Restart ODS
Zahradil: Chci být dvojkou. Nikoli alternativním předsedou

Prvním testem, zda se povedl restart ODS, budou podle Jana Zahradila květnové volby do Evropského parlamentu. Zahradil si je chce vzít osobně na starost a vést do nich ODS jako lídr. I proto kandiduje proti Jiřímu Pospíšilovi na prvního místopředsedu ODS. Při téměř stoprocentní jistotě předsednické funkce pro Petra Fialu nejvyšší stranický post, který je k mání.

V roce 2002 jste se ucházel o post předsedy po Václavu Klausovi spolu s Mirkem Topolánkem, Petrem Nečasem a Miroslavou Němcovou, tedy silnými personami s čitelnou historií v ODS. Dnes je favoritem politolog Petr Fiala, jenž do ODS vstoupil nedávno. Napadlo by vás v roce 2002, že se něco takového může stát?

Určitě by mě v roce 2002 nenapadlo, že ODS někdy propadne na necelých osm procent voličské podpory. Jakkoli víme, že jsou tu ups and downs, že strany mají světlá a temná období. Být silnou standardní součástí politické scény samozřejmě předpokládá mít výrazně víc, než necelých osm procent hlasů. Určitě by mě to tehdy nenapadlo.

Co o ODS vypovídá, že největším favoritem předsednické volby je chlapík, který do strany vstoupil nedávno?

Máte pravdu, že je pan Fiala favoritem této volby. Podle mě je to signálem, že ODS potřebuje razantní změnu. Jde o signál dovnitř strany i na veřejnost, že se odstřihává od některých symbolů minulosti. Tento nový kandidát to v sobě všechno ztělesňuje. Navíc je pravda, že pan Fiala není nepopsaným listem, prázdnou nádobou. Je svým způsobem profesionálním politikem, řídil některé instituce - ať už univerzitu, nebo ministerstvo školství - takže ani v tomto ohledu to není jen nějaký plakát, ale někdo, kdo má reálný obsah.

Mluvíte o symbolech minulosti. V ODS dnes těžko hledat větší symbol minulosti, než jste vy. Symbolem minulosti je bezpochyby i váš protikandidát Jiří Pospíšil, nebo Evžen Tošenovský, který na předsedu málem kandidoval už v onom roce 2002. Proč tyto symboly minulosti včetně vás nevadí?

Nemohu mluvit za své kolegy, ale o sobě si myslím, že jakkoli jsem v ODS od samého počátku a ve vedení či grémiu relativně dlouho, pořád k tomu ještě mám co říct. Myslím, že mojí výhodou je, že mám čistý štít. Pokud jde o nejrůznější aféry, skandály a politické podnikatele, je u mě stoprocentní záruka, že nic takového s mojí osobou spojeného není.

Myslím, že členská základna mé názory zná a ví, že je dokážu srozumitelně komunikovat na veřejnost i dovnitř strany. Obecnou představu, že by se mělo vzít koště a vymést všechny, kteří kdy seděli v grémiu ODS vymést ven, nesdílím, tak to není.

Vy chcete vymést především Jiřího Pospíšila s Martinem Kubou. Když Kuba ohlásil, že do vedení kandidovat nebude, přidal repliku: to jsem zvědav, co teď Jan Zahradil předvede, když jeden z důvodů jeho kandidatury vymizel. Co předvedete?

Nikoho vymetat nechci. Pan Kuba z nějakého důvodu, který neumím identifikovat, usoudil, že bude dobré se tímto způsobem v médiích vymezovat. Moje kandidatura není ani proti panu Kubovi, ani proti panu Pospíšilovi. Žádné negativní vyjádření o nich ze mne nedostanete.

Počkejte, kandidujete přímo proti Pospíšilovi.

To ale neznamená, že ho budu v médiích pomlouvat. Stavím svoji kandidaturu pozitivně: funkci prvního místopředsedy jsem už dělal a vím, co to obnáší. Vím, že to je jen a jen stranická dvojka, nikoliv alternativní jednička. A měli jsme situace, kdy si dvojka spíš hrála na alternativní jedničku. Ať už ve spojení Topolánek - Bém a naposledy to příliš nefungovalo ani ve spojení Nečas - Kuba.

Jste v europarlamentu, hodláte do něj příští rok kandidovat opět. Přitom kandidátovi na předsedu Edvardu Kožušníkovi vytýkáte, že nemůže stranu řídit z Bruselu. První místopředseda ODS tam podle vás být může?

Zásadní rozdíl je právě v tom, že první místopředseda není stranickou jedničkou, ale dvojkou. Ten je tam od toho, aby kryl předsedovi či předsedkyni záda. Předseda - a pro opoziční stranu to platí dvojnásob - musí sedět v národním parlamentu, oponovat premiérovi, grilovat vládu, interpelovat ministry, podávat alternativní návrhy zákonů. To se z europarlamentu dělat nedá. Spoluřídit stranu, dávat i nějaké mezinárodní zázemí, nabízet organizační schopnosti, být neprůstřelný v osobní věrohodnosti a krýt předsedovi záda, to z europarlamentu lze. Tato kritéria, myslím, splňuji.

