Ministři na odpis a ministři s budoucností. Ukáže víkend

    Ministr pro evropské záležitosti Alexandr Vondra (ODS) je pro příštího půl roku téměř nejdůležitějším členem vlády. Česko předsedá Evropské unii a Vondra má v Evropě nejen dobré jméno, ale má taky celé předsednictví na starosti.

    Stejné argumenty hrají i pro ministra zahraničí Karla Schwarzenberga (SZ). Šéf diplomacie se těší velkému respektu nejen u zahraničních partnerů, ale i premiéra Topolánka a předsedy zelených Martina Bursíka. Jeho jméno by Bursík premiérovi k výměně zcela jistě nenabídl. Schwarzenberga teď v roli ministra zahraničí předsedající země bude částečně řešit i spory na Blízkém východě a kontrolovat i situaci mezi Ruskem a Gruzií. Nového ministra s diplomatickými schopnostmi toho stávajícího by Topolánek jen těžko hledal.

    Z vlády nebudou vyobcováni ani předsedové koaličních stran, tedy Martin Bursík (SZ) a Jiří Čunek (KDU-ČSL). Šéfy koaličních stran si Toplánek rozhněvat nechce a ani nemůže, už tak křehká koaliční spolupráce by tím byla destruována. Pro místopředsedu vlády Bursíka navíc mluví i to, že jeho ministerstvo pracuje bez problémů a své úspěchy umí velmi dobře „prodat" a vysvětlit. Velmi dobře se orientuje v Bruselu a je odborníkem v aktuální problematice „klimatického balíčku". Navíc jej má Toplánek rád.

    U prvního místopředsedy vlády Jiřího Čunka je situace složitější - podle všeho by jej Topolánek rád po jeho korupční aféře už dávno z vlády „propustil". Nelze ani jednoznačně vyjmenovat seznam Čunkových odborných kvalit. V jeho případě je pro premiéra důležitější síla lidovců, které má Čunek v zádech, než ministr sám. Lidé z Čunkova okolí spekulují o tom, že by jejích šéf mohl přesto ministerstvo opustit - ale jen proto, aby se přesunul na jiné. Vyloučena totiž nejsou ani „škatulata" mezi ministerskými stoly.

    Své věci si s největší pravděpodobností nebudou balit ani ministři za ODS, které nedávný bouřlivý kongres konzervativců stvrdil v pozicích místopředů strany. Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas, ministr vnitra Ivan Langer a minsitr zemědělství Petr Gandalovič tak od svých kolegů v ODS získali mandát a tím i důvěru stát ve vládních pozicích. Petr Nečas je navíc ministrem, který zatím ze svých reforem hladce prosadil vše, co chtěl. On i Langer jsou k Toplánkovi velmi loajální a loajální pozici nakonec zaujal už před kongresem i Gandalovič, o němž se dřív spekulovalo jako o ministrovi na odpis. Ivan Langer sice svou aférou, v níž podle policejních odposlechů lobboval za podnikatele, nedělá vládě dobré jméno, ale pro premiéra je důležitý. Stojí za ním velká část občanských demokratů na jeho rodné Moravě a dokonce i v Čechách, jak ukázal kongres. Rozzlobený Langer by mohl být pro jakéhokoliv předsedu ODS nebezpečný.

    Své místo ve vládě má patrně jisté i ministr školství Ondřej Liška (SZ). Školský resort, který převzal po zelené ministryni Daně Kuchtové, se mu podařilo stabilizovat. Respekt si získal i u silné lobby rektorů a podařilo se mu prosadit všechny reformy. Pro Bursíka a potažmo i vládu je to navíc velmi důležitý poslanec - jeho hlas může být tím, který rozhodne o radaru. Liška má k radarovým smlouvám výhrady.

    Velmi těžko je představitelný odchod i ministra financí Miroslava Kalouska (KDU-ČSL). Není sice zrovna oblíbencem předsedy lidovců Jiřího Čunka, ale tento silný ministr je velmi dobře zapsaný u premiéra. Daňové reformy se mu podařilo prosadit v největší možné míře, která byla v rozkolísané sněmovně myslitelná. Deficit státního rozpočtu skončil pod Kalouskovým vedením čtvrtinovým schodkem, než se očekávalo. Navíc v době nadcházející finanční krize by byla výměna ministra financí riskantní.

