?

Nemáme na výběr. Čekáme, kdy nám přijde dopis s výzvou, ať se dostavíme tam a tam. Snad budou psychologové objektivní a jejich závěr povede k tomu, že nám soud holky vrátí.

Nebojíte se, že vaše dcery přestaly v Klokánku věřit v boha?

Abinka měla krásný vztah k Pánu Ježíši a myslím, že ho jen tak neztratí. Kristýna si s Pánem povídala hůř, ale také se nebojím. Nebudu je nutit násilím, vím, že Pán je povede.

Myslíte si, že budete zase úplná rodina?

Víte, pro křesťany je rodina důležitá. A ta naše je zázrak. Svou ženu jsem poznal v Armádě spásy, kde jsem pracoval jako pečovatel a ona tam přišla jako klientka. Měla za sebou pohnutý život - vyrůstala v dětském domově, byla několikrát sexuálně zneužita. Spolu jsme to ale všechno překonali a navíc, podařilo se nám postavit veliké dílo, rodinu, které se teď Klokánek snaží zničit. Pán nás ale jistě znovu svede všechny dohromady.

Foto: Robert Zlatohlávek