Pak je také kritérium pracovitosti. Nejen vaši oponenti vám občas předhazují, že pracovitý dvakrát nejste.

Myslím, že mi může leckdo vytknout leccos. Že třeba své názory leckdy prezentuji nepříliš konsensuálně a vzbuzuji antagonismus. Ale také myslím, že mi nikdo nikdy nemůže seriózně vytknout nepracovitost, nebo že bych se pro ODS nebyl schopen nasadit. To považuji za účelový argument vytažený z paty a spíš se tomu směju. Už jsem si to vyzkoušel, už jsem v roce 2004 jednou prvního místopředsedu při výkonu funkce europoslance dělal. Takže vím, že to lze zkombinovat. Je to o dobrém rozdělení práce a času.

Nejde vám, kteří kandidujete z europarlamentu do vedení ODS - tedy ještě Kožušníkovi a Tošenovskému - jen o vybudování nejlepší pozice na eurokandidátce do příštích voleb letos v květnu?

Pro mě je určitě důležité, abychom v eurovolbách dosáhli dobrého výsledku. Určitě mám zájem, abych tu kandidátku lídroval. A určitě se nebudu zříkat odpovědnosti, pokud by volby dopadly špatně. Dokonce si myslím, že je dobré, když se k tomu tímto způsobem přihlásím i na grémiu a výkonné radě. Že to bude hop, nebo trop. Jako první místopředseda bych rád převzal plnou odpovědnost za evropské volby. A pokud by dopadly špatně, dopadl bych samozřejmě špatně i já. Já v tom žádný kalkul nevidím, podle mě budou eurovolby prvním ostrým testem, zda se nám restart ODS podařil, nebo ne. Jak to se svojí kandidaturou myslí oni, na to se musíte zeptat mých kolegů.

Před posledními volbami do sněmovny jste výrazně podporoval Miroslavu Němcovou. Ačkoli kandiduje na předsedkyni, její naděje jsou nyní mizivé, nezískala třeba ani jednu nominaci z regionů. Jak vidíte její další roli v ODS?

Miroslavu Němcovou jsem podporoval jako premiérku vlády 101 hlasů, která díky zradě některých bývalých poslanců ODS nakonec nevznikla. Podporoval jsem ji jako volebního lídra do voleb. Myslím, že situace je teď pro ni opravdu složitá v tom, že regionální přízeň a preference se odklonily směrem ke jménu pana profesora Fialy. Upřímně řečeno bych byl celkem rád, kdyby tam došlo k nějakému jednání, nějaké dohodě. Myslím, že po všem, co pro ODS udělala, by měla Miroslava Němcová zaujmout ve strukturách ODS nějaké důstojné místo, třeba i v jejím vedení.

Na kongres jste do Olomouce nepozvali trojici předchozích předsedů. Ani Václava Klause, ani Mirka Topolánka, ani Petra Nečase. Proč? Představují pro vás ony symboly minulosti ODS, jíž se chcete zbavit?

Dobře víte, že kongres má kromě řešení řady vnitřních věcí také určitou mediální symboliku. Myslím, že v situaci, v níž se nacházíme, by bylo pro vyznění kongresu docela nešťastné, kdyby místo projevů kandidátů a konfrontace jejich vizí, jak má ODS postupovat a jak ji zajistit návrat na pozice, na nichž byla, bychom všichni poslouchali názory bývalých předsedů. Z nichž bude mít jistě každý jiný názor na to, co by měla ODS dělat. Kdybychom se měli dohadovat, koho tím či oním náznakem ten či onen předseda podpořil, nebo nepodpořil na funkci svého nástupce, eventuálně místopředsedy. Jsem přesvědčen, že by k takovým spekulacím došlo, že by se to okamžitě objevilo na všech serverech, ve všech médiích. A že by to atmosféru celého kongresu, jenž má být ryze pracovní, rozhodilo. Můj názor proto je, že teď je zapotřebí zvolit nové vedení a to nechť pak pozve bývalé předsedy na jakoukoli další akci, abychom dokázali, že se minulosti v tomto smyslu nezříkáme, ale že s ní počítáme. A to se týká i všech třech bývalých předsedů.

Co má vůbec být poselstvím ODS z kongresu ven? Změna stranických stanov veřejnost jistě nezajímá...

Změna stanov je jen nástrojem, naše vnitrostranická záležitost, která veřejnost opravdu nezajímá. To je věc, která má usnadnit naše fungování. Myslím, že lidé od nás očekávají hlavně důvěryhodnost, že bude vedení schopno zaručit, že se nebudeme opět odchylovat od našeho programu, pokud nám voliči ještě dají příležitost. Odchylovat ať už na základě vlastní nedůslednosti, nebo tlaku koaličních partnerů. Veřejnost očekává, že budeme mít ve vedení hlavně lidi slušné, nezkorumpované, nepostižené aférami. Lidé, kterým se bude dát věřit a jež budou schopni oprášit některé velmi jednoduché zásady standardní pravicové politiky, které platí. A na něž jsme trochu zapomněli, nechali je zapadat prachem, nebo se jich vzdali.