    Klidný zůstává i ministr a předseda legislativní rady vlády Cyril Svoboda (KDU-ČSL). O jeho odchodu nikdy nepadla ani zmínka, pouze snad v souvislosti s přesunem na jiné ministerstvo. „Avizovaná přestavba vlády je zcela v režii politických stran. Já proto raději odpočívám na běžkách," reagoval v pátek. O Svobodovi se spekuluje jako o „volném" ministrovi, který by případně mohl nahradit svého kolegu v resortu kultury.

    Pokud by se skutečně měli z vlády poroučet nevýrazní ministři, jak sliboval Toplánek, ministr průmyslu a obchodu Martin Říman (ODS) by průvod nejspíš vedl. Téměř neviditelný člen vlády je však velkým zastáncem Mirka Toplánka v čele ODS a podle lidí z premiérova okolí jej vyklízení ministerských šuplíků nečeká.

    Z ministerské židle by se mohla po rekonstrukci kabinetu poroučet ministryně obrany Vlasta Parkanová (KDU-ČSL). Proti jejímu odchodu by jistě nic nenamítal předseda strany Jiří Čunek, ministryni příliš v lásce nemá. Místopředsedkyně lidovců patří k jeho vnitrostranické oponentuře, v minulosti se snažila stát šéfkou strany a svou ambici vést lidovce potvrzuje i do budoucna. Za jejího ministrování však vláda došla k dohodě s Amerikou o podobě radarových smluv. Odchodu z vlády by se Parkanová navíc zcela jistě bránila: „Nikdo se mnou o odchodu nemluvil. A my, ministři za KDU-ČSL, jsme premiérovi své funkce k dispozici nedali."

    Jméno ministra zdravotnictví Tomáše Julínka (ODS) bylo první, které se začalo v souvislosti s výměnou ministrů skloňovat. Z obětního beránka krajských voleb, které socialisté vyhráli popřením zdravotnických poplatků, se ale po chvíli stal ministr, za nímž stojí premiér. „Cítím jeho podporu," říkal ještě nedávno o Topolánkovi. Pokud jej premiér přesto odvolá, nejspíš se zdůvodněním, že nedokázal občanům srozumitelně vysvětlit nutné reformy zdravotnictví.

    Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) si byl ještě nedávno svou pozicí jist, i když o jeho odchodu z vlády se ve vlnách spekuluje už od loňské zimy. Trestní zákoník sice dovedl do konce, jak si předsevzal, ale jeho obraz příliš neposílila justiční aféra vyvolaná kauzou Jiřího Čunka. Několik justičních funkcionářů podle soudu ovlivňovalo Čunkovo vyšetřování tak, aby z něj vicepremiér vyvázl bez úhony. Na druhou stranu by Pospíšil, pokud by byl odvolán, mohl konečně otevřeně promluvit o zákulisí aféry. A to by pro Topolánka nemuselo být příjemné.

    Mračna se začala už před časem stahovat nad ministrem dopravy Alešem Řebíčkem (ODS). Zprvu Topolánkův spojenec a podnikatel, jehož jmenování do vlády vzbudilo údiv, se propracoval až k pozici nepohodlného muže. Spojil se totiž s lidmi napojenými na premiérova největšího rivala v ODS Pavla Béma, zejména s vlivným lobbistou Romanem Janouškem. Topolánek navíc už dřív nabízel funkci ministra dopravy bývalému středočeskému hejtmanovi a místopředsedovi ODS Petr Bendlovi.

    Ministr kultury Václav Jehlička (KDU-ČSL) nepatří mezi nejvýraznější politiky a podle lidí ze svého okolí s koncem ministerské kariéry víceméně počítá. V jeho resortu se strhla mela kolem stavby Kaplického knihovny zvané blob a neprosadil ani odškodnění církvím. V KDU-ČSL se navíc už pár týdnů spekuluje o tom, že by si mohl vzít kulturu na starosti Jiří Čunek a církevní restituce dovést do konce. A taky být blíž velkému množství peněz z Evropy, které přes resort kultury přicházejí na záchranu památek. Nepodstatný není ani fakt, že ani Jehlička, stejně jako Parkanová, není loajální k Čunkovi.

     S odchodem z kabinetu počítá ministryně pro lidská práva a menšiny Džamila Stehlíková (SZ). Z jejích plánů zbyly spíše proklamace, situace menšin se za její vlády nezlepšila. Navíc je jedinou myslitelnou členkou vlády ze Strany zelených, kterou může Bursík premiérovi nabídnout na seznam končících ministrů. „Jsem s tím srozuměna a chápu to," komentuje to Stehlíková.

Foto: archiv Týdne a ČTK