Stoupenkyně kosmopolitismu
Sex ano, politický islám ne

Francouzská novinářka íránského původu Abnousse Shalmaniová je pro celoevropský zákaz nošení šátků. "Nemůžeme to nezakázat," říká v rozhovoru pro TÝDEN a dodává, že kosmopolitismus, jehož je stoupenkyní, je opak multikulturalismu. "Ten by šátek jako politický projev toleroval," říká.

"Samozřejmě se to má zakázat. Ve jménu rovnosti, autonomie a ženských práv. Ve jménu neútlaku. Šátek je politický projev, oddělení ženy od společnosti. Když někde přijde k moci islámská vláda, první, co udělá, je, že označí ženy šátkem. A řekne, že žena může pracovat, pokud nebude zanedbávat svůj rodinný krb. To je diskriminace a s tím nemohu souhlasit," řekla TÝDNU Abnousse Shalmaniová, jíž v Česku právě vychází prvotina Chomejní, Sade a já.

A co ženy, které chtějí nosit šátek, k těmto hodnotám se radostně a z přesvědčení hlásí?

Nikomu se nemůže líbit symbol útlaku.

To není pravda. Sama říkáte, že se to musí oddělovat. Zahalování žen je průvodní jev náboženství, víry.

Dobrá, může se jim líbit nosit šátek, ale v tom případě se jim líbí, že jsou podřízené mužům, že jsou podřadné.

To je ale jejich volba. I takové ženy mají právo na svobodu, ne?

Dobrá, je to jejich volba... Svoboda? Pak ale třeba můžeme chtít chodit nazí po ulici, ne?

Píšete, že právě zahalování žen je příčinou neustálé sexuální nervozity. Že stačí ukázat malíček a dostaví se erotická reakce. Možná si to my v Evropě vůbec nedovedeme představit, nevíme o tom nic. Jak to je?

Je to tak, že když přišla v Íránu revoluce a všechny ženy od šesti do sta let se musely zahalit, tak, když se ukázal kousíček kůže, dostavila se erotická reakce. Atmosféra byla taková, že jsem šla s maminkou po ulici a muž ji pronásledoval jen proto, že se s ním střetla pohledem a on to bral jako erotickou výzvu. My v naší rodině jsme žili velmi otevřeně, doma ženy nosily výstřihy, slavily, mluvily, ale na ulici se to nesmělo. A to je ten další velký problém militantního islámu - pokrytectví.

Spolkové centrum pro zdravotní osvětu zveřejnilo manuál o sexu pro běžence. Ten vysvětluje rozdíly mezi mužem a ženou, jak vypadají prsa, jak se souloží... je to hodně elementární. Není to trochu moc?

Může se vám to zdát moc, ale podle mě to má smysl. Pro Evropana je nepředstavitelné, z čeho přicházejí. Že v islámských společnostech jsou tyhle přirozené věci naprosté tabu. Absolutní. Je to jiný svět.

Ale potřebují manuál na sex? Popis prsou, bradavek, porna, pohlavního styku?

Je fér jim to nabídnout. Musejí to chápat, jako součást společenské smlouvy. Je to v pořádku. V sexu tam, odkud přicházejí, panuje naprosté pokrytectví.

Celý rozhovor s Abnousse Shalmaniovou si přečtete v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 14. března 2016.