Aby právo fungovalo, musí být srozumitelné, což ale není případ Česka. Mohou za to právnická pýcha, odborná hantýrka a tendence uzavírat se do nepřístupných skupin, říká předseda Nejvyššího správního soudu JOSEF BAXA. Mluví také o tom, že se ekonomicky silní hráči - třeba mobilní operátoři - neradi podrobují regulacím.
Nejvyšší správní soud má poslední slovo při rozhodování ve správních sporech. Jste vlastně taková kancelář uvádějící úřednická rozhodnutí na pravou míru, když si pomohu Saturninem. Není to nuda?
To je hezká charakteristika, někdy to tak opravdu je. Ale nuda to není!
Neřešil byste radši vraždy nebo loupeže?
Správní soudnictví má svůj na první pohled nenápadný půvab. Na rozdíl od trestního nebo civilního soudnictví často naše rozhodnutí přesahuje spor konkrétních účastníků řízení, protože úředníci podle jeho výsledku musejí rozhodovat v obdobných případech. Takže se to může pozitivně dotknout i lidí, kteří o nějakém soudním sporu nemají tušení.
U vraždy vidíte oběť a hledáte viníka. Ale co když třeba ekologičtí aktivisté žalují developera kvůli stavbě, která podle nich ničí životní prostředí, přičemž stavitel je přesvědčen, že dělá legální byznys, jenž lidem dá práci nebo byty? Není frustrující zkoumat, kde je "dobro" a kde "zlo"?
Není to vůbec frustrující, naopak. Je to konflikt, jakých se ve společnosti odehrávají stovky, tisíce. Tyto spory nejsou černobílé, vždyť není všechno jen z jedniček a nul, ano a ne. Typicky stavební řízení: někdo chce stavět, někdo je proti tomu, může tam být i třetí strana, jíž vadí něco úplně jiného. My musíme najít průnik všech těchto zájmů: veřejného, individuálního, skupinového, posoudit míry zásahu do soukromí, do práva na informace a další a další. Správní soudnictví se někdy označuje jako malé ústavní soudnictví. Také někdy musíme poměřovat různé hodnoty. Nejde dát dopředu nějaký katalog, která práva jsou přednější a která ne.
Na rozhovor jsme jeli do Brna - po opravované D1. Ta zaměstnává i správní soudnictví. Ekologové napadají stavební řízení a mnohdy jim stačí najít chyby třeba ve vypsání veřejných soutěží nebo špatné aplikaci nějakého předpisu a vše prodlouží na úřednických procesech. Jsou úředníci neschopní?
Nejsou to jednoduché věci, pracuje se tam s mnoha studiemi, složitými materiály, dokumentace bývá velmi rozsáhlá, takže tady se opravdu projeví kvalita státní správy. Ukáže se to pak u nás, kde se chyby řeší. Bohužel, my to nemůžeme urychlit, špatná rozhodnutí rušíme a vracíme zpět k novému projednání.
CELÝ ROZHOVOR NALEZNETE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 11. ČERVNA.
