Stoletý kurýr
Jak Masaryk ve jménu Husa vyhlásil válku císaři

Největším hrdinou z pohledu české historie se stal v červenci před 100 lety poslanec říšské rady T. G. Masaryk. Sám za sebe totiž ze švýcarského exilu vyhlásil válku Rakousko-Uhersku. V předvečer svátku mistra Jana Husa.

Jste zapomětliví? Nic nového pod sluncem, před sto lety ale policie pečlivě evidovala každý nález, i téměř bezcenný. Tak třeba ve čtvrtek 1. července 1915 vydala brněnská policie čerstvý seznam nálezů z ulic v centru města: "U Grand hotelu nalezen řemen, v Radniční tobolka s malým obnosem, ve Veveří svazek klíčů, na Nové ulici psí náhubek, v Josefské stříbrný prsten a v divadle dámský střevíc." Zda se našla ke ztracenému střevíci i brněnská Popelka, už nezjistíme, zato v pátek 2. července byly v novinách shrnuty "nálezy" rakouské armády, které vojsko posbíralo během měsíce června na nepřáteli opuštěných bojištích: "93 děl, 364 strojních pušek, 78 muničních vozů a 100 vozů polní dráhy."

Masaryk vyhlašuje válku. Sám za sebe

Zrovna radost ovšem císaři pánu neudělal poslanec rakouského parlamentu T. G. Masaryk, toho času ve švýcarském exilu. Budoucí československý prezident totiž v neděli 4. července vyhlásil "sám za sebe válku Rakousku", když v plamenném projevu v Curychu promluvil k 500. výročí smrti mistra Jana Husa: "Za české reformace i český stát se osamostatnil. Doufejme, že tato veliká světová válka také povede náš národ ke svobodě a že dle programu všech českých stran se české samostatnosti dožijeme, podle slov Palackého, že jsme byli před Rakouskem a budeme i po něm, a bude-li třeba - a bude třeba - i bez něho." A v Ženevě 6. července mluvil k národu stejně prorocky. "Každý Čech znalý dějin svého národa se musí rozhodnout buď pro reformaci, nebo pro protireformaci, pro ideu českou - nebo pro ideu Rakouska, orgánu evropské protireformace a reakce."

Vrchní velitelství rakouské armády chvíli váhalo, načež začalo Masaryka stíhat za zločin velezrady i vyzvědačství a zločin proti válečné moci státu.

Zázraky na bojišti i v lesích

Německé jednotky v Německé jihozápadní Africe dostaly na frak a 9. července kapitulovaly, načež kolonii odevzdaly Jihoafrické unii. Německý sen o podrobení velké části Afriky se začal rozplývat.

Počet obětí velké války nadále stoupal, ale občas se děly i zázraky. Například poručík Tomáš Nosál z Uherského Brodu byl nezvěstný již od září 1914 a v únoru 1915 byl na základě svědectví spolubojovníků prohlášen za mrtvého. Ve středu 14. července ale noviny přinesly senzační zprávu pod titulkem Neztrácejte naději! Tomáš Nosál totiž podal zprávu své ženě z nemocnice v uherském městečku Ružomberok (dnes Slovensko), kde se pomalu zotavoval z těžkého zranění.

Beskydy zažívaly houbařské žně a ve čtvrtek 15. července bylo do nákladního vagonu ve Starých Hamrech naloženo celkem 18 metráků hřibovitých hub, které horalky vezly na trhy do Frýdku, Ostravy a Těšína.

V pátek 16. července italské námořnictvo torpédovalo u Livorna údajné německé ponorky. "Když trefilo, shledalo se, že to byla malá velryba. Komický omyl," vysmál se posléze Italům nepřátelský český tisk, v tomto případě Lidové noviny. Italové však bojovali ze všech sil na všech frontách a namísto svátečního klidu dokonce v neděli 18. července zahájili ofenzivu ve směru od Benátek a s cílem pokořit rakouskou Istrii (dnes Chorvatsko).

Ve čtvrtek 22. července bombardovala německá letadla francouzskou Remeš. "Prudké bombardování Remeše vyžádalo si mnoho obětí v civilním obyvatelstvu," informovala úřední zpráva.

PODROBNÝ ČERVENCOVÝ STOLETÝ KURÝR NYNÍ I V ČASOPISE INTERVIEW, KTERÝ KOUPÍTE VE SVÉ OBLÍBENÉ TRAFICE.