Vojenská akce
Před 70 lety komunisté zlikvidovali činnost církevních řádů

V noci ze 13. na 14. dubna 1950 obklíčili členové komunistických policejních složek a Lidových milicí kláštery sedmi nejpočetnějších mužských řeholí, řeholníci byli nahnáni do připravených autokarů a rozvezeni do internačních táborů. Touto "bartolomějskou nocí" začala takzvaná akce K, zaměřená na likvidaci církevních řádů a kongregací. Druhý zásah byl proveden v noci z 27. na 28. dubna a třetí fáze, zaměřená na ženské kláštery, následovala na podzim 1950. Podle údajů České biskupské konference bylo celkově postiženo 247 klášterů mužských a 670 ženských s 2528 řeholníky a 11 896 řeholnicemi.

Po únorovém puči v roce 1948 se komunisté v tehdejším Československu snažili ovládnout všechny důležité oblasti společnosti. Významnou položkou na seznamu jejich nepřátel byla také církev. Vadila jim především římskokatolická církev, která byla nejmasovější a navíc byla součástí širšího mezinárodního kontextu s diplomatickou autoritou ve Vatikánu. Komunisté rozjeli protináboženskou propagandu a zastrašování, byli zatýkáni první kněží. Dařilo se jim také narušovat církevní struktury zevnitř pomocí duchovních ochotných spolupracovat s totalitním režimem.

Podle platné dohody s Vatikánem z roku 1928 garantovala vláda svobodu církevní činnosti s tím, že Vatikán vládě předkládal své návrhy na arcibiskupy a biskupy. Po roce 1945 sice byly zestátněny církevní školy a zkonfiskována církevní zemědělská půda, platnost smlouvy ale trvala.

Nové církevní zákony schválené v roce 1949 nepostihly důležitou součást katolické církve - církevní řády a kongregace, které si uchovaly určitou samostatnost. Řeholníci navíc měli kontakty s kláštery v zahraničí a přes tyto vazby se ven dostávaly informace o zdejším porušování lidských práv. Proto vznikl plán akce K, která měla zlikvidovat většinu mužských klášterů a shromáždit řeholníky v centralizačních klášterech.

Likvidace byla připravená jako vojenská akce

Návrh likvidace schválilo vedení KSČ 30. ledna 1950. Měsíc před "bartolomějskou nocí" byli do vybraných klášterů dosazeni vládní zmocněnci a současně začalo zatýkání představených řádů a kongregací, aby mohli být podle připraveného scénáře ještě v březnu postaveni před soud. Byli obviněni ze špionáže, přechovávání zbraní a podněcování k převratu.

Vlastní zákrok byl připraven ve spolupráci s ministerstvem vnitra jako vojenská akce. V noci kláštery přepadla Státní bezpečnost spolu s příslušníky Sboru národní bezpečnosti a Lidových milicí. Představeným bylo oznámeno, že podle (neexistujícího) vládního dekretu je jejich dům zestátněn. Řeholníky čekal transport, novici mohli odejít.

Příslušníky českých a moravských řádů a kongregací StB soustředila v klášterech v Broumově, Bohosudově, Hejnicích, Králíkách, Oseku a Želivě. Vyprázdněné kláštery obsadila z větší části armáda.

Řeholníci a řeholnice byli z internačních klášterů postupně propouštěni. Mladí byli povoláni k základní vojenské službě, staří odcházeli do péče příbuzných nebo České katolické charity.

"Pokrokovější" část byla po patřičném proškolení posílána do duchovní správy. Ostatní řeholníci byli bez ohledu na řádovou kontinuitu častěji přemisťováni, aby byla narušena jejich pospolitost. Řada jich skončila ve vězení. Roku 1989 a pádu komunistického režimu se dočkalo zhruba 3500 řeholnic a méně než tisíc řeholníků.

Instalace pamětní desky a rozhovor s pamětníky

Akci K zažil před 70 lety ve Velehradě na Uherskohradišťsku i Vlastimil Ovčáčík. Bylo mu tehdy 21 let a byl novicem. Spolu s ním bylo tehdy odvezeno 25 jezuitů a 46 noviců. V pondělí tuto akci na Velehradě připomnělo instalování pamětní desky, vedle Ovčáčíka se toho zúčastnil i další pamětník Josef Hladiš.

"My jsme tyto události celkem čekali, protože v té době už běžely velké procesy s představenými a už 'lítaly' tresty přes 20 let a tušili jsme, že to bude pokračovat v dalších a dalších procesech," řekl novinářům Hladiš, kterému bylo při akci K 19 let.

"Vybaví se mi to půlnoční buzení, bylo s rázným křikem a pokyny policejními. Jednak to byli lidé, kteří byli v civilu, tedy tajná policie, i uniformovaná SNB," uvedl Hladiš. "Byli jsme mladí, takže nás odvezli na centralizační klášter Bohosudov, pak do Hájku u Prahy, udělali z toho převýchovu pro ty mladší. Potom jsme se za nějaký čas objevili na Klíčavě u Lán, tam jsme budovali přehradu jako dělníci," řekl Hladiš.

Ovčáčík si jako první vzpomínku na událost před 70 lety vybaví cestu autobusem, kdy je policie odvážela. V autobuse byl i Josef Koláček, který byl později také redaktorem Rádia Vatikán, latinsky pronesl žalm "Toto je den, který připravil Pán, jásejme a radujme se z něho". "Ten 'estébák' zařval Klid! On tomu nerozuměl. Ale to byla naše orientace do dalších dnů," uvedl Ovčáčík, podle kterého se nejdřív nevědělo, kam je policie z Velehradu veze. "Sledovali jsme podle hvězd, jaká je trasa, nejdříve jsme mysleli, že nás vezou na Sibiř, ale byli jsme potěšeni, že směřujeme na západ do Bohosudova," uvedl Ovčáčík, podle kterého si kněží a novici mohli s sebou vzít jen nejnutnější osobní věci. Ovčáčík poté onemocněl, později pracoval například ve vsetínské zbrojovce nebo v zemědělství, byl také vězněn.