Stoletý kurýr
Blesk provrtal školu, zapaloval peřiny a zabíjel

12. až 14. červenec 1914: Do počátku války scházely dva týdny, takže se zatím neblýskalo ze šrapnelů nad zákopy. Větším nepřítelem než nepřátelské armády byla zatím příroda. Blesky útočily, kde jen mohly.

Zákonná povinnost opatřit veřejné budovy hromosvodem existuje od roku 1969 a teprve od roku 2009 musejí být tímto zařízením opatřeny i všechny novostavby rodinných domů. Před sto lety však hlavně český a moravský venkov o významu hromosvodu dost pochyboval, ačkoliv vynález Prokopa Diviše už od konce 18. století využívala šlechta a vůbec první hromosvod byl umístěn na zámku v Měšicích v roce 1775 (zámek tehdy patřil Nosticům a domácím učitelem tu býval Josef Dobrovský).

Blesk způsobil díry velikosti hlavy

Nedělní Národní politika z 12. července 1914 přinesla hned několik zpráv o neštěstích, která způsobily blesky. Domy bez hromosvodů zásah samozřejmě odnesly nejhůře.

"Prudká bouře strhla se nad Spáleným Poříčím. U samé říčky při mostě udeřil blesk do domku obchodníka E. Bejsty a v několika minutách vypukl na půdě, kde byla veliká zásoba sena, oheň. V nepatrné vzdálenosti na druhé straně říčky udeřilo do štítu stavení J. Krejčího. Blesk srazil mnoho tašek a cihel a způsobil na omítce štítu četné paprskovité rýhy. V domku ve všech místnostech byly údery blesku patrny. Na stropech pěti místností způsobil značný počet děr velikosti dlaně až hlavy. Četní obyvatelé domu vyvázli bez pohromy."

Podobně dopadl strážní domek výhybkáře v Krásném Březně. "Blesk udeřil do budky výhybkáře A. Junga, jenž zůstal delší dobu v bezvědomí."

Jak blesk provrtal školu bez hromosvodu

Následky úderu blesku ve Spáleném Poříčí i Krásném Březně by přitom výrazně omezilo užití hromosvodu. Venkov však význam tohoto vynálezu přijímal s rozpaky, hromosvod neměly ani mnohé státní či obecní budovy, takže v červenci 1914 uhodil blesk i do školy v obci Heřmaň u Písku (školní rok v roce 1914 končil v půli července a nový začínal v půli září).

"Náhle sjel blesk do školní budovy přeplněné žáky a v pravém slova smyslu ji od shora až dolů provrtal, neušetřiv snad ani jediné místnosti. Ve III. třídě v prvém poschodí spadla veškerá omítka stropní i s rákosím. Možno věru mluviti o štěstí, že právě tato třída měla prázdno a tudíž děti ochráněny od jisté záhuby. Do vedlejší třídy, kde konalo se vyučování, vnikl blesk stropem a po rozbití dvou oken a vybourání zdiva pokračoval v díle zkázy dále. Byt řídícího učitele v pravém slova smyslu vyplenil. Omítka stropní i s rákosováním sřítila se rázem ve třech místnostech. Jako zázrakem vyvázla choť řídícího, dlící v kuchyni. Po prvém omámení vzchopila se, hnána pudem sebezachování, vyběhla na chodbu a uhasila na sobě hořící šaty a vlasy. Školní mládež prchala v divém chvatu z místa hrůzy," vylíčil událost očitý svědek, jenž se svěřil Národní politice.

A pořád se blýská

List pochopitelně kritizoval, že škola nebyla opatřena hromosvodem. "Nutno se zmíniti o nesvědomitosti mnohých školních rad, jež z nepochopitelné lehkomyslnosti nedají zříditi na školní budově řádné hromosvody."

Z nebes šlehaly blesky i v dalších dnech: "Ve Valu zabil blesk ve světnici u Dvořáků 18letého syna sedícího na posteli vedle otce. Otec byl na jedné noze ochromen."

A Národní politika ze 14. července 1914 zase uvedla: "Ani v peřinách není bezpečno před bleskem. Při bouři udeřil blesk v Branné u Třeboně do hrušky a odraziv se, vjel do stavení, a to ve světnici přímo do postele s peřinami a zapálil slamník. Oheň byl vzápětí uhašen. U Nových Hradů zabil blesk šest dítek na poli."