Očima Ivana Motýla
Pravoslavný pop Jágr vodu káže a pije víno

Když roku 1933 získali Češi třetí místo na mistrovství světa v hokeji, fanouškům dali na chvíli zapomenout na velkou hospodářskou krizi. Také Jaromír Jágr kudy chudí, tam káže o léčivé síle hokeje na zbídačelý český lid.

O Jaromíru Jágrovi je dlouho známo, že se hlásí k pravoslavné církvi. Na letošním mistrovství světa se ovšem choval jako ruský pop a do kazatelské role se vžil jako nikdy předtím. Hned po prvních vítězných zápasech se vyjadřoval, jak je šťastný, že úspěchy českého hokeje dávají lidem zapomenout na každodenní frustraci.

Po závěrečném boji o bronz pak Jágr dokonce řekl: "Mám ohromnou radost, že našimi výkony jsme mohli rozdat radost lidem. To málokdo pocítí, že můžeš udělat radost, můžeš změnit třeba dva týdny myšlení lidí, můžeš jim dát zapomenout na problémy."  Tedy třeba na pseudopolitiku, kterou předvádí vláda. Na všeobecnou korupci i na nekompetentního pana ředitele v práci. Na dluhy ve zdravotní pojišťovně, na sociálce či na nájemném i na hrozící výpověď.

Lidový kazatel Jágr se zdánlivě snažil vrátit sportu jeho původní roli. Bavit davy, aby zapomněly na všední starosti. A všimněte si, že po letošním mistrovství světa se ani v médiích příliš neřeší, o kolik korun přišli hráči, když nepostoupili do finále. A není podstatný ani plat trenéra. Důležitější jsou Jágrovy glosy o národě na chvíli zbaveného chmur.

Je to něco kromobyčejného!

Podobně tomu bylo i v roce 1933, když na mistrovství světa v Praze skončili čeští hokejisté (tehdy ještě českoslovenští) rovněž třetí. A denní tisk na chvíli zapomněl na téměř milion nezaměstnaných i beznadějné vyhlídky do budoucnosti a věnoval hokeji nejméně první dvě strany novin.

"Je to něco kromobyčejného," radovali se hráči z bronzového týmu. A s nimi i novináři a celá Praha. Tramvajáci dokonce přišli s nápadem ozdobit svoje soupravy československými vlaječkami, což byla dosud nevídaná a odvážná novinka, neboť státní fangle bývaly hromadně vyvěšovány jen 28. října, tedy v den státního svátku vzniku republiky.

Sotva ale 26. února 1933 mistrovství světa skončilo, procitl národ do tvrdé reality hospodářské krize a optimistické zprávy nepřicházely ani ze sousedních zemí. Hned 27. února vzplál v Berlíně Říšský sněm, díky němuž Hitler přitvrdil proti německému lidu přijetím takzvaných "nouzových zákonů". A v ulicích se poprvé objevila pomocná policie z řad členů SS a SA, která byla ochotna "dělat pořádek" za každou cenu.

V Praze 2500 exekucí měsíčně

Deník Národní politika ve stejný den informoval, že v Praze se měsíčně odehraje 2500 exekucí. "To znamená, že každý 37. občan Velké Prahy přichází do nepříjemného styku s exekutory," uvedly noviny. Krachoval totiž jeden krám za druhým, lidé neměli na splátky půjček ani na nájemné. Hned na další straně novin si čtenář přečetl chmurný příběh ostravského technického kresliče Emanuela Motlocha, jenž svého šéfa v nouzi požádal o půjčku 1500 korun, které po něm nutně žádala pojišťovna. Byl ovšem nadřízeným odmítnut, což psychicky neunesl a na šéfa vypálil ránu z revolveru. Nadřízený byl těžce zraněn a Motloch vzápětí odešel domů, aby spáchal sebevraždu. 

Probuzení z euforie

Hokejové rozptýlení miluje český národ v každé době. Zvláště ve spojení s pivem a brambůrky. V pondělí po finálových zápasech ale zjistí, že v hospodě utratil více, než si mohl dovolit. A vůbec, nálada je zase pod psa, zatímco z novin káže Jágr o zapomenutých všedních strastech.

Chléb a hry! To přece známe již z dob římské říše. A Jágr to staré úsloví ve jménu mocných a vlivných znova naplnil, ač možná sám naivně věří tomu, že kdo fandil hokeji, má teď šťastné dny a určitě mu nehrozí výpověď. Vodu káže, víno pije, říká ale jiné staré úsloví.